Maminka.czPředškolák

Já na ten fotbal už nemám čas

Judita Traubová 4.  4.  2010
S příchodem miminka na svět jen stěží hledáte volnou chvilku pro návštěvu kadeřníka, kosmetičky či lékaře. Čeho a jak snadno se musí vzdát novopečení tatínci? Jak vnímají změny v rodině?

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Petr (32) z Prahy míval obvykle diář přeplněný k prasknutí - ranní posilovna, práce, polední oběd v restauraci, schůzky s klienty, opět pobyt v práci, večer fotbálek, který občas proložil kulečníkem, a jednou týdně ještě „pánská jízda“ s kamarády v hospodě. S partnerkou, realitní makléřkou, se obvykle vídali až kolem deváté večerní, občas i později. Všem tento režim vyhovoval.

Když manželka otěhotněla a posléze se narodil chlapeček, slavil Petr s kamarády až do rána. Při návštěvě v porodnici ovšem své partnerce svatosvatě slíbil, že tímto s hospodou končí, protože hodlá přijmout roli vzorného otce. „To jsem ještě netušil, co to ale obnáší,“ říká dnes, kdy jsou malému Mikulášovi dva roky. „První půlrok totiž Mikuláš ve dne spal, v noci plakal a chtěl chovat. Žena usínala kolem třetí ráno, v sedm jej nakojila a pak znovu vyčerpaně padla do postele.

Musel jsem připravit snídani, přebalit malého a jen tak tak jsem stihl přijet na devátou do práce. První, co padlo, byla ranní posilovna. Od čtyř hodin odpoledne mi potom manželka volala, kdy už přijdu domů a pomůžu jí s Mikulášem, takže jsem se vzdal i fotbalu a kulečníku. Synovi jsou dva roky a já jsem rád, když se podívám na fotbal v televizi. Ani na ten ale obvykle nemám moc klidu. Mikuláš je poměrně živé dítko, běhá kolem, hraje si s ovládačem, ťuká do obrazovky a volá „kopy kop!“, případně po mně leze a chce se mazlit nebo si hrát.“

Kočárkový gang

To Pavel Jeřábek (34) měl větší štěstí. Přibližně ve stejnou dobu, kdy porodila jeho žena, porodily i manželky jeho dvou kamarádů, s nimiž léta jezdil na vodu, hrál šachy, florbal i počítačové hry. S narozením potomků tak došlo jen k eliminaci aktivit, nikoli však k jejich přerušení. Jakmile děťátka trochu prokoukla a otcové se přestali bát držet je v náručí, založili tzv. kočárkový gang. Každou sobotu a neděli společně vyráželi před obědem na nedaleké hřiště, kde miminka uhoupali do sladkého limbu, zatímco probírali životně důležité věci - jako nové hry na PS3, nové počítačové programy, nové kabely a přípojky, filmové novinky na DVD, či sci-fiknihy…

„Nakonec mám pocit, že se narozením dětí naše parta ještě víc stmelila,“ říká Pavel. „Často se scházíme u Zdeňka, to je jeden z našeho kočárkového gangu, ale na rozdíl od nás bydlí v baráku. Manželky mají v jednom pokoji dámsko-dětskou jízdu a my řešíme vedle svoje klučičí věci. Někdy vyrazíme i do hospody, jindy zase pohlídáme robata a holky jdou třeba na diskotéku. Myslím, že jak děti porostou, budou vznikat nové příležitosti pro společné trávení volného času a koníčky…“

Deset kilo navíc

Karel (35) býval sportovec k pohledání, věnoval hodně volného času basketbalu, fotbalu, hokejbalu. Pravidelně plaval, občas zašel do posilovny. S kamarády často vyrážel i na horské túry. Jenže pak se zamiloval, přišlo manželství, první dcera a záhy druhá. Touha po rodinné pohodě a postupné upadání do rodičovské pohodlnosti zahubila během čtyř let takřka veškerou Karlovu pohybovou aktivitu. „Byl jsem od mládí zvyklý na poměrně slušný sportovní zápřah. Jenže s narozením Nikolky jsem změnil zaměstnání a začal v něm trávit mnohem více času. Už při první dceři hodně mých koníčků padlo, protože jsem se zkrátka těšil domů na holky a večeři a navíc jsem byl poměrně dost unavený z psychicky vyčerpávající práce…“

Nakonec vše dopadlo tak, že s narozením druhé dcery vážil pan Karel o deset kilo víc a místo „rodinné pohody“ se paradoxně dostavily hádky a nervozita. „Na jedné straně mě unavoval monotónní kolotoč zaměstnání-rodina, na druhé straně jsem byl už líný zavolat klukům a vyrazit na fotbal. Tloustl jsem a byl permanentně podrážděný, se ženou jsme se poměrně dost hádali. Přišel jsem sice z práce hned domů, ale nakonec stejně jen ležel u televize a s holkama si ani moc nehrál…“

Naštěstí se manželé včas obrátili na psychologa. Jeho pomoc spočívala především v přesvědčení obou, že je čas na změnu. Karel se opět začne hýbat a manželka dostane jako dárek „den v týdnu“ - čili pár hodin týdně jen sama pro sebe. Zdá se, že vše je na dobré cestě. Tatínek chodí dvakrát v týdnu na basketbal a maminka každý čtvrtek na pilates. Za sebou má už také první samostatnou dovolenou - sice jen prodloužený víkend, zato však bez rodiny a s kamarádkou.

Více se dočtete v aktuálním vydání časopisu Maminka.

Témata: Děti, Časopis Maminka, Předškolák, Batole, Jen pro tatínka, Pánská jízda, První dcera, Fotbal, Společné trávení, Čas