Co je to vlastně čas? Odpovědět neumí leckterý dospělák, tak jak ho má pochopit malé dítě, pro které jsou abstraktní pojmy zatím hodně vzdálenou španělskou vesnicí? Na to naučit se hodiny „má čas“ minimálně do doby, než z něj bude školák. Stejně by je pořádně nepochopilo. I přesto mu ale můžete pomoct čas uchopit tak, jak ve svém věku potřebuje.
Pro malé děti existuje hlavně tady a teď. Žijí přítomností. Svět poznávají všemi smysly, a co jimi poznat nemohou, to zatím příliš pochopit nedokážou. A tak to mají i s časem: „Maminko, a kdy už pojedeme do zoo?“ zeptá se vás prcek několikrát denně. „Ještě dvakrát se vyspinkáš a vyrazíme!“ odpovíte.
Jasně, jak jinak mu to vysvětlit, když ještě nezná hodiny ani dny v týdnu? Respektive je možná zná, ale nedokáže si představit, za jak dlouhou dobu v reálu nastanou. Zkuste to podle denního režimu! Základem ovšem je si ho vytvořit. Pokud ho totiž dítě nemá, cítí se ztraceně. Zaběhlý řád zkrátka děti nejen uklidňuje, ale pomáhá jim naučit se vnímat čas. Rozvíjí samostatnost, plánování a hospodaření s časem. Pomáhá vnímat plynulost a návaznost částí dne, ročních období a dnů v týdnu.
„Vnímání plynutí času je pro předškolní dítě vymezeno událostmi, které ho obklopují, které se pravidelně střídají. Uvědomování si jednotlivých časových úseků je velice subjektivní, zkreslené, závislé na prožívání aktuální situace. Příjemné situace plynou rychle, nepříjemné jsou zdlouhavé. Čím je časový úsek delší, například střídání ročních období, tím je pro dítě obtížnější vytvořit si představu trvání daného úseku,“ píší ve své knize Diagnostika dítěte předškolního věku Jiřina Bednářová a Vlasta Šmardová (Computer Press, Brno 2008).
Učím se už od miminka
První zkušenosti s vnímáním času nabírají děti už v kojeneckém věku. Velice rychle si osvojí časové posloupnosti, sled událostí, příčinu a následek: Vidí napuštěnou vaničku, bude se koupat. Pak jídlo, do postýlky, písnička a spát. A tak je to pokaždé.
A když ne, můžou z toho být rozrušené. Pravidelné rituály totiž prckům pomáhají předvídat, co se bude dít, dodávají jim pocit jistoty a bezpečí, zároveň postupem času dokáží lépe zpracovávat více informací následně za sebou. Po druhém roce začne dítě už chápat pojem „za chvíli“, představa času je stále vázána na denní činnosti. Kolem třetího roku si osvojuje časovou osu: Ví, že se bude jíst, pak si bude hrát, půjde na chvilku ven a pak už bude večer…
Po třetím roce už je dětem srozumitelná nejen posloupnost (Předběhl jsem všechny kamarády, takže jsem první!), ale i četnost (zoubky si čistíme ráno a večer) i trvání (narozeniny budu mít až za dlouho). V tomto období děti začnou používat i slovo včera a zítra, i když ho ještě neumějí správně zařadit. Vtipně vám tak oznamují, co se dělo: „Tam jsme byli zejtra!“
Termíny spojené s časem užívají správně většinou až předškoláci. Ti si už většinou minulost s budoucností nepletou, znají dny v týdnu a vědí, který den následuje nebo který den chodí na jaký kroužek. Někteří si už začnou čas spojovat i s hodinami. Schopnost opravdu se orientovat podle hodin ale získává dítě většinou až mezi sedmým a desátým rokem. Právě až ve škole, kdy se naučí poznávat význam čísel, s nimi pochopí postupně i plynutí času.
Hrátky s časem
Abyste své ratolesti pomohla v rozvíjení a procvičování vnímání času, můžete vyzkoušet jednoduché hry. Začněte od nejjednodušších pojmů a spojujte čas s typickými činnostmi a pravidelnými rituály: První časové pojmy, které děti vnímají, jsou den a noc. Přes den si hrajeme, v noci spinkáme. Už i miminko tohle můžete od prvních dní začít učit tím, že mu při krmení nebo přebalování v noci budete rozsvěcet jen malou lampičku, abyste mu dokázala, že v noci se spí.
Poté dítě postupně pochopí význam pojmů ráno, poledne a večer.
Ráno vstáváme, v poledne obědváme a večer jdeme spát. Následují roční období, u kterých zdůrazňujte změny počasí i to, co obvykle v tomto období děláte. Můžou nám k tomu pomoct i činnosti spojené s ročním obdobím: V zimě je sníh, budeme sáňkovat, přijde Ježíšek.
Jak mu pomoct?
- Pojmenovávejte společně s dítětem každodenní činnosti: Teď si oblékneme mikinu, obujeme boty a půjdeme ven. Nebo: Připravíme spolu oběd. Nejdřív oškrábeme brambory a pak je dáme do vody vařit... Postupy může dítko říkat i samo – namotivujte jej k tomu: Co si oblékneš teď? Co musíme udělat, než budeme brambůrky papat?
- Nechte svou ratolest, aby vám pokud možno co nejvíc pomáhala – se vším, co pro ni není nebezpečné. Podpoříte tím uvědomování si jednotlivých kroků, které musí při práci udělat, i to, jak se řadí za sebou.
- Prohlížejte si společně obrázky, na kterých je patrné, v jakém ročním období se odehrávají. Zkoušejte vyhledávat činnosti, které jsou obvyklé pro určité části dne – ráno, v poledne, odpoledne a večer, přičemž dítě musí vycházet ze své zkušenosti.
- Popisujte nahlas věci, které vidíte kolem sebe: Podívej, tohle je štěně, z něj pak vyroste velký pejsek. Nebo: Na jaře stromy kvetou a v létě a na podzim na nich ovoce dozrává.
- Vyprávějte si na konci dne vždy o všem, co se událo, co jste všechno zažili.
Na jaře kvetou kytičky, slavíme Velikonoce, barvíme vajíčka. V létě jsou prázdniny, chodíme se koupat, trháme třešně, zraje obilí. Na podzim padá listí, pouštíme draka, sbíráme kaštany… Jsou to takové záchytné body, ostatně i pro nás pro dospělé.
Hodně své ratolesti prospějete i tím, když si s ní budete vyprávět pohádky, které ji učí vnímat dějovou posloupnost, logické souvislosti, příčinu a následek. Zejména u malých dětí jsou vhodné jednoduché opakující se situace, na kterých si trénují a rozvíjejí nejen slovní zásobu a paměť, ale také vnímání děje – co je a co bude následovat. Příkladem je pohádka O veliké řepě nebo dětmi oblíbená O kůzlátkách. Dítě nejdřív jen poslouchá, postupně samo děj doplňuje a před nástupem do školy by mělo umět samostatně jednoduchý příběh vyprávět.
Proč by měly děti pomáhat s domácími pracemi?
Když dítko s časem bojuje
Potíže s vnímáním času se můžou odrazit i v tom, jak to prckovi půjde ve škole. Pokud si s časem neví rady, může mít i potíže v chápání posloupnosti písmen ve slově, čísel v číselné řadě, ale také v náročnějších rozumových úvahách a logických operacích, při kterých je třeba vnímat právě posloupnost nebo příčinu a důsledek. Může mít časem i problémy s tím plánovat a organizovat si svůj čas a s ním spojené aktivity, umět si dobře promyslet a rozvrhnout svou práci a úkoly. V dospělosti jej pak možná čekají problémy s tím, jak s časem hospodařit. Problém s vnímáním času můžete zaregistrovat už ve školce. Pokud se vám zdá, že si váš potomek příliš často plete časové pojmy a má zkrátka problém s vnímáním času, poraďte se s jeho učitelkou, popřípadě s dětským psychologem.
MALÉ TAHÁKY
- Adventní kalendář: Pomůže prckovi sledovat, jak se krátí čas do Ježíška.
- Stříhací metr: Krátí se stejně jako čas do očekávané události (třeba do narozenin).
- Přelepování nálepek: Na jednu stranu postele nalepte tolik nálepek, kolik dní zbývá do kýženého data. Každý večer tak prcek může jednu přelepit na druhou stranu.
- Spinkání: Ještě dvakrát se vyspinkám a pojedeme na výlet!
- Týdenní plán: Vytvořte rozvrh, který připevníte třeba na lednici. U každého dne nakreslete nebo nalepte malý obrázek činností, které vaši ratolest daný den čekají.
Čas na hodiny
Předškoláka už můžete začít učit pomalu hodiny, zpočátku nejlépe analogové. Vysvětlete, jaké jsou rozdíly mezi velkou a malou ručičkou a ze začátku ukazujte jen celé hodiny. Je osm, jdeme snídat a podobně. K jednotlivým hodinám můžete společně i nakreslit obrázky. Až tyto informace dítko vstřebá, vysvětlete mu, k čemu slouží velká ručička. Zpočátku to bude asi pro něj trochu problematické, že velká ručička ukazuje i čtvrt, půl a tři čtvrtě. Zkuste mu proto nejprve vysvětlit, jaký je rozdíl mezi hodinami a minutami. Pomoci vám mohou různé pomůcky, např. nakreslený koláč, který se dá rozkrájet na půlky a čtvrtky. Teprve až pochopí ty ručičkové, přejděte k digitálním. Tam mu ale pečlivě vysvětlete, že den má 24 hodin a 16:00, kdy má mít kroužek, jsou vlastně čtyři hodiny. To už je ovšem opravdu level pro starší školáky, na ten mají malé děti ještě času dost.