Já to povím mámě! aneb jak nevychovat malého „bonzáčka“

Z mého pohledu a při výchově beru za žalování tu situaci, kdy se to dítěte přímo nedotýká a je zde jeho zjevná snaha ublížit či poškodit "pověst" toho druhého. Např. dítě žaluje na druhého, že si neumyl po záchodě ruce.
Pokud však přijde dítě za mnou s tím, že mu ten a ten ublížil, tak to rozhodně za žalování nepovažuji. Nepřišel totiž s úmyslem poškodit druhé dítě, nýbrž s úmyslem "obrany" sebe samého. Pak mohu posoudit, zda-li je to prkotina či naopak vážnější problém. Dítě nemá problém se mi s tímto svěřovat.
Takto postupuji při výchově svých dětí a myslím si, že je to správné.