[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Co se reprodukčních schopností týče, lékaři se shodují, že nejlíp jsme na tom okolo 25. roku věku. Spolehlivě a pravidelně ovulujeme, naše vajíčka dosahují té nejvyšší kvality a jsme nejspíše schopny donosit zdravý plod. V mladším věku (před dvacítkou) je vyšší riziko předčasných porodů, s přibývajícím věkem zase klesá pravděpodobnost otěhotnění.
Jenže kdo má dnes v pětadvaceti myšlenky na těhotenství? Člověk sotva dostuduje, sotva se rozkouká na pracovním trhu, sotva nasbírá nějaké zkušenosti, sotva projde pár vztahy a hned by se měl vrhat do instituce mateřství? Čím dál méně ženám se tento scénář zamlouvá a reprodukce nereprodukce v tomhle ohledu nehodlají s tělem licitovat.
Jenže čekat příliš dlouho se také nemusí vyplatit. Za přelomový je mezi lékaři považován třicátý pátý rok, kdy se naše reprodukční schopnosti začínají kvapem zhoršovat. V těle klesá počet vajíček a zvyšuje se počet cyklů bez ovulace (uvolnění vajíčka). Ale nejde jen o to, že se snižuje pravděpodobnost početí, jde i o rostoucí riziko vývojových vad (Downova syndromu, Edwardsova syndromu, Turnerova syndromu a dalších).
Někteří lékaři se proto v poslední době přiklánějí k názoru, že pro výpočet optimálního věku pro otěhotnění by se měla brát v úvahu zralost duševní stejně jako fyzická. A ta nám výsledný věk posune tak akorát od těch „ideálních“ pětadvaceti po „přelomových“ pětatřicet. Přesně mezi roky 25 až 34 let.