[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Jako milující matka si na to asi nikdy nezvyknete: malé děti pláčou. Pláčou často, hodně, usedavě, nahlas, tak, že bychom daly cokoli za to, kdybychom je mohly utišit. Ano, nás mámy to přímo bolí. A vzbuzuje to v nás řadu nepříjemných pocitů i obav, jestli děláme všechno správně. Dobrá zpráva je, že většinou ano, protože pláč je pro děti prostě jediným dostupným komunikačním prostředkem, který budou používat do doby, než se naučí mluvit.
A druhá dobrá zpráva je, že vy se poměrně rychle naučíte jejich „řeči“ rozumět. Jste máma a jako takovou vás příroda k porozumění dětskému breku více než předurčila. No, a my vám nakonec pomůžeme i s tím, jak ten nebo onen druh dětského pláče spolehlivě utišit. Takže se uklidněte i vy, netrapte se s tím, že vám to zatím nevycházelo, a nechte se vtáhnout do světa „kojeneckého dorozumívání“!
Příroda je nesmírně chytrá a vynalézavá, proto vás už ve třetím trimestru těhotenství začala hormonálně připravovat na zvládání pláče a jiných miminkovských záležitostí. Jak? Produkcí hormonu zvaného prolaktin, který nejenže podporuje dostatečnou tvorbu mateřského mléka, ale také se stará o vybudování jakéhosi šestého mateřského smyslu, intuice a schopnosti rozumět tomu, co vám miminko chce „říct“.
Tato dovednost se pak přirozeně prohlubuje také během porodu a několika málo hodin poté, zvláště pokud vám děťátko bezprostředně po porodu přiloží. V těch emočně zásadních a těžko popsatelných okamžicích ve vás rotuje ještě nepředstavitelné množství oxytocinu, hormonu lásky, který se postará nejen o vznik nepřetrhnutelného pouta mateřské lásky k tomu malému uzlíčku, ale podpoří opět vaši schopnost dítěti rozumět, vcítit se do jeho potřeb a správně je „přečíst“. Ve své podstatě to první, co musíte udělat, abyste vyrozuměla, z jakého důvodu miminko pláče, je nechat hrát hlavní roli vaši intuici a instinkty! Takže trochu sebedůvěry, milá maminko, vy někde ve skrytu duše přece tušíte, co vašeho drobečka trápí.
Čeho si všimnete určitě velmi brzy, je, že každý den je pláč jiný. Jinak intenzivní, v jiný čas, jinak dlouho trvá, jinak probíhá. A také samozřejmě něco jiného znamená. Úplně nejčastěji je ale důvodem pláče vašeho miminka hlad. Dále vás pak tímto způsobem může drobeček upozorňovat na mokrou plínku, na to, že je mu horko nebo zima, na skutečnost, že ho třeba škrtí nějaký kousek oblečení nebo ho něco začalo bolet (to jsou známé tříměsíční koliky, kdy ho trápí bolesti bříška z nadýmání, nebo pak hlásí prořezávání zoubků, a věřte, že intenzitu a způsob tohoto pláče velmi brzy odlišíte od ostatních!).
Když všechno výše uvedené vyloučíte, je tu samozřejmě ještě možnost psychické nepohody – je kolem něj moc hluku, cítí se osamělé, nudí se, chybí mu lidský kontakt, nebo je kolem něj naopak moc lidí a stejně jako vy si po náročném dni potřebujete zanadávat na nepříjemné sousedy nebo protivné řidiče autobusu, tak se i váš kojenec potřebuje po namáhavém dni nebo například návštěvě u lékaře vyplakat z nepříjemných pocitů, které zažil. To je vlastně celé! A jak vidíte, ani jeden důvod není k zešílení. Ba naopak: má řešení, a je to úleva.
Dlouhé roky se odborníci i laikové přeli, zda plačící dítě okamžitě utěšovat, nebo nechat být, aby si nenavyklo, že si takto vynutí pozornost. Ano, i to je jeden z možných pohledů na věc, ale jen těžko je to náhled správný. Musíte si totiž uvědomit, že pláč je první způsob vyjadřování emocí, který dítě používá.
A jestliže se naučí, že vás jeho pocity nezajímají (protože ho podle někoho „chytrého“ necháváte vyplakat a ignorujete jeho „volání o pomoc“), pak si do podvědomí může uložit informaci pro další dětská období, dospívání i dospělost, v níž se může potýkat dokonce až s úzkostmi, pocity, že nikoho nezajímá, nikdo ho nemá rád, a ano – dokonce i s depresemi! Tato varování samozřejmě berte s nadsázkou: jestliže jednou nepůjdete k plačícímu dítěti, protože víte, že je unavené a za chvíli usne, na deprese mu nezaděláte.
Ale fakt je, že miminko je v prvních měsících na vaší péči a pozornosti závislé. A to i emočně. Takže si dobře rozmyslete, jestli chcete vychovat potomka, jenž si je jistý tím, že je milován, a tudíž vyroste daleko spíše v chytrého, společenského, sebevědomého tvora… A až se někdo chytrý zase jednou bude divit, že při každém zaplakání odbíháte k postýlce, a bude vám tvrdit, že ratolest zbytečně rozmazlujete, ignorujte ho.
Neví, co říká. A netuší, co je dobré pro vaše dítě. To víte jen vy, máma! Jen pro zajímavost pak můžete takovým chytrolínům tlumočit, že děti nekalkulují, nemanipulují, nezneužívají. To je časem naučíme jen my, dospělí, ale v kolébce o nějakém „vydírání“ pláčem nemůže být ani řeč!
Protože se s dětským pláčem budete potýkat několik měsíců téměř denně, je třeba myslet i na vlastní psychickou pohodu a ne se jen starat o to, abyste miminku dala, co potřebuje. Vy zasluhujete péči, odpočinek, klid – i kdyby to mělo být na dvacet minut denně. Miminko vycítí, že jste unavená, podrážděná, nespokojená, a pak bude takové i ono samo.
Jste přece neodlučitelně spojení, jeden druhého velmi citlivě vnímáte, takže se zkuste postarat o to, aby spíše než byt byla čistá vaše hlava, klidné vaše srdíčko i svědomí a váš obličej rozzářený láskou a konejšivým úsměvem. Uvidíte, že pak se vaše miminko bude také cítit daleko lépe! No, a jak poznáte jednotlivé druhy pláče a jak byste měla postupovat při jejich konejšení?
Hladový pláč – Je krátký, rytmický a postupně intenzivně sílí. Dítě při něm navíc mává ručkama, jakoby kope, zatíná pěstičky, vypadá „naštvaně“. Zkuste mu nabídnout svůj prst, a pokud se po něm ihned sápe, je to jasné. Nastal čas krmení.
Pláč z nudy – Začíná to kňouráním, a pokud nezasáhnete a nezačnete se dítku věnovat, končí to velkým křikem! Miminko dává nudu najevo i fyzicky, snaží se trochu pohybovat – nohama i rukama, ale nezatíná pěsti, a když mu nabídnete prst, nebude ho zajímat, leda na hraní, ne na cumlání.
Pláč při kolikách – Velmi intenzivní, uši trhající a o bolesti informující. Dítko je strnulé, na pohmat má tvrdé bříško, v obličeji je rudé a napíná celé tělíčko.
Pláč „stěžovací“– Po náročném dni či stresu si děťátko stěžuje pláčem, který periodicky sílí a zase slábne.
Pláč při krmení– I když jí dáváte to nejlepší a kojíte, může se vaše ratolest odvracet od prsu a plakat. Chutná jí, nebojte, ale zřejmě je na ni proud mateřského mléka příliš silný. Takového pláče se dočkáte jen přes den, v noci bude sát naprosto v pořádku. Pokud ji chcete utišit, jednoduše ji na chvíli odstavte od prsu, místo něj nabídněte prst, a až se uklidní, pokračujte v kojení. A myslete na to, aby měla hlavu výrazně výše než tělíčko, aby se jí lépe polykalo.
Pláč kvůli bolesti – Jestliže ho něco bolí akutně, dá vám to vaše zlatíčko najevo ostrým pláčem až křikem. Při déle trvající bolesti spíše sténá, stejně jako při teplotě nebo horečce. Určitě však poznáte, že mu není dobře a potřebuje lékaře.
Vzteklý pláč– I v tomto případě si dítě hodně zakřičí. To aby vám dalo najevo, že něco chce, potřebuje a štve ho, že vy to nevnímáte. Často ze vzteku přechází do zuřivosti, a i když si říkáte, že víc už to nejde, pláč graduje. Nabídněte mu hračky, zpívejte, zabavte ho. Přece víte, že potřebuje spoustu podnětů, protože u žádného nevydrží dlouho!
V případě, že jste nenašla návod na uklidnění miminka u jednotlivých typů pláče, čtěte dál. A krok za krokem zkoušejte při miminkovském křiku následující triky:
✽ Pohledem na hodiny zkontrolujte, jestli nemůže mít hlad. Nepřetáhla jste interval mezi jednotlivými krmeními?
✽ Zkontrolujte, jestli nemá viditelný důvod k fyzické nespokojenosti. Netlačí ho něco? Nebolí ho bříško? Nemá mokrou plenu? Není mu horko (to signalizuje mírně lepkavá pokožka na bříšku nebo na krku)? Nepotřebuje naopak přikrýt, protože je chladno? Pokud všechno vyloučíte a dítě přesto pláče, jednoduše jej pochovejte. Třeba se cítilo smutné. Nahmatáte-li kolikou ztvrdlé bříško, věnujte chvilku masáži.
✽ Konejšíte, a pořád křičí? Je čas zkusit položit ho na chvíli do klidu, do postýlky, jeho zázemí a bezpečí. Možná chce spinkat.
✽ Jestli i po několika minutách kouká na svět s pláčem, soustřeďte se na slovní kontakt. Sice vám nerozumí, ale vnímá tón hlasu, který by měl být konejšivý, mazlivý, něžný. Stejně tak by mohlo zafungovat přezpívání oblíbené písničky, četba pohádky. A mnohé maminky by mohly vyprávět, jak dítě uspávají a uklidňují nejroztodivnějšími monotónními zvuky, které zklidňují a uspávají – zvuky myčky, pračky, zvonkohry… Zkoušejte, co se dá!
✽ Po této etapě zklidňování byste měli mít oba klid. A když ne, vyzvedněte dítě z postýlky, vezměte ho znovu do náruče a za mírného pohupování změňte prostředí. Že by se nudilo a potřebovalo změnu?
✽ Jako poslední volte dudlík. Samozřejmě může zabrat hned, ale někteří odborníci varují před možným vypěstováním návyku tzv. orálního uspokojování, které začíná dudlíkem, v pubertě přerůstá v přejídání a končí v dospělosti třeba u kouření (všechno to, s odpuštěním, lidé strkají do pusy, aby utišili nějaké emoční trable).