Iva: Chtěla k tátovi, tak jsem jí sbalila kufry. Teď si to vyčítám

Nedivím se mamince. Je toho na člověka moc, nervy v háji a snaží se udržet,aby zajistila sama to všechno, na co před tím byli dva. A živě si dokážu představit chování otce, ty podpásovky.. máme to samé... pevné nervy a ať je líépe přeji.. bohužel to děti neocení, nedokážou to pochopit.. dokud nebudou starší.. lehce se jim věnuje někdo 4 dny z měsíce.. jinak by to bylo každý den..

Naopak, zvládla jste to naprosto bravurně, jen ať si dcerka vyzkouší sama, jak to chodí... Ona ta hodná teta bude nejspíš hodně sebestředná, když je schopná takových věcí, jako je chodit za Vámi do práce a veřejně Vás ponižovat. A až se narodí jejich dítko... jen aby vše nebylo naopak a z tátova mazlíčka se nestala velká přítěž především pro "hodnou tetu"... Je strašně jednoduché všechno povolovat a kupovat, když nemusíte dítě vychovávat a je u vás jen na chvíli... Moc Vám držím pěsti, abyste to i s dcerkou zvládla s láskou v srdci...

Taky tak nějak nechápu, co si paní vyčítá. Jako je fakt, že hodně zariskovala, protože se klidně mohlo stát, že by dcera u otce zůstala (to jsem si myslel, že se na konci článku dočtu), což by mohla brát jako svoji prohru (bývalí manželé mají někdy potřebu si vyřizovat účty přes děti a to, u koho bude dítě bydlet je bráno jako jeden z hlavních symbolů vítězství), ale měla štěstí a nezůstala.
Nenásilným způsobem ji ukázala, že je sama zodpovědná za svůj život a že si prostě musí vybrat. Že každá mince má dvě strany a že když se s otcem vidí jen krátce, má ten prostředky, čas a chuť ji rozmazlovat (ostatně podobný "konflikt" může vznikat mezi rodiči a prarodiči).

Myslím, že to pro dceru byla ta nejlepší výchovná lekce. Můj syn taky někdy (z legrace), když mu něco nedovolím, říká, že chce do nějaké pěstounské rodiny v Norsku. A já mu na to odpovídám (taky z legrace), že mu už jdu objednat letenku.