Dvojnásobná maminka Daniela neměla cestu k mateřství jednoduchou. Prodělala opakované potraty a několik cyklů umělého oplodnění. Přesto se rozhodla svůj příběh sdílet, aby dal ostatním ženám naději a ukázal, že v tom nejsou samy. Na Instagramu ji najdete pod jménem ivf_mama_from_prague.
Danielo, v první řadě moc gratuluji k druhému miminku. Jaké to pro vás bylo, když jste zjistila, že jste těhotná?
Děkuji mockrát. Tohle těhotenství bylo v pořadí už mé šesté, takže nějaká euforie z pozitivního testu se vlastně nedostavila. Myslím, že to tak má většina žen, které si prošly potratem. Díky psychologické péči jsem si ale poslední těhotenství dokázala užít naplno. Ve srovnání s těhotenstvím s první dcerou to bylo jako nebe a dudy. S Maruškou jsem prakticky jen ležela a jedla, bála jsem se udělat cokoli. Se Stellou to bylo naopak. Neměla jsem problém tahat popelnice plné trávy, sekat zahradu nebo kopat záhony. Dokonce jsme si dovolili i dovolenou u moře. A byla naprosto dokonalá. Stella je oproti Marušce klidnější, taková opravdu v zenu.
Mnoho žen si myslí, že jakmile jednou otěhotní, půjde to podruhé snadno. Jaká byla vaše zkušenost? Bylo druhé těhotenství stejně náročné z pohledu plodnosti jako to první?
Měla jsem to úplně stejně, věřila jsem, že po dvou IVF cyklech, jednom potratu a jedné Marušce mám „vybráno“ a půjde to snadno. Opak byl ale pravdou. Cesta za druhou dcerkou byla nakonec ještě náročnější, i když časově trvala stejně dlouho. Obě holčičky se narodily po třech letech snažení skrze IVF, ale před Stellou jsem bohužel potratila celkem třikrát.
Sdílíte otevřeně svůj příběh o umělém oplodnění a tím pomáháte ostatním ženám necítit se v tom samy. Co vám osobně v náročnějších chvílích nejvíc pomohlo?
Našla jsem se ve zvířátkách, podle toho to u nás doma také vypadá. Máme malou zoo: tři pejsky, kocoura, slepice a nově i kachny. Za každým neúspěchem stálo nějaké mláďátko, které se buď narodilo u nás, nebo tak nějak samo přišlo do našeho života. Možná jsem se podvědomě připravovala na život s menším počtem dětí, než jsem si přála, a tak jsem si ho naplňovala těmi zvířecími.
Dá se vůbec na cestu IVF nebo jakékoli asistované reprodukce připravit – psychicky i prakticky? Co byste poradila ženám, které o tom teprve uvažují?
Podle mě se na to úplně připravit nedá. Určitě je fajn přečíst si odbornou literaturu. Prosím, ne diskusní fóra! Dostat se do kontaktu s někým, kdo si touto cestou už prošel, ale brát i to s rezervou, protože každá cesta je jiná. A hlavně: Hned na začátku si najít psychologa, který vás dokáže podpořit, poradit vám a provést vás tímto procesem.
Červen je ve znamení kampaně „Plodnost není samozřejmost“ a některé reprodukční kliniky nabízejí bezplatné vyšetření plodnosti. Jak vnímáte důležitost prevence a včasné informovanosti v této oblasti?
Prevence je podle mě naprosto klíčová. Po letech pohybu mezi ženami se mi potvrdilo, jak moc ji mnohé z nás zanedbávají. Některé dokonce nechodí ani na pravidelnou cytologii. A to pro mě bylo skutečně šokující zjištění. Jsem ráda, že mohu být součástí této kampaně, i když letos už spíše v pasivnější roli. Mnoho párů začíná plodnost řešit až ve chvíli, kdy se objeví problém. To by se mělo změnit. A věřím, že i díky klinikám PRONATAL se to opravdu změní.
Setkáváte se ve své komunitě sledujících s mýty o plodnosti? Například že když má žena pravidelný cyklus, tak nemá žádný problém?
Určitě ano. Vždy dávám za příklad sebe samu. I zcela zdravá žena s cyklem pravidelným jako hodinky může mít velké problémy s otěhotněním. Chápu, že dříve se s nadějí v zázrak čekalo klidně pět nebo i deset let. Ale pokud někdo dá výhradně na rady maminek a babiček, nedostane úplně aktuální informace.
Co podle vás nejvíce chybí v běžné komunikaci lékařů s pacientkami, pokud jde o plodnost a plánování rodiny?
Chybí důvěra. A zároveň pocit, že pacientka může v léčbě říct, co chce nebo nechce. Já tohle našla u paní doktorky Mardešićové a jsem za to nesmírně vděčná. Potřebovala jsem empatii a vědomí, že v tomhle příběhu hraju hlavní roli já, ne že jsem jen „případ“. Nechtěla jsem být pacient, ale součást týmu.
Jak dnes zpětně nahlížíte na svou cestu k mateřství? Změnilo vás to nějak jako ženu nebo jako partnerku?
Rozhodně. Celé mě to posílilo. Byla to neuvěřitelná zkouška, pro mě osobně i pro náš vztah s manželem. A myslím, že jsme jí prošli na výbornou. Díky všemu, co jsme prožili, dnes mohu pomáhat ostatním. Navíc jsem díky této zkušenosti poznala spoustu úžasných lidí, které bych jinak nikdy nepotkala. A přínos to mělo i pro mou psychiku – naučila jsem se zvládat panické ataky, úzkosti, víc naslouchat svému tělu a celkově jsem změnila životní styl.
A na závěr, kdybyste měla říct jednu věc, kterou by si měla každá žena zapamatovat o své plodnosti, co by to bylo?
Mějte sebe a své sny vždy na prvním místě. Pokud je tím snem miminko, jednejte hned a neodkládejte to. Občas totiž i zázraky potřebují trochu pomoci. A není na tom vůbec nic špatného.
Zdroj: autorský rozhovor
VIDEO: Jak umělá inteligence pomáhá neplodným párům? Výrazně zvyšuje úspěšnost IVF
Zdroj: Videoredakce ženských webů, CNC