Maminka.czSlavní rodiče

Ilona Svobodová: Jsem optimistický člověk, pořád se na něco těším

Barbora Neubergerová 18.  3.  2013
Ilona Svobodová: Jsem optimistický člověk, pořád se na něco těším
Na naše setkání si odskočila během natáčení seriálu „Ulice“. Seděly jsme při čaji a Ilona Svobodová vyprávěla o svém dědečkovi, který ji přivedl ke studiu jazyků, o Francii, kterou miluje, nebo o vaření a bylinkách, ke kterým se ráda vrací, když jí zbude čas mezi natáčením, dabingem, výukou na konzervatoři a účinkováním v divadle.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

* V dětství jste byla hodně aktivní, chodila jste do dramatického kroužku, na gymnastiku, učila se jazyky… Přesto jste se po základní škole nedostala na žádnou střední školu.

Chtěla jsem jít na gymnázium, ale na žádné jsem se nedostala. Ne kvůli známkám, měla jsem samé jedničky, bylo to kvůli politickým problémům v rodině. A neprošla jsem sítem, ani když jsem se zkoušela hlásit na školy dál od domova. Tak jsem šla na kurz těsnopisu a studovat jazyky, němčinu a ruštinu, abych měla alespoň nějaké vzdělání. Pak přišla Charta 77 a já se dostala na konzervatoř.

* Myslela jsem, že jste studovala francouzštinu?

V dětství ne, k té jsem se dostala až v dospělosti, zhruba před třemi lety. Z vlastního zájmu. Ještě se učím angličtinu.

* Kolika jazyky se domluvíte?

Teď se asi nejlíp domluvím francouzsky, německy mluvím, ale zdárně zapomínám. Němčinu v současné době udržuju jen na lyžích v Rakousku, ale už i tam se začíná hodně mluvit anglicky. S úrovní znalostí, než jsem šla na konzervatoř, se to zdaleka už nedá srovnávat. V té době jsem s němčinou byla dost daleko. Ráda jsem si v originále četla Schillera nebo Goetheho; škoda, že člověk vše tak rychle zapomíná. S ruštinou se dnes asi nikdo moc nechlubí, tedy kromě mladých lidí, kteří ji berou jako každý jiný jazyk. Na angličtinu chodím, protože asi já jediná mluvím málo, tak aby se to zlepšilo.

* Kdo vás k jazykům přivedl?

Když jsem byla malá, vychovávali mě babička s dědečkem, protože rodiče hodně pracovali. S dědečkem, který byl zakladatelem skauta, jsme chodili na různé - i tajné a zakázané - výlety. Znala jsem každý strom, každého ptáčka, odlévali jsme spolu stopy zvířat… Kromě toho dědeček také velmi dobře mluvil německy - říkal, že jazyky jsou třeba, a proto mě učil němčinu. Skoro bych řekla, že ji do mě hustil.

* Jakým způsobem?

Dědeček vždycky říkal, že si stačí denně přečíst odstavec v jazyce, který se učíte. A když ve slovníku hledáte nějaké slovíčko, měla byste se kromě toho slovíčka, co hledáte, podívat a naučit také jedno slovíčko, které je napsané nad ním, a jedno, které je pod ním. Když už byl starý, naučil se tímto způsobem maďarsky, aby se v Maďarsku domluvil se svými přáteli. Nalil si červené víno nebo koňak a učil se.

* A držíte se rad dědečka?

Držím. Když jsem s francouzštinou začínala, četla jsem si dětské knížky nebo jednoduché detektivky. A v tom pokračuju i teď, čtu třeba „Mikulášovy patálie“. Neučím se podle učebnic, ale mluvením. Každý týden se scházím se svou učitelkou, dáme si vínko a povídáme si na nějaké předem dané téma. Když hodinu končíme, dostanu zadané další téma a k tomu třeba novinový článek, abych si k tomu mohla něco přečíst. Tím se mi postupně rozšiřuje okruh oblastí, o kterých si můžu povídat. Jen pro zajímavost, už jsem takto zvládla i problematiku francouzského školství.

* Proč jste se rozhodla naučit se mluvit francouzsky?

Protože hodně cestujeme a mám ráda Francii. Moc se mi tam líbí. Francie je nádherná, mají krásnou historii, památky a výborné víno a jídlo. Ráda se tam vracím, no a chtěla jsem se tam nějak domluvit. Francouzi jsou příliš hrdí na to, aby mluvili cizím jazykem, domluvit se ve Francii německy je problém. Tak jsem se rozhodla naučit se jejich jazyk, abych si s nimi mohla povídat. A musím říct, že vyhledávám každou příležitost, kde lze francouzštinu využít. Když třeba v Praze potkám Francouze, hned se ptám, jestli třeba nepotřebují pomoc nebo nějak poradit. Mám velkou potřebu mluvit.

* Říkala jste, že ke studiu jazyků vás přivedl dědeček. Ovlivnila vás nějak babička?

Babička mě naučila spoustu věcí - všechny domácí práce, háčkovat, šít, drhat a také vařit.

* Pojďme tedy ještě k jiným požitkům. Vaříte ráda?

Vařím moc ráda. Mám oblíbenou právě i francouzskou kuchyni, je výborná a hodně se v ní na podlévání používá víno, které mám ráda, a bylinky. Ty si doma zkouším i pěstovat, například rozmarýn, oregano, šalvěj, tymián…

* Věříte léčivé síle bylinek?

Určitě. Věřím bylinným čajům. Když byly děti malé, vařila jsem jim je, třeba jitrocelový na kašel. I já sama si dávám různé čaje, například zázvorový s medem, když je období chřipek a všichni kolem mě kašlou, smrkají a kýchají. Věřím i homeopatikům, čímž trochu zlobím svoji maminku, která je lékařka a uznává především klasickou medicínu.

* V seriálu „Ulice“ hrajete Jitku Farskou, která pracuje v kadeřnickém salónu. Využíváte sama v soukromém životě nějaké zkrášlovací nebo relaxační služby?

Pokud mám čas, tak ano, ale času je bohužel málo. Mám moc ráda masáže a další relaxační techniky, jen nemám příliš kdy. Nedávno jsem byla u kartářky a ta mi říkala, že bych si měla najít více času pro sebe, zvolnit a více relaxovat. Slíbila jsem jí, že to udělám. A chtěla bych ten slib dodržet.

* Natáčíte v televizi, hrajete ve čtyřech divadlech, dabujete filmy, učíte na konzervatoři. Jak vše stíháte?

No, těžko, ale snažím se. Všechno si musím plánovat. Pravda je i to, že pokud musím ráno v šest vstávat na natáčení a večer hraji v divadle, ze kterého se vracím domů kolem půlnoci, umím kdykoli a kdekoli usnout. Když je třeba čas mezi zkoušením a hraním, klidně usnu i v šatně. Kolegové to o mě už vědí, vždycky se smějí a říkají, že mě probudí, až se začne hrát.

* Je něco, co byste sama sobě chtěla splnit?

Jsem optimistický člověk, takže se pořád na něco těším. Ale ráda bych nějak našla čas a sílu zorganizovat si volno a práci tak, abych občas mohla odjet do nějakých lázní a nechat se tam chvíli rozmazlovat, jak jsem o tom mluvila.

Témata: Slavní rodiče, pořad, Časopis Moje zdraví, Svobodová, Ilona, Červené víno, Bylinný čaj, Člověk, Pór