[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Na výzvu, že hledáme ženu v očekávání, která by chtěla být nejen součástí časopisu Maminka, ale také o svém těhotenství otevřeně vyprávět v pořadu České televize Sama doma, se nám přihlásilo hned několik budoucích maminek. Nakonec jsme vybrali sympatickou a velmi otevřenou Ivanu, která čeká své první miminko. Zatím ho s manželem Milošem pojmenovali Junior. „Říkáme mu tak proto, že jsem chtěla miminko nějak oslovovat. Nad jménem jsme zatím nepřemýšleli. Co se týče pohlaví, chceme se nechat překvapit, už i z toho důvodu, že v životě má člověk velice málo skutečných a hlavně příjemných překvapení a tohle je jedno z těch nejkrásnějších.
Každé pohlaví má svá pro i proti, pro nás je samozřejmě nejdůležitější, aby miminko bylo zdravé.“ Ivana i Miloš o dítěti mluvili dlouho. Oba věděli, že přestože zatím budovali hlavně pracovní kariéru, „jednou“ se rodiči určitě stanou. Po svatbě před dvěma lety se domluvili, že Ivana přestane užívat antikoncepci a vše nechají osudu. „Životního partnera jsem potkala ve správný okamžik, kdy jsem si splnila své studijní i pracovní sny. Těhotenství v tomto okamžiku beru jako další krok ve svém životě, který mu dá nový rozměr.
Být mámou má pro mě dvě roviny. Radost, štěstí, hrdost a smysl života vybalancované rovinou starost, obava a částečné obětování se.“ Ivana je v pátém měsíci těhotenství, nevolnosti ustoupily, bříško se začíná zvětšovat a oči jí září štěstím. „Pálení žáhy přetrvává, ale je méně intenzivní a na pachuť a hořkost v puse jsem si už zvykla a akceptovala fakt, že se s tím budu pravděpodobně potýkat celé těhotenství. Únava je na přijatelné úrovni, takže jsem schopna zase společensky žít a věnovat se dalším aktivitám - cvičení, návštěvám přátel, kulturním a společenským akcím.“ Vypadá to všechno jako pohádka, princezna našla prince a žili šťastně a spokojeně… bohužel ne všechno bylo růžové.
Ivana už byla jednou těhotná. Čtyři měsíce po vysazení antikoncepce se na testu objevily dvě čárky. S partnerem měli obrovskou radost a nadšeně hlásili šťastnou zprávu do světa. Když šla Ivana v 10. týdnu těhotenství poprvé do poradny, ultrazvuk ukázal, že plodu přestalo tlouct srdíčko. Zamklý potrat. „Důvod, proč to tak dopadlo, nelze určit, ale teď zpětně si uvědomuji, že celé těhotenství již od začátku nezačalo úplně slavně. Onemocněla jsem angínou a týden nato jsem zjistila, že jsem v 6. týdnu těhotenství. K lékaři jsem sice šla už s pocitem, že bych mohla být těhotná, a proto jsem si pro jistotu nechala napsat léky vhodné i pro těhotné, ale dva týdny nato jsem opět chytla nějakou virózu. Když nám lékařka sdělila, že těhotenství je patologické, bylo to dost šokující pro nás oba.
Ačkoliv jsem prodělala dvě virózy, ani jednou jsme nepomysleli na to, že by se nám něco takového mohlo stát. Zaměstnavatel nám ten den vyšel vstříc a oba jsme dostali v práci volno, abychom mohli být spolu a vypořádat se s nastalou situací. S manželem jsme se vzájemně podporovali a spíš jsme se snažili orientovat se na budoucnost a myslet pozitivně. Například jsme se domluvili, že když už se to stalo, alespoň stihneme jarní lyžování. Po potratu jsem začala znovu sportovat, a to mi hodně psychicky pomohlo.“ Ivana není jediná, potratem podle statistik končí každé páté těhotenství. Jen o této bolestivé zkušenosti nikdo příliš nemluví. „Vzali jsme to statečně.
Řekli jsme si: co se má stát, se stane, a příroda ví, co dělá. Navíc opravdu platí, že tělo si řekne, co chce a co nechce. Tato zkušenost mě naučila pokoře a rozlišování mezi důležitými a nedůležitými věcmi.“ Po kontrole u gynekoložky se s manželem domluvili, že jakmile to bude z lékařského hlediska možné, začnou znovu pracovat na miminku. Půl roku nato byla Ivana opět těhotná. „Na testu byly dvě čárky, ovšem velice slabé, a naše reakce byla spíš rezervovaná. Moc jsme tomu nevěřili, dokud jsme to neměli potvrzené od paní doktorky. Při prvním těhotenství jsme prožívali obrovskou euforii, u druhého naopak opatrnost a nejistotu. V prvním případě jsme cítili radost, kterou jsme chtěli s každým sdílet. V případě druhého těhotenství jsme prožívali přesný opak, vůbec jsme neměli chuť to komukoliv sdělovat.
Kvůli předchozímu potratu jsme se obávali dalšího zklamání a raději jsme se drželi zpátky. Tomu, že jsem těhotná, jsme uvěřili až po prvním ultrazvuku, který proběhl v 6. týdnu těhotenství, ale i tak jsme drželi emoce a radost v útlumu po celý první trimestr. Při první návštěvě paní doktorky jsem byla velmi nervózní. Takhle se mi neklepala kolena a ruce ani při státnicích. Kvůli předchozí zkušenosti jsem musela docházet ke své gynekoložce každé dva týdny na kontrolu včetně ultrazvukového vyšetření. Pokaždé jsem měla zavřené oči a čekala na slova,už se můžete podívat, vše je v pořádku‘. Strašně jsem se bála kontroly v 10. týdnu těhotenství, ale vše proběhlo v pohodě, Junior rostl a já byla šťastná. Druhá největší zkouška mé psychiky pak byla ve 13. týdnu těhotenství, kdy jsem šla na první těhotenský screening, Výsledky krve byly v pořádku, takže první trimestr tím pro nás skončil naprosto výborně a my jsme se s partnerem začali konečně opravdově těšit na miminko.“
Říká se, že druhý trimestr je nejkrásnější. Nevolnosti ustoupí a bříško ještě není tak velké, aby těhulku omezovalo v pohybu. Zato první tři měsíce bývají krušné, potvrzuje to i Ivana: „Nezvracela jsem, jen jsem měla nepříjemné pocity v žaludku, pálení žáhy, pachuť v puse, nechutenství. Spánek jsem měla hodně trhaný, asi dvakrát jsem vstávala ve 4 hodiny ráno, protože jsem měla hrozný hlad. Manžel mě psychicky podporoval, protože jsem to nesla velice těžce, měla jsem pocit, že to nikdy neskončí, cítila jsem se „nepoužitelná“, protože jsem musela omezit veškeré aktivity. Těšila jsem se, že to po třetím měsíci skončí, ale musela jsem vydržet i celý čtvrtý měsíc. Na druhou stranu jsem tyto nevolnosti brala jako dobré znamení toho, že těhotenství probíhá, jak má, a říkali jsme si, že dokud je mi zle, tak víme, že Junior je stále naživu. A to mi pomáhalo se přes tyto nevolnosti přenést.“ Nyní už Ivana hrdě vystavuje své rostoucí bříško a těší se z každého nového dne.
Když mluví o Juniorovi, oči jí září štěstím. „Ten půlrok, který uběhl mezi jednotlivými těhotenstvími, beru jako dar, kdy jsem měla možnost přemýšlet o mnoha věcech ve svém životě, srovnat si priority a uvědomit si, co vlastně od života chci. Když jsem poprvé zjistila, že jsem těhotná, řekla jsem si: Co budeme dělat? Byla jsem hrozně zmatená a nepřipravená, ačkoliv jsme těhotenství plánovali. To současné beru jako obrovský dar a zázrak, za který jsem moc vděčná.“
Chcete-li vědět, jak Ivana prožívá své pokračující těhotenství, nenechte si ujít další díl Sama doma 12. 2. na ČT1.
Živě vysílaný kontaktní publicistický pořad se sloganem „Být doma neznamená hloupnout“ poskytuje především ženskému publiku zajímavý a inspirativní program, zábavu i informace - a to vše živě s možností okamžité reakce diváků. Program se skládá z celé řady rubrik a doplňují jej hosté z řad lékařů, nejrůznějších odborníků, ale i známých a zajímavých osobností. Ženy se samozřejmě dozvědí novinky z oblasti odívání, kosmetiky, úpravy vlasů a podobně.