[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Je normální, že dobrá máma miluje své děti, stará se o jejich fyzické i emocionální potřeby, snaží se s nimi trávit co nejvíc času. Jenže, kde je ta tenoučká hranice, která je prakticky neviditelná, ale z maminky průměrné dělá maminku skvělou? Takovou, jakou by si každé dítě přálo mít a která dává svým dětem víc než jen to, co se od ní očekává?
Nemusíte se vzdávat svého života a svých vášní jen proto, že se z vás stala máma. Tak to nefunguje. Nepotlačujte své já a nesnažte se naplnit cizí očekávání nebo šablonku „dokonalá matka“. Stejně se nezavděčíte všem, budete se cítit frustrovaná a vaše pocity se budou odrážet na vztahu k dítěti, které najednou nebudete brát jako dar, ale jako komplikaci, kvůli níž jste musela zahodit své vlastní já, a stejně to nikomu není dost dobré.
Dělejte i jako matka to, co vás baví. Ráda čtete? Pokračujte v tom. Naplňuje vás práce? Zkuste vymyslet takový systém, abyste do ní mohla chodit i nadále. Snažte se své lásky a záliby zapracovat do denního stereotypu. Jistě, snáz se to řekne, než provede, ale platí, že jen spokojená máma má spokojené dítě. Dělejte vše pro to, abyste si užívala, a v pohodě bude i vaše dítko. Budete-li spokojenější, budete zároveň i lepší máma.
Děti se vás nežádaly, vlastně vaši oběť ani nepotřebují a skutečně je jim jedno, že se v rodině stavíte do role mučednice. Myslíte si snad, že vás bude někdo litovat za probdělé noci, že si za vás vezme někdo noční službu a ke kojenci bude vstávat místo vás? Potřebujete si odpočinout? Odborníci to sice nedoporučují, ale proč byste čas sama pro sebe nemohla získat tím, že ratolesti pustíte na chvilku v televizi pohádku, usadíte ji k tabletu nebo ji vypravíte na procházku s tchyní? V době, kterou získáte, neuklízejte, nechystejte si věci na žehlení ani nepřipravujte večeři. Relaxujte tak, jak vás to nejvíc baví.
Napusťte si vanu, čtěte si oblíbenou knihu, povídejte si s kamarádkou. Máte pocit, že zábavu jako velká holka jste nezažila už roky? Většina dětí má přece tatínka, tak proč by se jeden večer nemohl postarat on a vy si nevyrazila s kamarádkami na večeři a drink?
Jestliže budete psychicky úplně vyčerpaná, nebudete fungovat jako dobrá matka a vaše děti vycítí, že s nimi nejste šťastná. Jen nebudou vědět proč a vinu budou hledat v sobě. I když za to vůbec nemůžou. A to byste chtěla?
To platí pro život obecně, ale pro život matek s malými dětmi dvojnásob. No a co, že máte na podlaze rozšlapané kukuřičné lupínky, že se vám lepí stůl od vylitého nápoje a hromada nevyžehleného prádla hrozí zavalením celé vaší rodiny i širšího příbuzenstva. Honba za titulem dokonalé matky se vám může vymstít a navíc je taková role každému úplně jedno.
Co myslíte, že ocení vaše děti víc: To, že trávíte hodiny žehlením, aby vypadaly jako ze škatulky, nebo to, že mají sice tričko mírně zmuchlané, ale maminka s nimi postavila na zahradě bunkr, byla v zoologické zahradě a není permanentně uštvaná? Odpověď znáte sama. Navíc život je vždycky jeden velký nepořádek plný překvapení.
Když budete mít uklizeno doma, vtrhne k vám nevítané příbuzenstvo a vy budete po hodině jejich návštěvy přesně tam, kde jste byla před tím, než jste vzala do ruky mop. Uprostřed nepořádku, který by mohla způsobit tak akorát bomba dopadnuvší doprostřed vašeho obývacího pokoje. Není proto jednodušší nepřehánět to s rolí stepfordské paničky?
V domácnosti, ve které jsou děti, je úklid prakticky zbytečný a vy to vnitřně víte. Jen si myslíte, že byste asi uklízet měla, protože se to od vás „tak nějak očekává“. Stanovte si jedno dopoledne v týdnu, které péči o domácnost věnujete. Jinak se smiřte s tím, že budete žít mezi kostičkami lega, drobečky atd.
Občas si večeři koupíte mimo domov, občas nevyžehlíte, ale zase získáte spoustu času na zábavu. A to se vyplatí. Navíc oblíbené české úsloví zní: „Šťastné dítě, bordel v bytě.“ Tak se podle něj zařiďte. Ne podle očekávání, jaké k vám vysílají manžel nebo tchyně.
Vina je jednou z nejčastěji zmiňovaných emocí v souvislosti s mateřstvím. Některé ženy ji v době, kdy mají malé děti, cítí každý den. Proto, že se jim nevěnují tolik, kolik by podle očekávání společnosti měly, jiné proto, že na ně zakřičely, další proto, že partnera odsunuly na vedlejší kolej, poslední proto, že tajně vzpomínají na svůj život před tím, než se jim potomek narodil, a porovnávají… Ať už cítíte vinu z jakéhokoli důvodu, zadržte. Ničemu to nepomáhá a vašemu duševnímu rozpoložení už vůbec ne. Myslíte si, že pod tlakem viny z vás bude lepší máma? Nikoli, pouze naštvanější. Vinná, že své dítě zanedbáváte, jenom proto, že mu pustíte telku?
Tak to rozhodně nejste, stejně jako byste se neměla kát za to, že se vám v dešti na pravidelnou procházku nechce. Prostě nechoďte. Nikdo není dokonalý a proč byste se tedy o něco takového měla snažit vy? Nikdo přece nemůže čekat, že budete perfektní matka za všech situací. Do deště se nechodí a tečka. Počkejte, až se vyjasní, děti se nějak zabaví.
Vychovávat potomky je poměrně náročná disciplína, proti které i olympijské zápolení vypadá jako procházka růžovým sadem. Děti jsou hlučné, špinavé a neuvěřitelně náročné. Jistě, občas se stane, že zkrátka ztratíte trpělivost a vybuchnete. Jednou za čas. Příležitostně.
Když už to opravdu jinak nejde. Ale snažte se zhluboka dýchat a vnímejte své ratolesti jako někoho, kdo vám sice nepomůže dnes, ale zítra už určitě ano. Vytrvejte ve svém snažení, jistě velmi brzo přinese své ovoce.
Někdo v rodině autoritu mít musí a když otěže velení převezmou vaše děti, v žádném případě to nebude dobré. Ani pro vás, ani pro ně. Nastavte limity tak, aby věděly, že za vámi mohou přijít kdykoli a s čímkoli, ale dodržujte pravidlo, které vytvořily předchozí generace. Rodiče jsou rodiče a po hlavě se jim rozhodně neskáče. Dříve byly rodiny patriarchální.
Každý poslouchal hlavu rodiny, respektoval její rozhodnutí a nesnažil se ho revidovat. A jak je tomu dnes? Tříleté dítě klidně odmlouvá matce i otci, rodiny si hrají na demokracii, ale naslouchat si navzájem, diskutovat o všem, dělat důležitá rozhodnutí dohromady, myslíte si, že to opravdu může fungovat?
Ke komu si přijdou pro radu vaše děti, až budou opravdu v úzkých? Nechte je tedy, aby rozhodovaly o méně důležitých věcech, ty zásadní byste měli mít i nadále na starosti vy a váš partner.
Můžeme a měli bychom svým ratolestem naslouchat, respektovat je, ale nejsme jejich sluhové. To by si měly děti uvědomit a v tomto duchu se k nám rodičům i chovat. Ve finále, pokud výše uvedené potomci pochopí, vy jako matka si usnadníte spoustu práce a diskuse s nimi bude příjemnější, děti budou znát své hranice a nebudou se snažit o jejich překročení. Budou totiž vědět, že by jim to k ničemu stejně nebylo. A rodině odpadnou hádky.
Pamatuju si, že jsem kdysi, když jsem sama byla teenager, vykřikla na svou matku: „Už se s tebou nebudu kamarádit.“ A ona mi odpověděla: „Taky nemusíš, nejsi moje kamarádka, jsi moje dcera, tak se podle toho chovej.“ Tenkrát jsem se hrozně naštvala, ale měla pravdu a občas dítěti vysvětlit, jaký je mezi vámi vztah, skutečně nemusí být na škodu.
Když své potomky v mladém věku naučíte, že skutečné štěstí se nerovná pokoj plný hraček, večeře v restauraci a dostatečně velký přísun peněz, uděláte jim do budoucna obrovskou laskavost. Čím jsou totiž mladší, tím spíš vám budou naslouchat, a tak je potřeba s výše uvedenou výchovou začít co nejdřív. Pokud je totiž ke skromnosti budete chtít vychovávat na prahu puberty, silně narazíte.
Máte-li dcery, nepodnikejte společně nákupy jako rodinnou zábavu, vysvětlete jim, že opravdu stačí mít barbínky dvě a rozhodně jich nepotřebují osm. Pořizujte si věci pouze v okamžiku, kdy je opravdu potřebujete, ne když máte špatnou náladu. Bonus navíc: Když si domácnost nezahltíte krámy, bude se vám žít mnohem lépe a bez zbytečného pocitu, že je třeba pořád uklízet. Nebude totiž co.
Opravdu vnímejte, co se vám snaží sdělit. Může to být těžké, ale když na vás vaše dítě začne mluvit, reagujte, zastavte se v činnosti, kterou právě děláte, a dejte svému potomkovi najevo, že vás opravdu zajímá, co vám touží říct. A občas mu dejte prostor, aby se z trápení vymluvil.
Může se totiž stát, že nechce, abyste rozhodla za něj, ale jen, abyste mu naslouchala. Kdo by taky stál o vaše rady?
Vy víte, jak se dobrat úspěchu, a přála byste ho i svému dítěti. Jenže jak docílit toho, že bude brát vaše rady vážně, a nebude si přitom myslet, že mu příliš zasahujete do života? Pokud budete na svého potomka příliš tlačit, může se stát, že se vaší autoritě vzepře a bude dělat přesný opak toho, co si přejete vy. Dopřejte mu relax po škole, nezatěžujte ho příliš mnoha mimoškolními aktivitami, dejte mu i prostor, kdy bude moci být sám sebou.
Platí to i pro batolata, která nemůžete pořád vzdělávat a nutit používat edukativní hračky. Nechte své dítě, aby si taky trhalo na zahradě sedmikrásky, hrálo na koníčky a nedělalo vlastně nic smysluplného. Dětské duši podobné okamžiky velmi svědčí. A vy byste měla mít na srdci především její blaho.
Tohle je velice důležitý bod. Vlastně je to jedna z nejdůležitějších vlastností, které mohou rodiče svým ratolestem předat. Děti, které si váží samy sebe, vědí, jak se mají rády a proč by neměly zabředávat do vztahů, které je ničí.
Dokážou snadno pochopit, že pro jejich život nemá experimentování s drogami žádnou hodnotu, protože ony berličky v podobě chemie nepotřebují. Hrdé děti nikdy neuzavírají násilnické přátelství, nepotřebují se stát členem party, která rozbíjí sídlištní autobusové zastávky.
Dokonce přežijí, když se jim ostatní smějí, že jsou šprti, a víte proč? Protože si moc dobře uvědomují vlastní hodnotu. A jak na to? Travte s nimi tolik času, kolik můžete. Milujte je a podporujte ve všech jejich aktivitách. Nebuďte ale orientovaná na výsledky, protože i cesta může být cíl. Ale to vy dobře víte.
Děti by měly vědět, že je nikdo nikdy nebude milovat tolik, jako ony mohou milovat samy sebe. Ty, které se mají v dostatečné úctě a lásce, nepotřebují svoje tělo jakkoli poškozovat (emo, anorexie a další).
Spolu s tím by měly přijímat i to, že v péči rodičů jsou na dobu určitou, dříve či později se vydají do světa za samostatným životem, kdy budou potřebovat nejen hrdost, ale i sebelásku, aby uspěly. Vysvětlete jim, že je na cestu pouštíte proto, že vám na nich tolik záleží, nikoli proto, že se jich chcete zbavit. A že se mohou kdykoli vrátit a že tu pro ně budete vždy.
Jak na to? Kojence nechte chvíli, aby si samostatně hrál na hrací podložce, batole vás taky nepotřebuje stále za zadkem, s dcerou v pubertě na diskotéku proboha nechoďte. Znakem skvělé matky je, že ví, kdy se stáhnout.
12. Legrace musí být
Stala jste se matkou a snadno se vám mohlo přihodit, že se snažíte najít řád v denním chaosu a kvůli tomu vám zmizel úsměv ze rtů.
Ten, kterým jste byla pověstná. A kvůli němuž s vámi začal tatínek vašich dětí chodit. Není na čase ho rodině zase ukázat? Jistě, občas při soužití s dětmi tuhne úsměv na rtech, na druhou stranu ratolesti bývají obvykle zdrojem zábavy, je s nimi legrace a když se naladíte na jejich notu, můžete si společně báječně užívat. Co myslíte, chtějí vaše zlatíčka matku uhoněnou a nerudnou, nebo veselou a takovou, kterou jim všichni závidějí?
Shrnutí
Jakou největší chybu, podle mého, maminky dělají? Nechávají se příliš pohltit rodinou a nenechávají si dostatek času na sebe samy. A když nejsou samy sebou, nemohou být šťastnými. Zkuste to jinak a uvidíte, že rodina i mateřství pro vás budou zábavou, a hlavně... šťastnější budou i vaše děti. A o to jde.