[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Pokud jste v časopise či televizi viděli muže či ženu, které příroda obdařila naprosto extrémním ochlupením v místech, kde to u lidí rozhodně nebývá obvyklé (např. obličej), pravděpodobně takový obrázek z hlavy jen tak nevymažete. Při pohledu na osoby s vážnou formou hypertrichózy se nelze divit, že se této nemoci, přesněji poruše, říká syndrom vlkodlaka.
Úplně nejzákladnější definicí hypertrichózy je dle Velkého lékařského slovníku „zvýšené ochlupení“, forem této poruchy může být tedy celá řada. Vždy však při ní rostou chloupky i tam, kde by být neměly, nebo je jejich hustota extrémně vysoká a porost dlouhý až 10 cm! Chloupky bývají v případě hypertrichózy jemné (tzv. velusové), ne tvrdé jako „dospělé“ pubické ochlupení.
V naprosto ojedinělých případech – v celém světě se počítají na desítky – může být tato porucha provázena i nápadnějšími fyziognomickými znaky; např. plochým nosem, velkýma ušima, velkými výraznými ústy atd. Ale pozor, hypertrichóza ve své mírnější formě postihuje i některá miminka, většina z těchto dětí ale o své chloupky během 1 roku života přijde.
Je to okaté, voňavé, něžné – je to vaše! Okouzluje vás svými maličkými prstíky, titěrnými oušky i miniaturním nosíkem, možná vás však udivuje i jemným tmavým ochlupením na neobvyklých místech; například na ramínkách a třeba i podél páteře. Co nepřekvapuje vás, velmi často naprosto nezaskočí jeho babičku, která ráda vypráví o tom, jak se vašemu manželovi v kojeneckém věku říkávali „opičko“.
Hypertrichóza se totiž obvykle dědí po předcích, dětem nepůsobí žádné potíže a ve většině případů se během prvního roku života upraví sama. Pokud se tak nestane, váš pediatr vás s čerstvým batoletem odešle na specializované vyšetření, obvykle na endokrinologii, kde se pokusí přijít chloupkům na kloub.