[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Ta je u některých dětí lepší, u jiných horší. Její poruchy mají řadu příčin. Stejně tak závažnost jednotlivých případů je rozdílná, i když mohou příznaky vypadat stejně. Čím vlastně poruchy výslovnosti vznikají? Příčiny jsou léta stejné a velká část z nich se může nazvat civilizačními. Zhoršení životního prostředí, které má vliv na vývoj dítěte už v prenatálním životě. Přibývá rizikových těhotenství a děti se ztíženým vstupem do života bývají obecně zranitelnější.
Rodí se do světa hluku, spěchu, stresu a přemíry informací útočících ze všech stran. Hůř jsou na tom děti z velkých měst. Dalším typem příčin je způsob života, v němž dítě žije, výchovné metody rodičů, prarodičů a všech, kdo se na jeho výchově podílejí. Každodenní stres, shon a nervozita, snaha stihnout všechno, neustálé příkazy, zákazy a povely, uspěchané ranní odchody z domova a pozdní příchody. Není čas na hry, povídání si, zpívání a čtení či spíš vyprávění si pohádek. To všechno má vliv na rozvoj slovní zásoby, používání řeči a výslovnost. Tam, kde se rodinný život odehrává v netrpělivosti, napětí a neochotě navzájem si naslouchat, není prostor pro kvalitní řeč.
Rodiče, kteří chtějí, aby jejich potomek byl dokonalý, mu dělají stejnou medvědí službu jako ti, kteří nevěnují dítěti žádnou pozornost kromě povelů a zákazů. Nepřiměřené úsilí a neustálé „učení“ podle vlastního plánu (splnit co největší objem slov za co nejkratší čas), zahrnování hračkami, podněty a zážitky v takové míře, která pro malé dítě není únosná, může potomka jedině odradit, znechutit a unavit. Sílící tlak může vést až k zadrhávání, případně postupně k rozvoji koktání.
Příčin nesprávné nebo vadné výslovnosti je řada, stejně jako nevhodné vlivy pro rozvoj výslovnosti se nejrůzněji kombinují. Proto existuje řada metod, které pomáhají. Ovšem je třeba odborníka, aby zvolil správnou. „Zaručené“ postupy, které rodiče vyčtou z příruček nebo od sousedů a kamarádek, často nefungují.
Nejlepší situace nastává, když dítě začne mluvit kolem roku a přibližně ve dvou letech se vyjadřuje v jednoduchých krátkých větách. Po třetím roce věku už vyslovuje kromě L, R, Ř všechny hlásky téměř přesně.
Během doby zvládne R a krátce nato Ř, takže do 4 let vyslovuje úplně přesně. Někdy se v průběhu procesu objeví hláska nesprávná, často sama zmizí, protože se zlepšuje obratnost mluvidel, přesnost vnímání.
Když dítě nahrazuje hlásky, které zatím neumí, jinými, ale správně vyslovenými (ryba - lyba, kočička - točička), mluvíme o výslovnosti nesprávné. Pokud se stav zlepšuje a řeč je stále lépe srozumitelná, není se jí třeba speciálně věnovat (tumpeta - tlumpeta - trumpeta). Pokud se výslovnost nelepší, vývoj stagnuje, mezi vrstevníky začíná být výrazně odlišná, je vhodné začít po 4. roce věku systematičtější logopedickou péči.
Pomocí her a cvičení lze ovlivnit vývoj správným směrem. Pokud se ve výslovnosti objeví hláska, která nepatří do hláskového systému jazyka (zadní R - francouzské, ráčkování, mezizubní výslovnost sykavek - šlapání si na jazyk), hovoříme o výslovnosti vadné. Jestliže se ji během krátké doby nepodaří nenápadným cvičením změnit (R díky zlepšení obratnosti jazyka, S - pomocí zrcátka ukážeme, jak jsou zoubky u sebe, když syčí had), je třeba se obrátit na logopeda. Poruše výslovnosti se říká patlavost (dyslalie).
Když nepostihne mnoho hlásek - obvykle L, R, Ř nebo jednu skupinu sykavek - jedná se o prostou dyslalii. Když dítě neumí nebo špatně vyslovuje víc hlásek -L, R, Ř, sykavky, Ť, Ď, Ň - jedná se o mnohačetnou patlavost (dyslalie multiplex). V takovém případě se začíná s komplexní péčí po čtvrtém roce věku, aby bylo dítě v klidu připraveno na školu.
Opožděný vývoj řeči je spojený obvykle s výslovností
První slovo se objevuje často kolem roku věku, ale řada dětí nemluví ještě před druhým. Někdy bývá opoždění řeči rodové. Závažnost poruchy může být různá. Některé děti nemluví vůbec, jiné mají malou slovní zásobu a nikdo kromě maminky jim nerozumí, protože opožděný vývoj řeči je téměř vždycky spojený s poruchou výslovnosti. Jiné děti mluví i v kratších větách, ale gramaticky nesprávně (nedodržují slovosled, špatné koncovky a tvary sloves). Špatná výslovnost zhoršuje srozumitelnost jejich řeči.
Mezi příčiny patří třeba nedostatek mluvního kontaktu. Rodiče mají málo času, málo si s dítětem hrají a povídají. Řešení odstranění problému je jasné. Mluvit, mluvit, mluvit, nechat dítě hrát si s předměty denní potřeby v kuchyni, komentovat činnosti, hodně chválit. Příliš pečlivá výchova má jiná úskalí: dítě má bohatou pasivní slovní zásobu, na požádání ukáže i objekty z pohádek nebo knížek. Takovým jedincům chybí ovšem vlastní potřeba něco sdělit. Rodiče často mluví za ně. Dítě potřebuje zjistit, že řeč je k něčemu dobrá, že přináší příjemné zážitky. Nechme ho, aby si samo řeklo o jídlo, pití. Nad knížkou není možné vést monolog a zahrnovat potomka spoustou informací.
Výslovnost zatím nechme na okraji zájmu, důležité je, aby začal mluvit. Teprve když je jasné, že se začíná aktivní slovní zásoba spontánně rozšiřovat a objevují se věty, je možné opatrně zpřesňovat i hláskový systém. O zahájení úpravy výslovnosti a metodách musí v každém případě rozhodnout logoped, protože opožděním vývoje řeči dochází někdy k výraznému časovému posunu i ve vývoji výslovnosti.