Nočníkový trénink je náročný a většinou jde o běh na delší trať. Kdy je ten správný čas začít na něj batole vysazovat, čím ho přesvědčit a jak si poradit s nechtěnými nehodami?
Spousta rodičů potvrzuje, že jejich potomci vzali nočník na milost v jeslích, školičkách nebo dětských skupinkách. Zatímco doma se mu bránili zuby nehty, mimo dosah maminky a tatínka si na něj obvykle sedli bez reptání a rychle pochopili, co se po nich chce. Disponují snad pečovatelky ze školiček, učitelky z jeslí a chůvy nějakými kouzelnickými schopnostmi, jak své malé svěřence během chvilky zbavit plenek? Možná. Zde jsou jejich tajné tipy.
Hlavně nenutit!
„Rodiče by si měli připustit, že my, jako vychovatelé, kteří o jejich děti přes den pečují, máme s nimi zcela odlišný vztah. Dokážeme lépe udržet disciplínu, jsme přísnější než rodiče, nenecháme se tak snadno odbýt a zviklat, máme v očích batolátka pevnější a neoblomnější pozici. Děti nedělají tolik „cavyky“ a zpravidla bez reptání uposlechnou. Navíc jsou motivovány ostatními vrstevníky. Přesvědčit dítko, aby si zvyklo na nočník, není snadný úkol. Rodiče trápí nejrůznější obavy, nejsou dostatečně důslední nebo naopak ratolesti nutí, příliš na ně tlačí,“ říká Ivana (43), učitelka ze soukromých jesliček pro děti od jednoho do tří let.
Podle jejích slov probíhá nácvik zcela nenásilnou formou. Dítěti je nočník nabídnut, je mu navrhnuto, aby si sezení vyzkoušelo. Pokud odmítne, nikdo ho nenutí, ale po pár hodinách se lekce zopakuje. A pak znovu další den. „Na děti netlačíme, ale důsledně jim nočník nabízíme, ptáme se pořád dokola, dokud se dílo nepodaří,“ dodává Ivana.
Jděte na to pomalu
Výborným nápadem je postupovat po jednotlivých etapách, aby si dítě jednotlivé fáze zažilo a zautomatizovalo. Nebuďte netrpěliví, začněte tím nejjednodušším. Nejprve naučte ratolest, že v první řadě je potřeba svléknout si kalhoty. Musí pochopit, že logicky jde o úplně první krok, který musí udělat, když potřebuje čůrat. Děti, které toto dokážou, ušetří učitelkám a pečovatelkám dost práce. Tato dovednost jim navíc pomáhá získat pocit, že mají věci aspoň trochu pod kontrolou.
Pořiďte více exemplářů
Aby si dítě zvyklo, že nočník je pomocník a kamarád, je fajn, když ho má často na očích. Šikovným tipem je proto nakoupit nebo vypůjčit (rozhoďte sítě a zkuste se zeptat kamarádek a známých, zda nemají k dispozici již nepoužívané kousky po svých dětech), třeba čtyři exempláře a rozmístit je strategicky po domě nebo bytě. Zkrátka na viditelná místa tak, aby byly připraveny k dispozici pro případ akutní potřeby. A nezapomeňte chválit pokaždé, když dítko projeví snahu se na nočník posadit. I v případě, že se nevyčůrá ani nevykaká. Také samotný pokus se počítá.
Hravě motivujte
Odměňovat nebo „jen“ chválit? Zkuste zapojit kreativitu a fantazii, jak dítko přesvědčit, nejlépe zábavnou nebo vtipnou formou, aby samo začalo nočník vyhledávat a přijalo ho jako přirozenou součást každého dne. V koupelně nebo na toaletě (kde nejčastěji na nočníku vysedává) mějte připravené barevné samolepky. Při každém úspěšném pokusu si jednu může vybrat a nalepit (na dlaždičku nebo provizorně nachystanou tabuli nebo třeba kartonovou desku). „Vytvořte vlastní systém odměn, který bude vaše dítě motivovat. Zvažte své limity a možnosti, musím ale říci, že největší odměnou je často maminka, která říká: „skvělá práce, miláčku, mám radost! A s úsměvem obejme,“ uvádí pedagožka Ivana.
Vše je o načasování
Každé dítě má svůj vlastní režim a osobitý přístup, kdy a jakým způsobem se naučí chodit na nočník a rodiče by ho měli respektovat. Důležitá je důslednost a pravidelnost, nevzdat se po několika neúspěšných pokusech, nenechat se odradit nechutí ratolesti. „Sledujte dítě, reagujte flexibilně, všímejte si jeho zvyků a chování, brzy odpozorujete „náznaky,“ že je ten správný čas vyzvat ho k použití nočníčku. I když je samozřejmě někdy těžké ho přesvědčit a také přimět k tomu, aby na něm chvíli vydrželo. Batolata velmi nelibě nesou, pokud je vytrhnete z jejich aktuální činnosti, rušíte je při hře a podobně. Proto je dobrou metodou připomínat, upozornit s určitým předstihem, co se bude dít. Například: „Až dostavíš tu věž z kostek, vezmeme se za ručičku, zajdeme se podívat do koupelny a posadíme tě na nočníček. Potom si zase budeš hrát,“ vysvětluje Eva (51), zkušená pedagožka z mateřské školy.
Žádné tréninkové kalhotky!
Pokud je to jen trochu možné, zapomeňte na dnes tolik populární tréninkové plenkové kalhotky. Ve chvíli, kdy se rozhodnete odplenkovat, nechte dítě běhat rovnou jen ve spodním prádle. Sice vás to bude stát více nehod a tím pádem i práce, ale celý proces výrazně urychlíte. Učící kalhotky jsou sice praktické a pro dítě pohodlné, plní ale úplně stejnou funkci jako klasická plenka, tudíž vaše ratolest se domnívá, že do nich může i nadále s klidem konat svou potřebu a nic se neděje. Zatímco mokré a studené spodní prádlo dítě přiměje dávat si pozor. Nebude se cítit pohodlně a brzy zjistí, že po každé nehodě se musí převlékat.