Maminka.czPéče o dítě a jeho výchova

Jak na vzdorovité dítě? Nebojujte s ním a buďte mu příkladem!

Simona Procházková 14.  12.  2018
Máte denně pocit, že vás snad vůbec neposlouchá? Na vaše pokyny reaguje odmítáním? Už si zase postavilo hlavu? Snaží se za každou cenu prosadit svou? Udělá většinou přesný opak toho, co mu řeknete? A dá se vůbec dramatickým scénám a výbuchům vzteku předcházet? Jde to!

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Jistě, každé dítě by se mělo cítit bezvýhradně milované, vy jako rodiče ale nemůžete pokaždé ustoupit jeho vůli. Potomek se zkrátka musí naučit, že není na světě sám a že vy někdy víte lépe, co je pro něj dobré, a proto neustoupíte – a to ani při jeho záchvatu umíněnosti! Je potřeba zdůraznit, že určitá tvrdohlavost a vzdor jsou u dětí v batolecím a předškolním věku zcela normální a důležité pro jejich další vývoj, proces uvědomování si vlastní osobnosti a vymezování vůči světu. Jenže vy jako rodiče musíte takové chování usměrňovat a regulovat, aby se situace nevymkla kontrole.

Zkoušky pro váš nervový systém

Pokud není vaše výchova důsledná a házíte prohřešky a neposlouchání za hlavu (třeba v rámci zachování domácího klidu nebo už na to zkrátka nemáte nervy), je to špatně a potomkovi to z dlouhodobého hlediska rozhodně neprospěje.

Vyzkoušeli jsme sirup na posílení imunity s betaglukany. Jak funguje a chutná?

„Děti se velmi brzy stávají malými osobnostmi, které vědí přesně, co chtějí – a ještě přesněji, co nechtějí. A jsou za to odhodlány bojovat! Každá maličkost může vyvolat záchvat vzteku, vytrvalý křik nebo uražený odstup. Pro rodiče je tato doba opravdovou výzvou, musí vydržet skutečně hodně, protože děti mívají zpravidla lepší nervy než oni,“ říká Annette Kast-Zahn, dětská psycholožka a máma tří dětí. Jak tedy můžeme dítěti pomoci vypořádat se s jeho vlastními emocemi, vymezit „zdravé“ hranice a zůstat spravedliví, milující, avšak neústupní? Zkuste se inspirovat!

Období vzdoru: zákazy jsou na nic! Nastavte jasné hranice a dodržujte je

Nenakládejte na něj příliš zodpovědnosti

Vzdor znamená vždy rozpor nebo napětí mezi tím, co chci a prosazuji „já“, a tím, co musím, co po mně vyžaduje okolí. Na jednu stranu je dítě hrdé na to, co už umí a zvládne samo, ale na druhou stranu jsou tu věci, které nesmí, neumí, nebo naopak musí dělat. Mezi druhým a pátým rokem života prodělá váš potomek řadu zásadních vývojových změn, stále více si uvědomuje vlastní „já“, musí se vyrovnávat s rostoucími nároky, novými povinnostmi a náročnějšími úkoly, které jsou na něj kladeny, ať už doma nebo v mateřské škole. To všechno může být spojeno s úzkostí a nejistotou, která se může navenek často jevit jako nervozita, zlost a zlobení. Jeho sebeovládání trénujte pozvolna, nezahlcujte ho několika úkoly současně, důsledně ale trvejte na jejich splnění. Ne, nechcete dítko vycvičit jako pejska, ale vychovat z něj slušného a spořádaného člověka.

Přetrpte chvilkovou frustraci

Už zase ho něco vyvedlo z míry a začíná peklo? Každý záchvat vzteku je skvělou příležitostí k učení, pro vás i nezvedené dítko. I kdybyste sebevíc chtěli, nemůžete ho uchránit před tím, aby prožívalo frustraci a zklamání, můžete se ale postarat o to, aby si z toho vždy odneslo něco užitečného. Jak? Hodně záleží na tom, jak na tyto situace zareagujete. Neměli byste se jeho vůli a výmyslům poddávat. Malému umíněnci se to samozřejmě nebude líbit, ale musí tento stav přetrpět. A pro nás dospělé platí totéž. Nezbývá než zatnout zuby. Vy sami jste pro své dítě příkladem a je na vás ukázat mu, že i s nepříjemnou situací se dokážete vyrovnat, aniž byste utekli trucovat, mlátili hlavou o podlahu nebo začali hystericky křičet. Snažte se zachovat klid a nenechte se vtáhnout do jeho „bouře“.

Jak přežít období vzdoru? Chce to trpělivost, empatii a nadhled

Nestaňte se nepřítelem

Jde o jedno z nejdůležitějších pravidel pro zvládání krizových situací. I když se dítě vůči vám staví do opozice a vystupuje jako váš úhlavní nepřítel, nesmíte tento stav přijmout. Uvědomte si, že máte převahu, duševní i fyzickou. Nebojujte, ale nebojte se prosadit svou autoritu a moc, pokud je to nezbytné. Ale pozor, nikdy nedokazujte dítěti, že jste silnější, jen tak, bez důvodu, jen proto, abyste ukázali, kdo je tady pánem. Výchova nemá se soupeřením „kdo s koho“ nic společného. „Neznamená to, že nesmíme dítě popadnout, odnést, omezit ho v pohybu, třeba mu někdy i naplácat, když nám už ujedou nervy. Naopak, bez většiny těchto důkazů naší fyzické převahy se občas neobejdeme. Ale zcela zásadní je, PROČ svou převahu ukazujeme. Zda jen pro předvedení moci, nebo zcela prakticky proto, aby například dítě nešlapalo dědovi do záhonu macešek,“ vysvětluje dětská psycholožka Annette Kast-Zahn.

Co pomohlo nám? Podívejte se na video:

Předem dohodněte „krizový“ postup

Jako velmi užitečný výchovný postup se podle odborníků jeví, pokud se s dítětem v klidu předem domluvíte na průběhu potenciální krizové situace, laicky řečeno, co se stane a jak, až ho zase „chytne rapl“. Dostane na zadek, odejdete okamžitě z hřiště, bude následovat týdenní zákaz Večerníčku nebo hraní se sousedovic Honzíkem, schováte doma lego nebo oblíbené auto, měsíc neuvidí jediný bonbon nebo zmrzlinu a podobně. Pak už je třeba „pouze“ zachovat klid i přísnou důslednost a neustoupit. Varování v dostatečném časovém předstihu mívá až zázračný efekt! Ale chce to každopádně dobrou paměť.

 

 

 

Témata: Děti, Chování a vztahy, Rodina a vztahy, Péče o dítě a jeho výchova, Mateřská škola, Vzdor, Domácí klid, Annette, Záchvat, Sebeovládání, Tvrdohlavost, Rapl, Úhlavní nepřítel, Večerníček, Vzdorovité dítě, Oblíbené auto, Nervový systém, Druhý rok, Záchvat vzteku, Nová povinnost, Vztek, Jak, Dětská psycholožka, Krizová situace, Záhon