[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Může tohle slovo ovlivnit vývoj dítěte? Může mu to nějak významně uškodit? Samozřejmě usměrňovat chování dětí, zejména malých, je často nezbytné ("nechoď přes tu silnici", "nesahej na tu rozpálenou plotnu"…) kvůli jejich bezpečnosti. Jakmile ale děti povyrostou a začnou prozkoumávat svět, používání negativního slova ne se zvyšuje. No a v době dospívání začnou teenageři „testovat“ limity rodinných pravidel, chtějí si prosadit svou nezávislost, což může vést samozřejmě k třenicím. V důsledku toho se posouvají hranice a rodiče mají ještě negativnější reakce.
Nadužívání slova ne je velmi nebezpečné, protože když dětem rodiče neustále říkají, že chybují, mýlí se a nesplňují rodičovská očekávání, ne vždy děti pochopí, že mají rodiče v úmyslu jim vlastně pomoct. Místo toho dojdou k názoru, že je nemáte dost rádi nebo jim nerozumíte. To může vést k tomu, že začnou věřit, že je s nimi samými něco špatně, což ovlivní nakonec jejich sebevědomí.
I když adolescenti předstírají, že neposlouchají nebo se vůbec nezajímají o to, co dospělí říkají, často tomu tak ve skutečnosti vůbec není. To, co rodiče dětem říkají, může mít pro ně velkou váhu. Schopnost dětí používat vlastní úsudek a dělat rozumná rozhodnutí je z velké části utvářena jejich sebevědomím.
Při výchově bychom měli být jako rodiče důslední, ale neměli bychom to zase přehánět s používáním slova ne. A to především kvůli tomu, aby se u dětí vytvářelo zdravé sebevědomí. Nejlépe funguje jasná komunikace bez zbytečných negativních komentářů. Obecná hodnocení typu „prostě tomu nemůžu věřit“ nebo „někdy tě fakt nesnáším“ nebo komentáře o vzhledu dětí či o jejich inteligenci můžou u nich posilovat negativní přesvědčení o sobě samých.
Děti, které rodiče neustále kritizují, mohou cítit, že nic nedělají správně, a později se raději vzdají všech pokusů. „Samozřejmě je nutné dětem nastavovat hranice, ale je taky nutné přemýšlet, jak mluvíme a co máme na jazyku. To, co může rodič považovat za neškodný komentář, může mít silný dopad na sebevědomí dítěte,“ říká David Schwartz, manželský a rodinný terapeut.