[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Proč pořád tak zlobí? Co se mu stalo, že v jednom kuse vyvádí a vzteky rozbíjí hračky? Co máme dělat, aby se dennodenně neurážel, nekňoural a nebojkotoval naše snažení? Vážně si myslí, že křikem nebo fňukáním si vynutí všechno, co zrovna chce? Děti jsou gejzírem všech možných emocí. Jak si s nimi poradit a přitom nic moc nepokazit, je důležitým úkolem (a mnohdy obrovskou výzvou) pro každého rodiče.
„Malé děti mají extrémně bohatý emocionální svět, do kterého máma s tátou nemají přístup, i když by často moc chtěli. Pláč, smích, vztek a další projevy jsou jejich hlavními komunikačními prostředky. Obvykle k tomu, aby něčeho dosáhly. Následně pak vzniká reakce na projevy jejich emocí. Například, když dítě pláče, některý rodič ho okřikne, jiný je klidný, další reaguje vztekem nebo ignorancí.
Způsob, jakým rodiče přistupují k emocím svého potomka, jak se k němu chovají, ovlivňuje jeho pocity – zda se cítí přijímaný, odmítnutý, v bezpečí, přehlížený a tak dále. Děti nemají ještě emoce zcela pod kontrolou, a i když je třeba umí krásně popsat, teprve se seznamují s tím, co prožívají, co cítí. A máma s tátou můžou ovlivnit, jak budou zvládat emoční stres později,“ říká Iva Kyselá, zakladatelka a lektorka Akademie rodičovství.
Tím nejdůležitějším, co může rodič svému dítěti dát do života, je, aby zažívalo pocit, že je přijímáno. Což je nejtěžší tehdy, když se nechová podle představ a očekávání (pláče ze všech sil v kočárku, protože chce běhat, vzteká se v plné tramvaji, nechce psát domácí úkol a už vůbec nechce uklidit v pokojíčku).
Milující rodič, který se umí napojit na potřeby dítěte, umožní prožívat emoce přirozeně. Vychovává jedince, který je schopný postupně zvládat emočně vypjaté situace (frustrace) a pochopit, že jsou běžnou součástí života. „Důležitá je kvalita emočního prostředí, které vytvářejí rodiče.
Citově vřelé prostředí, tedy takové, kde se pocity sdílejí, pojmenovávají, zrcadlí, buduje emoční inteligenci. Děti se tak učí rozeznat svoje pocity i pocity druhých, regulovat je, být empatické. Nikdy nesmějí mít pocit, že si musí lásku rodičů zasloužit, musí být milované a přijímané přesně takové, jaké jsou, se vším, co k nim patří,“ zdůrazňuje psycholožka a speciální pedagožka PhDr. Eva Šimotová.
„Vůbec nemusí platit, že když děťátko pláče, něco se mu děje, a když se směje, je spokojené. Dětský vnitřní svět je mnohem pestřejší. Poplakat si je v pořádku, vyvztekat se také. Většina rodičů chce, aby jejich potomek byl spokojený a šťastný. A dělají vše pro to, aby se smál, vyjadřoval radost. Pláč a vztek do toho moc nepatří.
Máme-li teorii, že dítě je spokojené a šťastné jen tehdy, když navenek vyjadřuje příjemné emoce, tak se to bude máma snažit zařídit, a když bude dítě vyjadřovat jiné emoce včetně pláče, bude se obviňovat, že to zařídit nedokázala. Často začne ještě více rozvolňovat hranice, jen aby se nemusela dívat na vztekající se a plačící dítě. To však postupně nebude muset nic překonávat a bude ochuzeno o ty nejpříjemnější pocity – zažívat úspěch a vnitřní radost ,jsem dobré‘,“ je přesvědčena Iva Kyselá.
Obzvlášť rodiče „kontroloři“ mají představu i o tom, jak by se jejich ratolest měla cítit! Jako by nás šťastným, veselým či smutným dělaly věci zvenku. Děti se nepotřebují cítit podle něčích představ a společenských norem, potřebují být přijímané se všemi svými emocemi. Pak se nestane, že jako dospělí řeknou: „Já žádné emoce navenek projevovat neumím.“
Pravidelný denní řád a opakované rituály přinášejí dětem pocit bezpečí a jistoty („vím, co mě čeká, znám to“). Řídí se vnitřními hodinami, čas dospěláků jim nic neříká. Jedním z důvodů, proč děti pláčou, je, že se bojí. Nevědí, co přijde a jestli to zvládnou. Proto potřebují několik opěrných bodů – ranní přitulení, oběd, spánek, procházku, večerníček, čtení před spaním, mazlení a hlazení… A ještě jeden důležitý vzorec bychom jako rodiče měli dětem nabízet, a to svou důslednost.
Osvojte si jednu praktickou schopnost, a to odhadnout, kdy je čas na odpočinek. U dětí je důležité sledovat signály, kterými dávají najevo únavu (mnutí očí, zívání, mrzutost). Pokud toto propásnete, může se potomek takzvaně „přetáhnout“. Zdá se, že je plný života, často dovádí, vybírá si aktivní zábavu, je obtížné ho usměrnit a zklidnit a často pak trvá, než opravdu usne. V těchto případech už ale funguje na dluh.
Dlouhodobý nedostatek spánku má jednak vliv na náladu dítěte, jednak může ovlivňovat jeho zdravý vývoj. Chybí totiž uspokojení jedné ze základních potřeb. Takové děti pak mohou zaostávat za vrstevníky.
Co může způsobit „přetěžování“ dítěte, jakkoli prováděné s těmi nejlepšími úmysly (bude mít hodně kroužků nebo sportovat, aby nemělo „čas na blbosti“)? Ambice rodičů někdy způsobí, že i školkové či čerstvě školní dítě má hned několik kroužků. Rodič tvrdí, že ho to baví a je přece fajn, když se může rozvíjet. „Proč by ho to mělo zatěžovat, když si jen hraje, myslí si často rodiče. Protože si hraje řízeně.
Celý den je někým směrováno, kontrolováno a nemá prostor pro spontánní hru. Předškolní věk je úžasně kreativní, a když už v tomto věku převažuje model organizování času rodičem nebo jinou autoritou, dítě se ochuzuje o vlastní přemýšlení. O rozvoj vlastní kreativity. Přitom právě ve chvílích, kdy z hlediska dospěláků nedělá nic, dělá vlastně nejvíc. Přemýšlí totiž intenzivně, co by udělat mohlo. Často to jsou z pohledu rodičů lumpačiny nebo nesmysly, ale pro dítě jsou to zásadní aktivity. Vymyslelo je samo a to je to, co jeho osobnost formuje,“ říká Iva Kyselá.
Pokud dítě vyrůstá převážně v konfliktním prostředí, kde se rodiče neumí domluvit, hledat společná řešení, tak na jednu stranu se v tomto naučí přežít, ale na druhou stranu zároveň nemá vzor pro spolupráci a užitečné řešení vypjatých okamžiků nebo neshod. Navíc děti většinou nerozumějí do určitého věku, proč se dospělí hádají, vnímají jen křik a nepříjemnou atmosféru a myslí si, že za konflikt rodičů mohou ony.
Je běžné mít s partnerem rozdílné názory a je téměř vyloučené, abyste se na všem shodli. Zásadní je ale uvědomit si, co chceme naučit děti – ukázat jim, že každý konflikt má řešení a my ho umíme najít a taky se umíme usmířit. Pro dítě je důležité, aby jeho rodiče o sobě vzájemně nepřemýšleli bojovně, nesoupeřili o jeho přízeň, cítí se pak „vydírané“, nejisté a úzkostné, objevit se může postupně i agrese.
Neshody a nejednotné názory ve výchově mohou dítěti hodně ublížit a komplikovat mu život. Pokud máma s tátou netáhnou za jeden provaz, je pro malého, nevyzrálého človíčka matoucí, když každý z rodičů klade odlišné požadavky a zastává jiná pravidla.
„Dětem tato situace narušuje pocit jistoty. Nemají vytyčené jasné hranice, které jim pomáhají orientovat se v tom, co je a není správné, co je dovolené a co zakázané, co se smí a nesmí. Později se pak neshodám ve výchově dokážou přizpůsobit a logicky se snaží z tohoto systému profitovat, zneužívat toho ve svůj prospěch. Tato situace také může být někdy důsledkem konfliktů mezi rodiči, kteří si tím narušují a poškozují vztah potomků k rodičovské autoritě i vlastní osobě,“ uzavírá PhDr. Eva Šimotová. Děti nemají ještě emoce pod kontrolou. Teprve se seznamují s tím, co prožívají. A rodiče můžou ovlivnit, jak budou jejich potomci zvládat emoční stres později. Ve chvílích, kdy dítě z pohledu dospěláků nedělá nic, dělá vlastně nejvíc. Přemýšlí intenzivně, co by dělat mohlo. A když to vymyslí samo, formuje to jeho osobnost.
– psycholožka a psychoterapeutka Emoce dětí jsou jako na houpačce!
PSYCHICKÉ ROZPOLOŽENÍ POTOMKA ovlivňuje každá maličkost během dne, počínaje náladou rodičů až po to, co řekla Zuzanka Nováková o přestávce ve škole. K vnějším podnětům pak přistupují i ty vnitřní: kvalita a množství spánku, hladina cukru v krvi, přiměřenost oblečení vzhledem k počasí…
V NAŠICH TĚLECH I MYSLÍCH PROBÍHAJÍ RŮZNÉ BIORYTMY. V průběhu dne kolísá aktivita organismu, mění se hladiny hormonů, tělesná teplota a tak dále. To vše má svůj smysl a význam, vzájemně to na sebe navazuje a do sebe zapadá. Když jdeme například pozdě spát nebo se uprostřed noci najíme, narušíme tento soulad a souhru, což se může projevit právě na náladě. Některé děti jsou na to citlivé, jiné méně, mění se to i s věkem.
ÚNAVOU A NEVYSPÁNÍM KLESÁ PSYCHICKÁ ODOLNOST DÍTĚTE, zhoršuje se nálada, zvyšuje se nespokojenost. Unavené a „přetažené“ děti více křičí, vztekají se, vyvolávají konflikty. Je dobré dbát na to, aby se dost vyspaly, neponocovaly, a pokud spí i přes den, aby k tomu měly možnost. Když ovšem máte více dětí s rozdílnými potřebami, je to někdy těžké.
VIDEO: Podívejte se na tipy, jak být dobrým rodičem.