[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Nejedna učitelka v mateřské školce potvrdí, že kultura stolování u dětí poněkud upadá. Je překvapivé, jak vysoké procento tříletých, ale i čtyřletých dětí není schopné se samostatně a bez rozptylování najíst. Snad za to může skutečnost, že děti jedí často u televize a svou pozornost při jídle rozprostřou na více podnětů než jen na samotný pokrm a na to, jak jej „dopravit“ do úst.
Možná, že za to z části mohou i v některých rodinách tolik oblíbená jídla z fastfoodů, kde nebývá lžíce, natož příbor – přesněji souhra vidličky a nože – naprosto potřeba. Nicméně i nadále platí, že je kultivované stolování považováno za jeden ze základů společenského chování.
Už naše babičky s oblibou používaly přísloví „Jaká matka, taká Katka“ nebo „Jablko nepadne daleko od stromu“ a pravděpodobně měly pravdu. Pokud rodina alespoň párkrát do týdne nestoluje dohromady, od koho má dítě odkoukat, jak se s příborem zachází či jak se u stolu chovat? Kde se má inspirovat? Koho by vlastně mělo napodobovat?
Děti, zvláště batolata, se učí zejména napodobováním, a tak v tomto ohledu velmi zaleží na rodičích, zda budou mít jejich potomci koho a co zrcadlit.
Již starší kojenci, a zvláště pak batolata, mívají velkou snahu se samostatně najíst. Jídlo svýma rukama nejen doprovázejí k ústům, ale také ho přirozeně zkoumají – zkrátka poznávají svět kolem sebe všemi smysly.
„Ze začátku nechte dítě jíst rukama, neboť se jeho jemná motorika teprve rozvíjí. Po nějaké době bude samo chtít vyzkoušet dětskou lžíci nebo vidličku,“ radí rodičům Penny Wernerová, autorka publikace 333 nápadů pro život s batoletem.
Děti začnou obvykle nejdříve používat dětskou lžíci a až později se přidá malá vidlička, která v mnoha případech přináší příjemnou změnu i nové potěšení z jídla. Najednou lze jednotlivé kousky jednoduše napichovat! Potřeba vidličky logicky souvisí s jídelníčkem dítěte, ve chvíli, kdy je tato nejšpičatější součást příboru potřeba, bude jídelníček dítěte už přirozeně zahrnovat i konzumaci větších kousků potravy.
„Batole asi nebude dětskou lžíci nebo vidličku držet vždy tak, jak má. To nevadí. Na začátku dítěti ukažte, jak by se měla lžíce nebo vidlička správně držet, ale jinak ho nechte, ať příbor drží, jak mu to vyhovuje. Časem se správnému držení naučí,“ radí rodičům Wernerová.
Pochopitelně, že můžeme dětem úchop jemně opravovat, ale rozhodně bychom svými zásahy neměli vzít dítěti chuť k tomu, aby se s potěšením samo krmilo (ostatně druhou „dokrmovací“ vidličku či lžíci mívá obvykle v ruce rodič). Nicméně „školkový“ mazák a samozřejmě i předškolák by měl již lžíci držet správně. Ba co víc, předškolák by se již rozhodně měl samostatně „ohánět“ i jídelním nožem!
Nejedno šikovné mrně je schopné se najíst příborem, koordinovat souhru nože a vidličky již ve 4 letech, a někdy dokonce i dříve – i když pochopitelně menším příborem a s tím, že tvrdší věci přeci jen ještě nakrájí dospělý. V některých školkách již mají děti v tomto věku vidličku a nůž běžně k dispozici, jinde jsou výsadou až předškoláků. Čtyřleté (ale klidně i tříleté) děti by však doma měly jídelní nůž zkoušet používat. Ostatně krájení děti většinou velmi baví.