[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Plavání, cvičení na balónech i bez nich, jóga pro kojence, hudební hrátky, znakování s miminky, břišní tance s miminkem, tance v šátku, „babyangličtina“ a spousta dalších (třeba i domácích) aktivit je pro děti i maminky samozřejmě příjemným zpestřením dní. Obvykle neškodným, často dokonce prospěšným, avšak za jedné podmínky; že těchto aktivit není v rozvrhu malého kojence přespříliš.
Děti totiž potřebují nejen rozvíjet, ale potřebují také svůj klid a čas, kdy se rozvíjí samy. Samy objevují svět, své tělo, jeho možnosti, vše různými způsoby testují a naprosto nepotřebují, aby jim do objevování, ale i zpracovávání podnětů a vjemů neustále někdo zasahoval, vedl je, učil, mluvil na ně – prostě je ustavičně zaměstnával a zabavoval.
Mnoho rodičů se v dobré víře a ve snaze zajistit dětem skvělou budoucnost snaží, aby jejich děti byly už od kojeneckého věku náležitě vzdělávány, rozvíjeny a stimulovány. Tito rodiče jsou velmi dobře informovaní o tom, že první rok života děťátka je velmi důležitý, výjimečný a svým způsobem i určující.
„Neznamená to, že všechno je ustálené a určené už v roce, ale spíš že všechno, co člověk v tomto období prožívá a získává, je určující pro další léta.“ upřesňuje populární psycholožka Anne Bacus. A dále v těchto souvislostech říká: „Neexistuje recept, jak si pojistit budoucnost! Ale pro budoucnost dítěte je nutné, aby první rok proběhl co nejlépe.“.
Nepotvrzuje to tedy vlastně snahu rodičů o maximální rozvoj kojence a učení již v kojeneckém věku?
Odborníci tedy připouští, že první rok je důležitým obdobím, nicméně také varují:
„Někteří rodiče a vychovatelé, kteří si tuto skutečnost uvědomili, z toho vyvodili, že je nutné využít prvního roku, aby dítě za každou cenu rozvíjeli a podněcovali…Takové rodiče bych chtěla varovat – příliš mnoho fyzických i psychických podnětů může z dítěte udělat hyperaktivní, úzkostlivou, neklidnou bytost.“ upozorňuje psycholožka. A dále dodává, že na soutěživost a soupeřivost mají takto malé děti ještě hodně času. Přijdou doby, především školní docházky, kdy si i takoví rodiče budou možná přát, aby soupeření a ostrých loktíků bylo kolem jejich potomků mnohem méně.
„I malé dítě potřebuje občas zůstat v postýlce nebo ohrádce samo. Učí se samo si vystačit, broukat si s hračkami, a co je podstatné, uvědomovat si vlastní autonomii.“ upozorňuje Bacus. Ano i kojenec a koneckonců i starší děti mají právo nic nedělat a třeba podobně jako my dospělí jen tiše ležet a koukat, v případě dětí obvykle spíše pečlivě sledovat a naslouchat co se děje v jejich okolí.
To, co malé děti umí zcela přirozeně, se my dospělí pak někdy učíme na nejrůznějších sebezdokonalovacích kurzech (ano a platíme za to dokonce peníze!) – učíme se meditovat, zklidnit, uvolnit, soustředit na sebe, žít jen přítomným okamžikem, myšlenkou či hrou.