[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
„Přítel vás může mít rád pro vaši inteligenci, milenka pro váš půvab, ale rodina vás miluje bez důvodu... A přece vás může rozhněvat jako žádná jiná lidská skupina,“ napsal kdysi francouzský spisovatel André Maurois. A jak je to u vás? Jste spokojenější, když váš rodinný život vyplňuje pouze partner s dětmi a jedním či dvěma prarodiči, anebo jste příznivci „velké rodiny“ – početných oslav, hromadných obědů, návštěv tetiček z druhého kolena a třeba i nezištných brigád u bratrance z konce světa?
V posledních letech se zdá, že význam manželství a rodiny, zvláště té širší, upadá. Jsme nezávislí a samostatní, což je skvělé, ale zároveň přibývá lidí, kteří se i ve velkém městě mezi tisíci lidmi cítí právem osamělí, opuštění, bez zázemí a lásky…
Jana (37 let, 2 puberťáci): No, popravdě jsem byla dlouhou dobu ráda, že tchyně i celá manželova rodina bydlí daleko. Moc jsme si nerozuměly. Já jsem holka ze sídliště a ona ze vsi, a tak to mezi námi jiskřilo a občas i „hořelo“, až bylo dusno v celé široké rodině. To trvalo dlouhých 13 let! Pak tchyně vážně onemocněla a mně zemřela maminka a někdy v té době jsme k sobě našly cestu. Zpětně je mi líto, že se nám to nepodařilo mnohem dřív. Holky mohly vyrůstat v chumlu bratranců a sestřenic a manžel mohl být šťastnější, protože i když to nepřiznal, vím, že mu jeho rodina chyběla.
Zdenka (31 let, 2 školáci a 1 batole): Jsem ze tří dětí, tří sester, které se šíleně milují a občas i šíleně nesnáší. Ale i tak si vůbec neumím představit, že bych se s Barčou a Evou a jejich rodinami nestýkala! Pochopitelně, že není vše vždy ideální, zvlášť když se o něco popere kupa našeho početného potomstva. Ale i tak si život bez velké rodiny neumím představit, a že vím, o čem mluvím! Manžel se se svou rodinou nestýká, úplně se rozpadla, a zvlášť bratr, který před problémy v rodině utekl ani ne ve 20 letech do ciziny, mu moc chybí.
Judita (46 let, 2 dospělé děti): Syny už mám dospělé, ale mladší stále bydlí doma, i když ho moc často nevídám, doma se jen vyspí, nají, prohodí pár slov a zase je v bytě prázdno. S manželem už roky nejsem a přítele nemám. A nemám ani rodiče, oba už zemřeli a s bratrem se příliš nestýkáme. I přestože mám vcelku velký okruh blízkých přátel, tak mi rodina chybí. Jak se říká: „Krev není voda.“ I proto jsem nedávno kontaktovala maminčinu mladší sestru a její děti. K mému překvapení byli příbuzní z mého telefonátu a později i návštěvy nadšení! To jsem opravdu nečekala! Nebudu zastírat, že jsem nyní moc šťastná, že mi aspoň malý kousek rodiny zbyl.
Veronika (27, 1 batole): Mám skvělého přítele, hodné rodiče, se kterými vcelku vycházím, a myslím, že to úplně stačí. Z mé zkušenosti platí snad v každé oblasti lidského života: „Čím víc lidí, tím víc problémů.“ A já problémy v životě nevyhledávám. Mám skvělý domov a to mi ke spokojenosti naprosto stačí.
Dívka si fotila selfie každý den dlouhých osm let