Je možné popsat v několika větách, jak vychovat zdravě sebevědomé dítě?
Je těžké to shrnout, protože jde o velmi komplexní téma, které souvisí s vývojem dítěte a jeho projevy v jednotlivých vývojových obdobích. V každé fázi se totiž zdravé sebevědomí projevuje trochu jinak. Navíc, lidé si často pletou sebevědomí se sebedůvěrou. Myslí si, že zdravě sebevědomé dítě je to, které si věří za všech okolností. Ale zdravé sebevědomí znamená znát sám sebe, své silné i slabé stránky a vlastní potřeby.
A čím mohou rodiče přispět k tomu, aby toto sebepoznávání nenarušovali?
Rodiče mohou být průvodci dítěte při objevování sebe samého. Důležité je umět naslouchat, netlačit dítě do svých představ a učit ho zvládat stres, a to jak vlastními příklady, tak i praktickými nástroji. Například vysvětlit, že zkoušení ve škole není jen o naučení se požadované látky, ale také o tom, jak zvládnout trému. Sebevědomé dítě umí poznat, kdy mu je dobře, kde naopak potřebuje pomoc, dokáže své pocity a potřeby komunikovat. Rodiče by měli podporovat přirozenou zvědavost potomka, nabízet mu prostor k samostatnosti, chválit snahu, nejen výkon, a respektovat jeho tempo vývoje.
Každé dítě má nějakou povahu a potřebuje individuální přístup. Co když ale jako rodič tápu v tom, jak jednat a komunikovat právě s tím svým?
Dobrým vodítkem je, když rodič dobře zná svůj vlastní temperament i temperament partnera, například jestli bývají impulzivnější, klidnější, energičtější nebo spíše introvertní. Temperament se do jisté míry dědí, můžeme jej chápat jako míru citlivosti nervového systému, tedy to, jak dítě reaguje na nové podněty, změny a stres. Výchova pomáhá dítěti dobře fungovat, když respektuje jeho temperament a zároveň rozvíjí charakter, třeba skrze hodnotovou orientaci. Důležité je také posilovat vědomě odolnost dítěte, temperament není alibi pro to, aby se dítko mohlo chovat například agresivně vůči sourozenci bez důsledků.
Při výchově je určitě namístě zohledňovat povahové rysy, co to ale konkrétně obnáší?
Některé děti jsou přirozeně vnímavější například na zvuky, snadněji se leknou, nebo jsou citlivější vůči náladám druhých, jiné zase méně. Příkladem byly třeba děti, které v době covidu při distanční výuce začaly lépe prospívat. Často šlo o děti, které si stěžovaly na hluk spolužáků o přestávce. Důležité je tedy pozorovat potomka, v čem je mu přirozeně dobře, nechtít to razantně měnit, ale zároveň také dítě vystavovat přirozenému nepohodlí.
Simona Procházková
8. května 2025
Čím rodiče svým dětem nejvíce ubližují, i když si to mnohdy vůbec neuvědomují?
Je důležité si uvědomit, že rodiče jsou jen lidé a občas i dobrý rodič dítě rozpláče, to ale neznamená automaticky traumatizaci. Pokud ale nějaký vzorec chování rodiče přetrvává a opakuje se, může dítěti ubližovat. Typickým příkladem může být trestání opuštěním („běž pryč, nechci tě vidět“), nedodržování slibů a nepředvídatelnost, opakované slovní útoky a ponižování bez vysvětlení a omluvy.
A co případy, když mají rodiče na dítě nereálné požadavky, třeba trvají na samých jedničkách ve škole a projektují si do potomka vlastní nenaplněné ambice?
Samozřejmě, kladení nereálných požadavků a trvání na tom, aby dítě naplňovalo za každou cenu ambice rodiče, je velmi nebezpečné. Podobně jako zatahování potomka do partnerských sporů, zastrašování a podmiňování lásky tím, že bude dítě plnit vaše očekávání. Nebezpečné je i podléhání rodičovským výčitkám ve smyslu: „Nemám na tebe čas, a tak ti dovolím vše.“ Rodiče často podceňují, jak důležité je dětem věnovat skutečný zájem a kvalitní společný čas, kdy nejde jen o plnění úkolů, ale i o sdílení radostí a starostí.
Napadá mě ještě jedna věc, a to srovnávání svého dítěte s ostatními, takové to: „Podívej na Alenku odvedle, jak je šikovná, chytrá, poslušná…“
Srovnávání dětí s ostatními ohrožuje jejich autenticitu, oslabuje víru v sebe sama a vlastní schopnosti. V příbězích úzkostných dětí i dospělých často narážím na vzpomínky typu: „Ty jsi nikdy nebyla tak šikovná jako tvoje sestra“ nebo „Anička od sousedů se nikdy nerozčiluje“. To dítěti vysílá zprávu, že takové, jaké je, rodičům nestačí. Každé dítě je jiné a vyvíjí se vlastním tempem. Místo srovnávání je lepší ocenit pokroky, třeba říct: „Podívej, jak ses zlepšil oproti minule.“
Jaký vliv má na dítě, když rodiče hodnotí pouze jeho výkon, a zapomínají oceňovat snahu?
Dítě si pak začne spojovat svou hodnotu jen s výsledky a úspěchy, což může vést k nezdravému perfekcionismu a úzkostem. Ztrácí radost z činnosti samotné, protože se bojí selhání. Proto je důležité nejen ocenit, že se dítě snažilo, ale konkrétně popsat, čeho si rodič váží: „Všiml jsem si, jak ses soustředil na úkol, i když to bylo těžké po náročném dni ve škole.“ Tím dítěti ukážeme, že oceňujeme jeho úsilí a proces učení, nejen výsledek.
A co takzvané helikoptérové rodičovství, pro které je typický nadměrný dozor a neustálá kontrola?
Helikoptérové rodičovství často vychází z obav rodičů a jejich potřeby mít vše pod kontrolou. Rodiče tak přenášejí své strachy na potomka. Výsledkem může být, že dítě se bojí dělat chyby, neumí se samostatně rozhodovat a žije v neustálém napětí. Dlouhodobě to může mít vliv na jeho psychické i fyzické zdraví. Tyto děti se také obtížněji učí samostatnosti a přebírání odpovědnosti.
Ivana Ašenbrenerová
30. ledna 2025
Čím by tedy měli rodiče podpořit děti při hledání vlastního místa ve světě a osobnostním rozvoji?
Začít bychom měli sami u sebe, tedy pracovat na svém sebevědomí a být dětem vzorem. Mluvit o svých silných i slabých stránkách, o tom, jak se vyrovnáváme s chybami a jak si plníme své sny, podporovat děti v aktivitách, které je baví, hledat dobré trenéry a vedoucí, kteří respektují jejich tempo a nenutí je k výkonům. Důležité je nevázat dítě jen na rodinu, i introvertní dítě by mělo mít možnost navazovat přátelství mimo rodinu.
Často slýcháme o takzvané volné výchově a rozmazlenosti či sobeckosti jako jejích důsledcích. Co přesně termín volná výchova znamená?
Méně pravidel a více svobody. Volná výchova podporuje kreativitu a samostatnost, ale pokud chybí hranice a laskavé vedení, může dítě ztrácet pocit jistoty. Dítě potřebuje vědět, kde svým jednáním narušuje potřeby druhých — bez toho nemá bezpečný rámec, ve kterém může růst. Volnou výchovu lze proto vyvážit tak, že dítěti dáváme prostor, ale zároveň jasně nastavíme hranice a pravidla.
Volná výchova může také souviset se strachem rodiče z toho, že jej dítě odmítne, se strachem z konfliktu. Zní to možná zvláštně, ale takový strach často prožívají rodiče, kteří sami nezažili v dětství bezpodmínečné přijetí nebo pečují o dítě ve střídavé výchově, soutěží nevědomě s druhým rodičem a mají strach, že o vztah s dítětem přijdou, když mu nevyhoví.
Děti bývají doslova nabité emocemi, téměř každá maminka dobře zná záchvaty vzteku nebo lítostivé scénky. Jak si s „emočnímu bouřemi“ potomků poradit?
Určitě bychom neměli dělit emoce na dobré a špatné. Dítě má právo být smutné, vzteklé nebo zklamané. Úkolem rodiče je pomoci mu emoce pojmenovat, ventilovat a regulovat anebo prostě jen nebránit v tom, emoci prožít, být přítomen a nehodnotit ji. Bagatelizování ve stylu „to nic není“ může dítě učit potlačovat emoce, které se později projeví jinak, například bolestí bříška nebo zvýšenou nemocností.
Za každou emocí je nějaká potřeba – bezpečí, podpory, pocitu sounáležitosti – a je důležité ji rozklíčovat a dítěti pomoci naplnit. To, co někdy vypadá třeba jako vztek, může být ve výsledku strach. A když se nenecháme unést vztekem dítěte a začneme reagovat citlivěji na jeho strach, máme větší šanci přivést ho ke zklidnění a pocitu bezpečí.
Jak může dětskému hledání sebedůvěry ublížit časté kritizování, když rodiče například na dítěti hledají chyby a upozorňují ho na nedostatky?
Dítě tak může ztratit chuť zkoušet nové věci, protože se bojí selhání. Začne o sobě pochybovat a raději se vzdá, než by riskovalo chybu. Pokud dítě kritizujeme příliš často a nedáváme mu prostor pro úspěch a ocenění jeho snahy, bereme mu vítr z plachet. Potřebuje zažít důvěru rodiče ve své schopnosti, aby se odvážilo růst.
Mgr. Martina Mikesková, psycholožka, psychoterapeutka a lektorka
Zdroj: Autorský rozhovor
VIDEO: Moje Psychologie: Odolnost dětí
Zdroj: Videoredakce ženských titulů, CNC