[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
„Občas se trochu obávám, že má moje pětiletá dcera poněkud rozdvojenou osobnost. Ve školce beze slova uklízí hračky, myje si ruce, obléká se sama, problém není ani obouvání bot. Podle paní učitelky je vzorná a naprosto soběstačná. Jak je potom možné, že doma kňučí a fňuká, kdykoli ji požádám, aby něco donesla, srovnala, vyhodila nebo zvedla, trvá na tom, že zoubky si sama vyčistit nedokáže, ráno není nikdy vypravená včas a k úklidu pokojíčku přemlouvá manžela i staršího sourozence? V poslední době začala dokonce vyžadovat (s vyděračskými slzičkami v očích), abych jí při večeři krmila jako batole. Hm, její učitelka ví zřejmě něco, co mě zůstává utajeno,“ říká s úsměvem Iveta (40), maminka Sofie (5) a Bena (8).
Lámete si hlavu nad tím, proč je vaše dítě doma totálně „marné“, zatímco učitelky ve školce, babičky a maminky jeho kamarádů si ho nemůžou vynachválit? Odpověď je jednoduchá: Jedině s vámi si je totiž jisté tím, že ať se bude chovat jakkoli (i nesnesitelně), budete ho pořád bezpodmínečně milovat. Rodiče zkrátka vždy „odnesou“ to nejhorší. Právě na vás dítko zkouší, co si může dovolit, a testuje své (i vaše) limity, dobře ví, že ho budete zbožňovat bez ohledu na to, jak moc je protivné, náladové, vzteklé, pohodlné a líné. Zde máte pár chytrých strategií, které se vyplatí znát, když nevíte, kudy kam. Zvládnete s nimi skvěle podpořit a rozvíjet ty nejlepší stránky vašeho dítěte, tvrdí učitelé předškoláků.
I když čtyřleté nebo pětileté děti pořád ještě potřebují v mnoha ohledech rodičovskou pomoc a podporu, jsou obvykle schopné dokázat samostatně mnohem víc, než si mnozí z nás myslí. Potřebují jen povzbuzení a motivaci.
Nebojte se toho, budete nejspíš překvapeni. Přestaňte zastávat roli osobního asistenta své ratolesti. Ve školce se automaticky očekává, že se dítě samo oblékne a převlékne, ustele postýlku, dojde si na toaletu, donese si oběd od okýnka ke stolu, načepuje čaj nebo vodu, uklidí po sobě nádobí, pověsí bundu na věšák a boty uloží do botníčku… A dělá to. Jenže pak za ním odpoledne zaklapnou dveře, strčí si palec do pusy a bylo by nejraději, kdyby ho rodiče odvezli domů na kočárku, říkají s nadsázkou učitelky z mateřinek.
Nechce připravit stůl na večeři, uklidit hračky, natáhnout si ponožky, srovnat boty? Vydržte a nedělejte to za něj! I když je samozřejmě mnohem rychlejší a snadnější, pokud to uděláte sami. Ve výchově k samostatnosti to ale zrovna nepomůže! Malá nápověda? Zabrnkejte na strunu dětské hrdosti. „Kdykoli se snažím přimět děti, aby si umyly ruce, oblékly bundy, seděly v klidu na židli, když obědvají a podobně, zeptám se jich: Chceš, abych ti pomohla, nebo to zvládneš sám? Tahle slova jsou jako magie,“ usmívá se Johana V. (37), učitelka v mateřské škole.
Pozor, pokud to není skutečně nezbytně nutné, neopravujte po dětech jejich výtvory. Ani v případě, že jde o méně podařené pokusy. Ať už jde o ustlanou postel, uložené oblečení ve skříni, prostřený stůl nebo zvířátko uplácané z modelíny. Odolejte nutkání vyhladit peřiny, přeskládat skleničky i příbory nebo přidělat plastelínové kočičce čtvrtou nožičku. Oblékla si dcera puntíkovanou sukýnku a proužkované tričko? Pochvalte ji za fantazii a neotřelý „avantgardní“ styl. Dítě je pyšné na vše, co dokáže, a potřebuje od vás slyšet slova chvály, nikoli připomínky, co je špatně nebo by mohlo být jinak a lépe. Takový přístup spolehlivě odradí od dalšího snažení.
Nechte potomka řešit jednoduché problémy, nestůjte mu v jednom kuse za zády připraveni zasáhnout. Pokud vidíte, že se dítě usilovně snaží sestavit nějakou hračku nebo se chystá z police sundat oblíbenou knížku, na kterou nedosáhne, chvilku vyčkejte, než nabídnete svou pomoc (pokud tedy zrovna nebalancuje v ponožkách na hraně konferenčního stolku nebo židle). Shrnuto, když je dítko v bezpečí, nespěchejte, nezasahujte okamžitě a nechte mu prostor, aby situaci vyřešilo vlastními silami. Jen tak ho neošidíte o šanci prožít vlastní úspěch.
Každému v rodině přidělte nějaký úkol, povinnost, kterou bude v domácnosti zastávat a pravidelně plnit. Jen tak můžete dítě vést k odpovědnosti a pomáhat mu budovat zdravou sebedůvěru. Děti v předškolním věku zvládnou celou řadu jednoduchých úkolů, od zalévání květin, třídění a vynášení odpadků, prostírání stolu k večeři, vyndavání prádla z pračky nebo sušičky až po přípravu nenáročné snídaně a svačiny (cereálie s mlékem, jogurt s ovocem…). Budou se pak cítit nepostradatelné a budou pyšné na své schopnosti.
Všechny děti, od miminek až po školáky, potřebují pevně daný řád a pravidelný denní režim. Dodává jim pocit jistoty a bezpečí, když přesně vědí, co se po nich bude chtít, když dokážou předvídat, co bude následovat, potřebují mít jasno v tom, co se od nich očekává, roste tím jejich sebedůvěra. Lépe pak spolupracují, rychleji a snadněji se učí novým věcem, jsou klidnější a přístupnější, pozitivněji naladěni a nedávají tolik průchod negativním emocím. Domácí „pravidla hry“ a rodinné rituály jsou skvělým výchovným prostředkem!
Ano, skutečně není vaší povinností být ratolestem k dispozici dvacet čtyři hodin denně a sedm dní v týdnu. Pedagogové se shodují, že dnešní děti si nedokážou hrát tolik nápaditě a zapojovat fantazii v takové míře, jako tomu bylo před deseti nebo dvaceti lety. A to je velká škoda. Údajně je důvodem zejména fakt, že velká část jejich činností a her je „strukturována“ a řízena, probíhá pod dohledem. Takže bez výčitek řekněte: „Jdi si hrát“ a uvařte si kávu. Nechte dítě trochu se nudit, ať je aspoň trochu „nuceno“ k vymýšlení vlastní zábavy, ať trénuje kreativní myšlení.
V případě, že je potřeba dítko za něco pokárat, udělejte to bez odkládání a okamžitě. Nejlépe hned ve chvíli, kdy dělá něco zapovězeného. „Často slyším rodiče vyhrožovat: „Počkej, až se vrátím domů…“ To je chyba. Vždyť v době, když už budete doma, což může být až za několik hodin, dítě na svůj prohřešek a daný incident pravděpodobně dávno zapomnělo. Neví, za co je trestáno a cítí se ukřivděně, trest považuje za nespravedlivý a nezasloužený,“ zdůrazňuje pedagožka Johana V.