[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Příklad? Navztekaný šestiletý kluk plácne kamaráda nebo praští drahým auťákem o zem, když zrovna není po jeho, příliš horlivá šestnáctiletá slečna sdílí intimní fotky na sociálních sítích, aniž by přemýšlela o potenciálních následcích. Samozřejmě, malé děti jsou vysoce impulzivní a o důsledcích svých činů příliš neuvažují. Lehce hysterické scénky, závody v běhu uprostřed supermarketu nebo skákání z nábytku, to všechno je považováno za normální. Ovšem jen do určitého věku. V případě batolete přivřete oči, u desetiletého školáka už podobné chování nepředpokládáte. Odborníci tvrdí, že dítě je schopné ovládat a krotit svou impulzivitu a vyhodnocovat dopady svých rozhodnutí zhruba od dvanácti let věku.
I když některé trendy v současné době velí pravý opak, tedy dát dětem co nejvíce volnosti a svobody, v tomto případě platí – čím intenzivnější kontrola a snaha o omezení impulzivního jednání, tím lépe pro dítě a jeho další život. Čím budete vy, rodiče, důslednější a přísnější, tím pravděpodobnější je, že ratolest začne o svém náladovém nebo zbrklém chování hlouběji přemýšlet a raději si dvakrát předem rozmyslí, než cokoli reálně podnikne nebo vysloví. Co můžete udělat, abyste tuto cestu svým dětem ulehčili?
Děti, které se nechají ovládat momentálními „náladami“, zpravidla nerozumí svým emocím, nedokážou správně rozšifrovat širokou škálu pocitů, které prožívají. Perou se s nimi, vzdorují jim nebo je vnitřně popírají. Když nedokážou formulovat nahlas „jsem naštvaný“, případně „je mi smutno“, řeší emocionální nápor tím, že mrsknou kamenem nebo se vrhnou s křikem na podlahu. Povídejte si s dětmi o pocitech, učte je, jak je rozpoznat a jak s nimi naložit, povzbuzujte je v tom, aby k vám měly tolik důvěry, že se dokážou otevřeně svěřit s emocemi, jako je strach, žárlivost nebo lítost. Ujistěte je, že je naprosto v pořádku, když se někdy cítí naštvané, ukřivděné nebo rozzlobené a že je fajn si o všem promluvit dříve, než nastane „citová krize“. Jde to i zábavou formou. A nezapomínejte, že právě vy jste pro své dítě nejdůležitějším vzorem, inspiruje se vším, co říkáte a děláte. Buďte mu proto motivujícím modelem.
Za impulzivním chováním je často nepozornost a roztěkanost. Stává se vám, že ještě dříve, než domluvíte a dokončíte instrukce, týkající se například úklidu, domácích úkolů nebo jiných povinností, rozeběhne se potomek bezmyšlenkovitě „do akce“ bez jakékoli konkrétní představy, cíle a povědomí, co jste vlastně právě řekli? Chová se tak, že vás jednoduše neslyší, respektive neposlouchá. Pokaždé proto požádejte dítě, aby zopakovalo, jaké pokyny od vás dostalo, ještě dříve, než začne cokoli podnikat. Nejjednodušší je prostá otázka: „Co jsem právě řekl(a), abys udělal?“ Když odpoví správně, nechte ho samostatně jednat.
Jde o nejefektivnější techniku při výchově k sebekázni a sebekontrole. Dokázat si vlastními silami poradit při jakýchkoli trablech a nedorozuměních patří k nejdůležitějším sociálním dovednostem. Trénink je proto na místě a ideálním způsobem je vytvářet nejrůznější modelové situace (kromě těch, které přináší a nabízí běžný každodenní život). Veďte děti k tomu, že vždy existuje více možností a způsobů, jak vyřešit konkrétní problém. A v první řadě je důležité vyhodnotit možnosti a ze všech potenciálních řešení dokázat vybrat to nejlepší a v danou chvíli nejúčinnější. Potom teprve začít konat. Ať už jde o komplikovanou matematickou úlohu nebo opravu řetězu na kole. V praxi to tedy znamená – naučit potomky, aby si zvykli, že nejdříve musí myslet a pak teprve jednat.
Impulzivní jedinci se obvykle vyznačují nízkou mírou tolerance, frustrací a stresem. Jak „zdravě“ zvládat hněv, vztek nebo jakékoli jiné prudké emoční vzplanutí, je náročnou disciplínou i pro dospělé, proto čím dříve začnete děti učit, jak se s těmito pocity vyrovnat, tím lépe. Prozraďte jim některé osvědčené strategie, jako je například pár hlubokých nádechů a výdechů, procházka po domě, opláchnutí obličeje chladnou vodou nebo počítání v duchu do dvaceti. Když uvidíte, že se „k něčemu schyluje“, můžete výbuchu předejít a poslat ratolest odpočinout do pokojíčku, vyvenčit psa nebo se vykoupat do vany.
Vyzkoušejte tzv. autoritativní přístup k rodičovství. Stanovte a sepište konkrétní a jasná pravidla vaší domácnosti a rovněž důvody těchto pravidel. Zároveň oznamte, jaké důsledky a tresty budou následovat v případě jejich porušování a nerespektování. Malé děti se vyplatí připravit předem na každou situaci, popište, co se bude v nejbližší budoucnosti dít a jaké chování od nich očekáváte (například, že v knihovně se nekřičí, ale mluví potichu, abychom nerušili, v obchodě se nelítá od regálu k regálu…). Od vás takový přístup vyžaduje důslednost, trpělivost a dobrou paměť. Dohodnutá pravidla připomínejte klidně každý den, a pokud je to jen trochu možné, dodržujte denní rutinu a řád, na které je dítě zvyklé. Pravidelný režim bez výkyvů a změn pomáhá snižovat impulzivitu a nepředvídatelné chování dětí.