Maminka.czČasopis Maminka

Já jsem bráchu nechtěl! Prvorozené dítě má na svůj hněv nárok

Zuzana Labudová 27.  8.  2013
Na druhé dítě jste se těšila stejně jako na to první. Konečně bude mít váš jedináček sourozence a nebude na všechno sám! Jenže co když batole vaše nadšení ani trochu nesdílí?

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Že se na dítě, které si velmi přáli, těší rodiče, je docela pochopitelné. Proč by se na ně ale měl těšit někdo, kdo je se svou pozicí v rodině docela spokojený a ani trochu si nepřeje být sesazen z jedináčkovského trůnu? Přítomnost nového člena rodiny je někdy docela vyčerpávající i pro dospělé, kteří se pro tuto změnu dobrovolně rozhodli. Je tedy pochopitelné, že pro někoho, kdo byl jaksi postaven před hotovou věc, to může být ještě náročnější.

Až tedy vaše batole dostane další záchvat vzteku, protože se právě věnujete jeho mladšímu sourozenci, zkuste se na celou záležitost podívat jeho očima. V podobně zapeklité situaci se před dvěma lety ocitla také pětatřicetiletá Markéta. K dvouapůlleté Magdalénce přibyl malý Štěpán a Markéta měla pocit, že její a manželovo štěstí je konečně dokonalé. Jenže chyba lávky. „Když se nad tím zamyslím zpětně, vlastně ani nechápu, jak jsem mohla předpokládat, že můj pocit štěstí bude automaticky sdílet i Mája.

Teprve když začala vřískat pokaždé, když se malý vzbudil na jídlo nebo prostě z nějakého důvodu začal plakat a já ho vzala do náručí, pochopila jsem, že to dělá cíleně, aby odpoutala moji pozornost od miminka. Dokonce jsem se cítila trochu podvedená, protože jsme si před Štěpánkovým narozením o miminku spolu povídaly a Magdalénka se těšila, hladila mi břicho, šeptala bráchovi, že tu na něj čeká, a vůbec nic nenasvědčovalo tomu, že by na něj měla žárlit,“ vzpomíná Markéta.

Máme mu to vůbec říct?

Někteří rodiče volí jinou strategii – o příchodu sourozence dítěti předem vůbec neřeknou. Nejmenší děti asi do šesti let považují svou maminku za nejkrásnější na světě a tvar její postavy si vlastně vůbec neuvědomují, zvláště když se její tělesné proporce mění jen pozvolna. Proto si batole velkého břicha prostě vůbec nevšimne. O to větší náraz pak přijde, když maminka najednou na pár dní zmizí, a když se konečně vrátí, věnuje se intenzivně někomu úplně jinému. Psychologové tento přístup zásadně nedoporučují, naopak jsou pro to, aby dítě o příchodu sourozence vědělo s co největším předstihem.

Co když mu ublíží?

Májiny výstupy začaly brzy poté, co se Markéta s novorozeným Štěpánem vrátila z porodnice domů, a jejich intenzitu malá holčička vystupňovala během pár týdnů tak, že se Markéta dokonce bála vyjít s oběma dětmi z domova na veřejnost. „Měla opravdu šílené záchvaty vzteku, ale jedině tehdy, když byl malý vzhůru. Když spal, v klidu si hrála a vůbec si mě nevšímala, ale jakmile zakňoural, byla do vteřiny u mě.

Nejdřív to zkoušela tak, že něco urgentně potřebuje, třeba má hroznou žízeň nebo jí nejde zapnout knoflík. Když jsem jí řekla, že musím nejdřív nakojit Štěpu, začala plakat, a když jsem nereagovala, vřískala nebo do mě i začala bouchat. Nebudete tomu věřit, ale po pár týdnech se jí dokonce podařilo vypěstovat si návyk, že přesně ve chvíli, kdy mě malý nejvíc potřeboval, Mája seděla na záchodě a právě se vykadila,“ vypráví Markéta.

Zpočátku jí Magdalénčina žárlivost přišla docela roztomilá, poté směšná, jenže když se problémy stupňovaly a Markéta přistihla holčičku, jak drží miminu látkovou plenku na obličeji, začala mít strach. „Tehdy jsem opravdu propadla panice, nemůžu být u malého neustále, a kdyby Mája fakt Štěpánovi něco udělala, poznamenalo by nás to všechny. Navíc jsem byla z toho neustálého ječení už tak vystresovaná a unavená, že jsem se přestávala ovládat, na Majdu jsem křičela a to samozřejmě celou situaci ještě zhoršovalo,“ popisuje bod zlomu Markéta.

Přála byste si další manželku?

Případů, kdy se batole skutečně pokusilo svému novorozenému sourozenci ublížit, je ale opravdu málo, spíše tedy jde o ustrašené volání: Všímejte si mě! Markétě velmi pomohla kniha Penelope Leach Dítě a já, kterou jí doporučila knihovnice, jíž se ve slabé chvilce svěřila. „Když jsem si přečetla kapitolu o tom, jak se cítí batole, když do rodiny přibude další dítě, doslova se mi rozsvítilo.

Teprve tehdy jsem pochopila, jak se asi Mája cítila a že jsem jí to moc neulehčila. V té knize jsou pocity staršího dítěte přirovnávány k pocitům, které bychom my ženy měly, kdyby si náš muž najednou přivedl další manželku a chlácholil nás stejnými slovy, jako my chlácholíme naše batolata. Vypadá to absurdně, ale batolata jsou skutečně v podobné situaci,“ vysvětluje problém Markéta.

Máš právo se zlobit

Markéta si tehdy uvědomila, že také ona je číslem jedna v partnerově životě a jen těžko by se smiřovala s tím, že byla z této pozice sesazena. Domluvy, které my dospělí vůči novopečeným starším sourozencům používáme, jak vidno ve skutečnosti moc nepomáhají, spíše přilévají oleje do ohně.

Autorka Markétiny oblíbené knihy proto čerstvým dvojnásobným rodičům doporučuje jiný postup: přiznejte staršímu dítěti právo se zlobit a pomozte mu, aby se s novou situací vyrovnalo. Dopřejte mu pocit, že v něčem je stále první a nenahraditelné a že to tak ve vašich očích zůstane navěky. Pak pocity vzteku, které obrací proti vám i nechtěnému vetřelci, dokáže zvládnout.

Dejte na svůj instinkt

Podobně se zachovala i Markéta. „Když jsem si přečetla knihu Dítě a já, cítila jsem se vůči Máje trochu provinile. Člověk má pocit, že to malinké stvoření prostě nemůže nechat ani chvíli plakat, ale v určitou chvíli jsem poznala, že teď je na pár minut prostě důležitější Majda. Přestala jsem sledovat, komu z nich se věnuju víc a delší dobu, a začala jsem se řídit svým instinktem.

Řekla jsem Máje úplně na rovinu, že jsem někdy z jejího bráchy hrozně unavená a že jsem fakt ráda, že ona už je taková velká a dá se s ní domluvit. Pak jsem jí povídala o tom, že ona už napořád bude ta starší a rozumnější, a to ji zaujalo úplně nejvíc – strašně ji potěšilo, že ji Štěpán nikdy nemůže dohnat,“ směje se Markéta. Dnes je Magdalénce pět, Štěpánek brzy oslaví třetí narozeniny a Markéta je znovu těhotná. Poučila se?

„Myslím, že ano. Na jednu stranu to bude trochu jiná situace, protože Štěpán mě nikdy neměl jen sám pro sebe, nezažil pocit jedináčka. Každopádně už ale vím, že na příchod mladšího sourozence dítě prostě nejde připravit, takže počkám, jak se bude situace vyvíjet, a znovu dám na své pocity,“ uzavírá.




Co dělat, když batole žárlí:

* Nedomlouvejte mu a nevyčítejte mu, že žárlí.

  • Nepřipomínejte mu, že se na brášku nebo sestřičku přece tolik těšilo.
  • Rázně zasáhněte, pokud batole začne být vůči miminu agresivní.
  • Netrestejte ho, pokud se začne chovat jako kojenec.
  • Řekněte mu, že má právo se zlobit a že ho stále milujete.
  • Pakliže má dítě psychosomatické potíže, vyhledejte specialistu.
  • Až pozvete první návštěvy, poproste je, aby přinesly malou pozornost i pro batole a nejprve se pozdravily se starším sourozencem.
  • Vyhraďte si nějaký čas jen pro batole a intenzivně se mu věnujte. O totéž požádejte jeho otce.
  • Jestliže má dítě zájem, pořiďte mu panenku a ukažte mu, co a jak s miminkem děláte – může vás napodobovat.
  • Podporujte v batoleti pocit velkého sourozence – jestliže vám jakkoli pomůže s péčí o mimino, vždy mu poděkujte a pochvalte je.
  • Ponechte mu status nejstaršího a přiřaďte k této pozici určitá privilegia.


Článek vyšel v časopisu Maminka 7/2013

Témata: Děti, Časopis Maminka, Majda, Prvorozené dítě, Třetí narozeniny, Hněv, Štěpánek

Video