[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Jak na to, abyste to na sjezdovce vy i děti zvládli na jedničku a aby učení bylo zároveň zábavou? Poradíme. Nezapomeňte, že při výuce lyžování je vždy v první řadě důležité respektovat jejich schopnosti a tempo a obrnit se velkou dávkou trpělivosti. Myslete také na správně seřízené lyže i vázání a potřebné vybavení - samozřejmostí je helma a na místě je rovněž chránič páteře.
Kdy je vhodné s výukou začít, je naprosto zásadní otázka. Nemá smysl snažit se něco uspěchat a dítě do čehokoli nutit. Podle odborníků není vhodné stavět potomky na lyže dříve, než oslaví třetí narozeniny, za naprosto ideální se považuje až věk pěti let. „Spodní hranice jsou tři roky, ale i to je individuální. Mladší děti nemají dostatečnou pohybovou koordinaci a jejich kostra není natolik vyvinutá, aby bez problémů odolala za jízdy tlakům na kyčle, kolena a kotníky,“ říká Sabina Kmecová, instruktorka lyžování z Kašperských Hor.
„Jakmile dítě začne s jistotou chodit, klidně je možné mu nějaké „lyžičky“ na nohy připnout. Rozhodně to však neznamená, že bychom mu měli pořizovat plastové vysoké sjezdové boty a dětské lyže s hranami. Je třeba mu dát lyžičky s vázáním, do kterého se přidělá normální zimní bota. Může na nich chodit po rovině, bude padat, občas se sklouzne, můžete ho tahat za hůlku. Důležité je, aby si dítě zvyklo na nové pocity – třeba, že to klouže, studí, že je oblečené jinak než v létě apod. Určitě ale nechoďte s dítětem někam na svah! Vše se zpočátku odehrává na rovině,“ upozorňuje Štěpánka Štrougalová z dětského centra Juklík, která je také lyžařskou instruktorkou. Později, třeba kolem 5 let, je ideální začít s opravdovými lyžemi.
Jako rodič nejlépe poznáte (a většinou velice rychle), zda už dítě k lyžím „dozrálo“. Důležitý je jeho celkový mentální, emocionální a sociální vývoj. Mrně, které je zvyklé na kolektiv, většinou nemá problém zařadit se do výuky v lyžařské školce. Pokud to ale odmítá, počkejte další rok. Pokud dítko často tráví v zimě čas venku, baví ho pohyb, jezdilo už na kole nebo koloběžce a udrží rovnováhu, nejspíš je už vhodným adeptem na první lyžařské krůčky. Než vyrazíte na hory, zkuste dítěti doma nazout lyžařské boty a připevnit lyže. Nechte ho se projít po pokoji a zkusit zvedat nohy. Pokud do bot vůbec nechce nebo se během chvilky začne vztekat, zvažte oddálení výuky. Nevyhrožujte, nenuťte, netrestejte!
„Někdo dává přednost rovnou sjezdovkám, ale u nás v rodině se osvědčilo začínat s běžkovými lyžemi a vybavením. Dítě získá návyky, které pak snadno přenese do lyžování sjezdového. Kdo umí na běžkách, nemá většinou se sjezdovkami potíže. Rozhodně je základní pohyb na sněhu s běžkami lehčí a svobodnější než ve vybavení sjezdovém. I když je rodič ortodoxní sjezdař a na běžkaře se dívá trochu spatra, doporučuji s nimi začít. Dítě dostane podstatně rychleji pocit skluzu a osvojí si předozadní rovnováhu. A stačí chodit a sjíždět na běžkách mírné kopce. Bez pluhu! A pro obrovskou škálu her vám stačí kousek zasněžené plochy. Legrace si užijete dost a dost a výuka jde tak nějak sama,” říká Štěpánka Štrougalová, instruktorka z Baby Clubu Juklík a maminka čtyř dětí s tím, že lepší je začít s dítětem lyžovat na jaře, kdy je již tepleji a obecně je lepší počasí. Pozor ale na odpolední stavy sjezdovek, bývají už pokryté těžkým firnem (sněhem a ledem).
Začněte samozřejmě úplně na rovině. Posléze můžeme dítěti nabídnout, zdali se nechce sklouznout z nějakého mírného svahu. Opravdu mírného (!) s dojezdem do roviny. Nechte tohle rozhodnutí na dítěti, kam se samo odváží. Nenuťte ho. Pro začátky jsou dobré ohrazené dětské areály, kam běžní lyžaři nesmí. A velkou službu udělá i jezdící koberec. Dětský vlek s kotvou nechte raději až na později, protože vyžaduje přece jen větší dovednost.
I jízdou na lyžích směrem vzhůru dítě vlastně trénuje. A nezapomeňte na to, že i když se na lyžích teprve učí a vlastně nic neumí, má mít namazáno – na zoxidované drhnoucí skluznici pocit skluzu nezíská. Co ovšem doma naopak zapomenout můžete, jsou hůlky, ty jsou dítěti na sjezdovkách jenom na obtíž.
Malé děti učte jezdit na lyžích bez hůlek, jen jim překážejí.
Čas, který ze začátku dítě zvládne na lyžích, je krátký. Vydrží maximálně hodinu. A je třeba se také smířit s tím, že s dítětem, které se teprve začíná učit stát na „prkýnkách“, si rozhodně nezalyžujete. První dva roky si spíš budete jen hrát. V lyžování snad ještě více než u ostatních pohybových aktivit platí: netlačit na pilu. Přeci jen, pohyb na lyžích není vůbec přirozený, dítě bude hodně padat a třeba ho celá záležitost zimních radovánek mine. Je potřeba působit zlehka. Když vyjedete jednou za zimu na pět dní do hor, nečekejte, že odjedete s lyžařem. Ale děti při osvojování zimních podmínek nemusí pořád lyžovat. Můžou se koulovat, postavit iglú, jezdit na bobech, to vše přináší pozitivní vztah ke sněhu. A na to pak pozvolna naváže i lyžování.
Myslíte si, že nejlépe naučíte svého potomka prvním nesmělým lyžařským krůčkům vy sami? Ne vždy to musí být pravda. Pro nejmenší děti je nejvhodnější variantou lyžařská školka, která nabízí kvalitní vybavení a kvalifikované zkušené instruktory. Ale samozřejmě, pokud maminka nebo tatínek umí velmi dobře lyžovat a znají základní metodiku, můžou se výuky ujmout sami. Je jasné, že s rodiči bude dítě určitě více smlouvat, případně se častěji vztekat a odmlouvat. Ve školičce musí dodržovat danou disciplínu a ostatní děti ho budou motivovat k lepším výkonům. Nedovolí si zkrátka tolik, jako k vlastním rodičům, na které je zvyklé. Pokud není dítě opravdu vyhraněný introvert, v partě ostatních dětí se bude jistě cítit dobře, a navíc si užije větší zábavu.
„Podle našich zkušeností většina dětí přijme snáz instrukce od někoho cizího, v prostředí, kde se musí soustředit a zároveň tak trochu soutěžit s ostatními dětmi ve skupině. Lyžařská školička tak často dosahuje rychlejších výsledků a zároveň jde o snazší cestu i pro rodiče,“ říká Michal Matoušek ze Ski areálu Herlíkovice. Rodiče varuje, aby neměli přehnaná očekávání. Za první hodinu se dítě rozhodně nenaučí lyžovat. Pokud zvládne za týden vyjet kopeček na provazovém vleku, sjet ho pluhem a dole zastavit, je to vítězství! A hlavní pravidlo zní, dítě do ničeho nenutit. V okamžiku, kdy začne hlásit, že už ho to nebaví, dejte si pauzu a jděte raději postavit sněhuláka nebo na čaj.
Když se rozhodnete učit ratolest sami, ukažte, jak na to. „Dítě se vždy nejlépe učí názornou ukázkou. Cílená ukázka je efektivnější než jakékoliv vysvětlování. Na dítě ale mluvte jeho řečí. Zapomeňte na slova 'doleva, doprava...'. To při jízdě nedokáže zpracovat. V klidu si společně vysvětlete, jaké pojmy budete používat. Pravděpodobně to bude 'k lanovce, k lesu...' A zbytečné jsou i rady typu 'větší vertikální pohyb'. Zvolte zkrátka názvosloví přiměřené věku svého dítěte,“ doporučuje Štěpánka Štrougalová. Pokud sami neumíte opravdu dobře lyžovat, nesnažte se dítěti radit a svěřte ho raději do rukou profesionálů.
Dětskou lyžařskou školičku najdete dnes již téměř v každém sjezdovém areálu. Měla by se vždy nacházet mimo hlavní provoz, nejlépe odděleně (plůtkem nebo barevnými tyčemi) od ostatních lyžařů. Většinou ji najdete ve spodní části sjezdových tratí, v blízkosti veškerého zázemí, jako je restaurace, vyhřívaná klubovna a toalety. Mezi standardní vybavení patří provazový vlek, pohyblivý pás a hlavně veselé pomůcky (barevné obrázky a postavičky, podjížděcí branky, barevné kostky, ale i vaky na sezení). Seznamte se s instruktorem, měl by si umět dítě získat, navázat s ním přátelský kontakt, pamatovat si jeho jméno. Vám vysvětlí průběh výuky a požádá vás o telefonní číslo, aby vás v případě problémů mohl kdykoli kontaktovat.
Dětská sjezdová lyže by měla být přibližně o deset až dvacet centimetrů kratší, než je výška dítěte. U těch, které budou lyžovat poprvé, to může být i třicet centimetrů. Pokud by lyže byly delší, dítěti by se špatně ovládaly a mohlo by ho to od lyžování odradit. Příliš krátké lyže jsou také špatně, ale jde o menší zlo než v případě zbytečně dlouhých. Lyže musí být vybaveny bezpečnostním vázáním, seřízeny na výšku a především váhu dítěte. Zásadní jsou také lyžařské boty. Měly by být pohodlné, neměly by nikde tlačit a dětem by se při chůzi neměla zvedat pata. A přemýšlejte o tom, co dítěti obléknete. Nedělejte z něho sněhuláka, ale na druhou stranu dbejte na kvalitní (nejlépe funkční) spodní prádlo a teplé rukavice.
Pořídit vlastní, nebo u dětí, které rychle rostou, využít raději půjčené? Pokud vyrážíte s dětmi na lyže poprvé, určitě je lepší si je vypůjčit. Nikdy totiž předem nevíte, zda se bude lyžování malému raubíři líbit a jak dlouho na svahu vydrží. A naopak, jestliže vyrážíte na hory každý víkend, určitě se vyplatí koupit výbavu vlastní. Výhodou je, že pokud svěříte potomka do lyžařské školičky, ta mu veškeré potřebné vybavení zpravidla zajistí. Ať už berete dítě na hory poprvé nebo je to již ostřílený lyžař, nikdy nezapomínejte na bezpečnostní prvky. Helma, brýle a tzv. páteřák (polstrovaný chránič páteře), to je základ. Malý sportovec musí být na sjezdovce dobře vidět, zvolte proto výrazně barevné svrchní oblečení, ideálně doplněné reflexními prvky.
Helma je nezbytností, je ale velmi důležité umět vybrat tu správnou. Pokud budete dítěti lyžařskou helmu půjčovat nebo kupovat, sáhněte po takové, která chrání hlavu po celém jejím obvodu, včetně uší a brady. Lyžování bez helmy je nezodpovědné a životu přímo nebezpečné.
„Helma musí na hlavě dobře sedět. Jenom takto může chránit před lehkými úrazy, ale také před vážným poraněním krční páteře či mozku, tedy v případech, kdy jde o život nebo hrozí riziko trvalých zdravotních následků. Podle statistik správné nošení helmy pomáhá zabraňovat až 80 % těžkých poranění hlavy,“ říká rehabilitační lékařka a primářka MUDr. Jarmila Zipserová z kliniky Axon.
Při lyžování a jízdě na snowboardu také nezapomínejte na lyžařské brýle. Ty mohou zlepšit upevnění helmy na hlavě, takže bude na hlavě lépe držet při jízdě i při případném pádu. A zároveň při nepříznivém počasí pomáhají k zřetelnějšímu vidění a umožňují tak rychlejší reakce.
„Většina pádů u malých dětí vzniká při běžných aktivitách, chůzi a běhu, a zde není v silách rodičů jim zabránit. Nejdůležitější je tedy prevence, což znamená pohybová průprava odmalička, návyk na pohyb a sport, díky kterému jsou děti obratnější, šikovnější a získávají lepší koordinaci. V ideálním případě je vhodné využít přírodního prostředí, kde mohou běhat a padat bez větších obav z následků pádů,“ říká Kristýna Přibylová, majitelka profesionálních dětských tělocvičen Monkey´s Gym.
Zároveň připomíná, jak je důležité nechat děti skákat z překážek úměrně jejich věku a dovednostem a hlídat od počátku správný způsob doskoku a obtížnost postupně navyšovat. Malé děti je vhodné aktivně učit používání rukou při pádu vpřed, aby nedopadaly přímo na obličej. U těch starších je zase třeba stále opakovat, že ruce nesmí být při aktivním pohybu v kapsách, odkud je nestihnou dostatečně rychle vyndat a pád zbrzdit.
Děti učíme od začátku hravou formou pravidla správného pohybu na svahu. Malý lyžař musí vědět, jak a kde se pohybovat. A jakou rychlostí. Samozřejmě bude padat, to k lyžování patří. „Jak si dítě bude osvojovat lyžařské návyky, pochopí, že pád na lyžích může být velmi účinné a chytré řešení ošemetné situace. My jako rodiče či trenéři bychom dítěti tuhle informaci měli podat. Je velmi často lepší jít k zemi včas než se snažit ustát problém. Ze zkušenosti víme, že to může vést k vážným úrazům," říká Štěpánka Štrougalová.
„Naučit se lyžovat je velmi dlouhodobý proces a nelze ho nějak dramaticky urychlit. Vyžaduje čas, pravidelnost a trpělivost. Postupně tak děti získají potřebné dovednosti i sebejistotu. Lyžařem se stanou ve chvíli, kdy budou umět za všech okolností ovládat svůj pohyb a dokážou velmi rychle a správně reagovat na změnu vnějších podmínek. Protože řítit se nekoordinovaně dolů svahem a zastavit se o čekající frontu, je zločin a obrovská nezodpovědnost. Hlavně toho, kdo má dítě na starost,“ uzavírá Štěpánka Štrougalová.