[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Co je to vlastně ta tolik skloňovaná imunita? Jde o schopnost organismu bránit se vnějším i vnitřním škodlivinám. I když se s přirozenou obranyschopností (bez které člověk nemůže žít) už rodíme, ne každý ji máme dostatečnou.
Imunita spouští odpověď proti patogenním organismům, což jsou třeba viry nebo bakterie. Má tři obranné linie. První je vnější (externí). Patří sem kůže a slizniční membrány, které kryjí a vystýlají tělo a brání plnému styku škodlivých bakterií a virů s vnitřním prostředím člověka. Druhá je vnitřní (interní). Ta se spouští chemickými signály, které lákají leukocyty k místu, kde je tělo napadeno. Patří sem bílé krevní buňky (leukocyty), proteiny (ty se bez rozlišení vážou na útočníky, kteří překonali vnější bariéru). Následkem této obrany je zánět. Třetí obranná linie je spouštěna současně s druhou. Odpovídá specifickým způsobem na určité mikroorganismy, nadbytečné buňky, toxiny.
Vrozená imunita (také nespecifická) slouží jako strážce v případě náhlého napadení těla. Její princip spočívá v tom, že mnohé bakterie mají na povrchu různé molekuly, které mohou být rozeznány imunitním systémem. Při vrozené imunitě se hojně účastní fagocyty (ty pohlcují cizorodé částice v těle). Není možné zapomenout ani na úlohu sliznic a pokožky, tedy bariér, které mechanicky brání vstupu infekce a produkují řadu látek působících antimikrobiálně. Naproti tomu adaptivní neboli získaná imunita vstupuje do hry až ve chvíli, kdy tělo skutečně prodělalo infekci. Specifická imunitní reakce nastává asi 5 až 6 dní po nákaze. Adaptivní imunita si odpověď zapamatuje a budoucí reakce bude ještě mnohem silnější. Tento proces, nazývaný imunologická paměť, je podstatou získané imunity vůči konkrétnímu patogenu.
Vrozená imunita vychází z nějaké vlastnosti, která způsobuje, že organismus nemůže být určitým typem nemoci napaden. Vezměte si třeba odolnost většiny ptáků proti mnoha chorobám. Ta vychází z toho, že přirozená teplota ptačího organismu je 40 °C, takže se původci chorob nemohou dostatečně množit. Získaná imunita je zaměřená proti určité konkrétní nemoci. Lze ji získat očkováním, proděláním patřičného onemocnění nebo choroby jemu příbuzné.
Může být časově omezená. Její podstata spočívá v tom, že si organismus uchová část B lymfocytů (takzvaný paměťový T lymfocyt), které jsou zodpovědné za výrobu specifických protilátek proti patřičnému patogenu. Organismus může po zaznamenání infekce okamžitě a masově spustit specifickou imunitní odpověď.
Mívá vaše ratolest často infekty? Užívá opakovaně antibiotika? Zkuste se s lékařem domluvit na tom, zda je nutné jimi dětský organismus tak často zatěžovat. Antibiotika sice pomáhají, ale v případě nadužívání zároveň škodí. Přechodně oslabují obranné síly, mění se střevní flóra (ta je nezbytná pro správné fungování střevního imunitního systému). Čím častěji se podávají, tím víc imunitu oslabují. Antibiotika jsou vhodná pouze při bakteriálních infekcích a užívat by je jedinec měl až po kultivačním nálezu (výtěr z krku, nosu, vyšetření moči…) a při zvýšených parametrech zánětu v krvi (sedimentace, CRP či krevní obraz). Rozhodně by měl vaše dítě lékař laboratorně vyšetřit a případně odeslat k dalším specialistům (například ORL kvůli podezření na zvětšení nosní mandle).
U starších dětí a dospělých se vyšetřují i krční mandle, sleduje se, zda nejsou záněty dutin, kazy a zubní záněty. Vznikne-li na základě výsledků podezření na poruchu imunity, bývá dítě odesláno do alergologicko-imunologické ambulance.
Podrobné vyšetření naznačí vhodný léčebný postup, takzvanou imunologickou léčbu. Vyšetření probíhá v situaci, kdy není dítě akutně nemocné a nemá ani rýmu či kašel, aby výsledky nebyly zkreslené. Testy se provádějí z krve. Mezi poslední nemocí a odběrem vzorku krve by měl být alespoň třítýdenní interval. Nemusíte se ale stresovat, jedinců se závažnou poruchou imunity je pouze malé procento. Obvykle se daří běžná léčba a imunita se postupně zvýší.
Dostatečný spánek, pitný režim, racionální strava plná vitaminů, odpočinek a prostředí bez stresů – samozřejmě zcela nekuřácké, s pravidelným větráním a udržováním v čistotě. To je základ.
Dodržujte léčebné postupy předepsané lékařem, každou nemoc řádně dolečte a dítě (i dospělý) by mělo dodržovat období rekonvalescence. Rozhodně není vhodné malého pacienta co nejrychleji vracet do kolektivu. Otužování je také cesta. Postupné sprchování vlažnou vodou, případně sauna, co nejčastější pobyt na čerstvém vzduchu, sporty. To vše podporuje odolnost organismu. Tělu dodávejte vitaminy, minerály a stopové prvky, nezapomínejte na vlákninu. Po léčbě antibiotiky dětem dávejte probiotika. Příznivě ovlivňují střevní mikroflóru. Jsou součástí řady mléčných výrobků, dají se koupit přímo v lékárně. Pomáhají i enzymy.