Jak dostat do života rovnováhu a nezbláznit se?

Partner finančně zajišťuje převážnou část chodu rodiny a domácnosti, tudíž musím všechny organizační záležitosti obstarat sama.

Nemohu se zastavit, jinak mě úkoly a povinnosti úplně zavalí. Nemohu si dovolit čas jenom pro sebe. Nikdo za mě moji práci neudělá. Nemohu teď myslet na sebe, to by bylo na úkor rodiny. Nemohu jít do práce a naplno se věnovat profesnímu rozvoji, protože tím ošidím děti.

Měla bych se přeci realizovat jako máma. Toužila jsem být mámou a vnímala jsem, že mě ta role úplně naplní. Ale jak to, že se cítím frustrovaně a jsem nespokojená? Cítím někdy až úzkost. Co s tím? Jak z toho začarovaného kruhu ven, abych se nezbláznila?“

Je vám to povědomé? Přečtete si, co radí koučka a autorka knihy (Ne)Gramotný rodič Lucie Königová.

Co se to vlastně děje?

S podobnými vnitřními otázkami se zabývá mnoho žen. Před založením rodiny se věnují jenom sobě, studiu, své práci, kamarádkám a případně se realizují v partnerství. Často však právě zásadní změnou parametru v životě, což je role mámy je, se najednou vše nějak přepočítá a žena se začne chovat v mnohém jinak. Začne být MATKOU.

Sebe odstaví na druhou kolej a intenzivně se věnujeme jen roli mámy. Takový stav právě přináší postupnou nespokojenost, protože role mámy není jediná role, kterou se musí žena, narodí-li se jí děti, realizovat. Nedovoluje si jiné aktivity a veškerou svoji pozornost, péči a aktivity zaměřuje na děti a rodinu. Právě to může vést k pocitů frustrace, které se mohou postupně projevit až v deprese.

Jak z toho ven?

Role mámy je jedna z rolí v životě. Není nadřazena dalším rolím a nemá ani takový statut, že je naší povinností vymazat naše další role v životě. Role sebe sama, partnerky, kamarádky, sestry, podnikatelky… Role mámy doplňuje a rozvíjí již stávající paletu životních rolí ženy, které se v různém poměru v životě odehrávají.

Tudíž první zásadní věc je přijetí, že ROLE MÁMY JE JEN JEDNA z mých dalších životních rolí. Všechny dosavadní mi stále zůstávají a je potřeba jim věnovat také patřičnou pozornost. Právě uvědoměním a péčí o své další role se náš život začne dostávat pomalu opět do rovnováhy.

Víte, že věnuji-li pozornost mým dalším rolím - děti obohacuji?

Často máme pocit, že děti a rodinu šidím, když si potřebují jít sama zacvičit, s kamarádkou na kávu nebo se věnovat víc mému profesnímu rozvoji. Ale to vás šidí vaše vlastní hlava, pokud vám posílá podobné myšlenky. Děti naopak inspirujete, učíte a obohacuje, tím, že vidí i vaši sebelásku, kdy si věnujete péči právě i rozvíjením svého koníčku nebo profesní realizací.

Děti se učí z „pěstování vaší partnerské zahrádky”, když chodíte s partnerem každé úterý tančit. Vnímají, že je důležitý i partnerský vztah a budou mu jednou v jejich životě dávat také důležitost. Děti dokonce cítí štěstí a úlevu, když vidí maminku šťastnou dělat co ji baví i jenom jako člověka, například při cvičení jógy, malování, zpívání, lezení na stěně, čtení oblíbených knížek.

Děti, když vidí maminku i v jiné roli spokojenou, necítí potřebu maminku činit šťastnou jenom jako svoji maminku.

Jak konkrétně zapracovat na vnitřní rovnováze?

Vypište si do jednoho sloupce, které role máte v životě a z kolika procent se jim v týdnu věnujete. Do druhého sloupce si napište, kolik procent byste chtěla dát i dalším rolím a dostat tak svůj život do příjemné rovnováhy. Do třetího sloupce si napište, co konkrétně začnete pro postupnou rovnováhu dělat, aby se váš život začal dostávat do rovnováhy.

Štastná máma = šťastné dítě

Nejde o kvantitu času, jaký s dětmi trávíme, ale o kvalitu společného času. Dětem dáte mnohem víc, když se jim budete vědomě a láskyplně věnovat, sdílet, spolupracovat a vytvářet krásný čas, ráno a večer s radostí a nadšením, než s nimi trávit celé dny otrávená, naštvaná, frustrovaná a nespokojená s pocitem, že musíte.

Děti si nejvíc do svého života odnáší z toho, jaký my vedeme svůj život. Tudíž když dáte svůj vlastní život do příjemné rovnováhy, tak v budoucnu vaše děti nebudou podobný problém řešit, protože příjemné rozdělení poměru pozornosti jednotlivým rolí, pro ně bude již přirozené.

Nemusíte na to zůstat sami

Někdy se sami ze svého začarovaného kruhu nevymotáme, protože nám hlava stále dokola posílá pocity provinění, zmaru, strachů a obav, že děláte něco špatně anebo si nemůžete dovolit myslet i na sebe. Jít si zacvičit. Vyrazit si i jenom s kamarádkou a nechat doma partnera s dětmi.

Doporučuji v takových stavech zbytečně nezůstávat sama příliš dlouho a vyhledat pomoc. Krátkodobé ústupky a sebepotlačování vás totiž jednou dožene. Ono stačí se někdy i jenom vypovídat kamarádce, které se daří mít svůj život v příjemné rovnováze a může vás sama inspirovat.

Nebo můžete vyhledat životního kouče, který vám pomůže se vnitřních vzorců chování a programů ve vaší hlavě zbavit. Není nic krásnějšího, než se osvobodit sama od sebe a žít svůj život v rovnováze sama se sebou a svým okolím. Oceníte to následně nejen vy, ale celá vaše rodina, protože vás uvidí šťastnou. Začít je potřeba u sebe.