[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Porod dá ženskému tělu zabrat, to asi tušíte anebo jste to už zažila „na vlastní kůži“. Spousta maminek si z porodnice odnáší nejen svoje vytoužené miminko, ale také poporodní oděrky, natržení či nástřih hráze.
Čím lépe se budete v následujících dnech a týdnech o takové „nepříjemnosti“ starat, tím lépe se zhojí a tím dříve zapomenete, že jste vůbec nějaké měla.
Během přirozeného porodu dochází doslova k zázraku, kdy se porodní cesty otevřou natolik, že se miminko dokáže protlačit ven.
Většina žen (pokud na ně při porodu nikdo nespěchá) dokáže porodit tak, že k nějakému citelnému poranění ani nedojde. Jen asi 10 % žen utrpí během přirozeného porodu větší zranění, která je potřeba chirurgicky zašít.
A protože má vagína schopnost rychlé regenerace, je jejich hojení naštěstí celkem bezproblémové. Pak je tu ale epiziotomie neboli nástřih hráze, kdy ženě ve druhé době porodní lékař chirurgicky nastřihne oblast mezi pochvou a konečníkem. To aby se poševní otvor zvětšil a porod urychlil (nebo aby se zabránilo samovolnému natržení).
Co je ale vlastně lepší? „Vždy je lepší přirozené natržení, které se zpravidla stane na nejtenčím místě, než nástřih hráze, který je mnohem větším poraněním. Během nástřihu hrozí větší krevní ztráta, riziko infekce a také riziko pozdější inkontinence, ochabnutí pánevního dna, bolesti během pohlavního styku nebo jeho dočasné znemožnění.
V krajních mezích může dokonce dojít k poškození svalů v anální části, což může vést k potížím s udržením plynů a také stolice. Zároveň žena, která byla jednou nastřižená, má vyšší riziko poranění při dalším porodu.
To, co vidím jako nejhorší dopad, je, že ženy zpravidla ještě dlouho po porodu vnímají v jizvě po nástřihu bolest při milování.
Není výjimkou, že jizva je citlivá i několik let. S tím se u přirozených porodních poranění většinou nesetkávám,“ popisuje soukromá porodní asistentka Mgr. Bc. Kristina Neubertová Zemánková a dodává, že podle ní nemá nástřih žádné výhody.
„Jediná situace, kdy bych volila nástřih, je, pokud se miminku nedaří dobře a je tudíž nutné porod o pár minut urychlit.“
Podle Ústavu zdravotnických informací a statistiky je ale takových případů v ČR pouze 2,5 %. V ostatních se jedná o nástřih preventivní, který může být pro novorozence někdy i škodlivý.
„Pokud je hráz nastřižená, nemůže se o ní při porodu hlavičky miminko zapřít a dokončit porodní mechanismus. Nástřih ze stejného důvodu ztěžuje průchod ramínek. Navíc může mít negativní vliv na kojení. Ženy po nástřihu nemohou sedět, protože je to bolí, a tak se pro ně kojení stává obtížné,“ vysvětluje porodní asistentka.
„V případě, že se nejedná o nutný krok s ohledem na zdravotní stav dítěte, je možné, aby žena nástřih odmítla. Někdy bohužel ženám nikdo neřekne, že se chystá udělat nástřih, a ony se to dozvědí až po porodu, což je samozřejmě nezákonné, ale bohužel se to děje. Proto je dobré mít v porodním plánu výslovně napsáno, že žena s nástřihem nesouhlasí.
Případně je možné to vepsat do informovaného souhlasu, který žena před porodem v porodnici podepisuje. Také je dobré mít v porodnici doprovod, který dodržení porodního plánu ohlídá. V případě, že někdo bez předchozího upozornění bere nůžky, je dobré zpozornět a připomenout, že si žena nástřih nepřeje,“ říká Kristina Neubertová Zemánková.
Nástřih hráze, stejně jako větší samovolné natržení, vyžaduje zašití a důkladnou poporodní péči. Tím nejdůležitějším, co pro sebe můžete udělat, je dodržovat zvýšenou hygienu.
Během šestinedělí, kdy z těla odcházejí očistky (jsou směsicí krve, plodových obalů, odloučené sliznice, jimiž byla vystlána děloha, a sekretu), je zapotřebí co nejčastěji si vyměňovat vložku, ale také omývat jizvu po každém použití toalety. A to buď čistou vodou, nebo bylinnými oplachy – například z dubové kůry nebo s levandulovým olejem.
Ideální je mít plastovou lahvičku s tímto oplachem připravenou přímo na toaletě. Minimálně pětkrát denně byste si pak měla dát sprchu. A nebojte se, těch pár minut to bez vás miminko v postýlce rozhodně vydrží. Embargo je uvaleno na klasická mýdla a parfémované sprchové gely. Místo nich použijte přírodní mýdlo nebo dětskou mycí pěnu.
Jizva potřebuje ke svému zaléčení dostatek vzduchu, proto je ideální posadit se bez kalhotek a bez vložky na hygienickou zdravotnickou podložku a větrat. Místo krajkových kalhotek dopřejte jizvě komfort těch 100% bavlněných nebo noste jednorázové poporodní kalhotky.
První dva týdny bývá jizva po nástřihu či natržení bolestivá a ulevit vám mohou chladivé obklady z dubové kůry (v lékárně seženete i ve formě gelu), arniky či levandule. Perfektně poslouží také „mražené“ vložky. Namočte porodnickou vložku do vody a pokapejte ji 10 kapkami levandulového oleje.
Nechte zmrazit a pak přikládejte na jizvu. Každé tři hodiny byste měla ledovou masáž vydržet asi 10 minut (nebo podle vlastního uvážení a citlivosti), aby splaskl otok. Když si přitom ještě dáte nohy do zvýšené polohy, otok zmizí rychleji. Je-li bolest hodně veliká, můžete na její ztlumení použít Paralen.
Když už je jizva zacelená, je čas přistoupit k masáži. Zkuste si na ni najít pár minut denně, díky ní bude jizva vláčná a snáze se zhojí. Ideální je k tomu kokosový nebo ricinový olej v biokvalitě.
Kvůli otokům je pár dní po porodu pro některé maminky sezení bolestivé. Proto se první týden doporučuje ležet nebo sedět na měkkém polštářku či dětském nafukovacím kruhu.
Velký pozor je třeba si dávat, když vstáváte nebo si sedáte. Než tak učiníte, stáhněte svaly pánevního dna a hýždí, vtáhněte břicho a přitom vydechujte. Díky tomu předejdete bolesti, ale také přílišné námaze vazů držících močový měchýř a dělohu nebo praskání stehů v jizvě.
Teprve rok po porodu je jizva „zralá“. Nebojte se během této doby vzít do ruky zrcátko a jizvu pravidelně kontrolovat a sledovat, jak se zaceluje. Dobře si všímejte jakýchkoli změn, ať je to zarudnutí, výtok, hnis nebo tekutina vytékající z jizvy, ale i bolest či tepání v tomto místě.
V šestinedělí lékaři pohlavní styk nedoporučují. Během této doby odcházejí z těla očistky, tělo se hojí a také byste si mohla přivodit infekci a natržení jizvy. Po nástřihu může být navíc milování bolestivé, proto je zapotřebí přistupovat k němu opatrně.
„Pokud jizva vyloženě nezlobí a nebolí, je tlumičem sexuálního potěšení snížení citlivosti. A to nejen v místě jizvy, ale i v okolní tkáni. Žena pak méně či vůbec necítí část vagíny nebo bříška, což může snížit její chuť na milování. Jizva s sebou navíc nese i emoční stopu, pocity, které se k jejímu vzniku vážou. Může to být strach, vztek, bezmoc, smutek.
Tyto pocity jsou v jizvě podprahově uložené a když se jí dotýkáme, mohou vyplouvat na povrch. I to je důvod, proč se pak některé ženy intimitě vyhýbají,“ říká Mgr. Denisa Říha Palečková, mezinárodně uznávaná učitelka v oblasti partnerských vztahů, vědomé sexuality a celostních masáží.
„V první řadě je důležité sama si jizvu masírovat a hladit. Toho se může zhostit i partner.
Masírování jizvy není jen tělesný proces, ale provokuje i vnímání a spouštění uložených a nevyjádřených pocitů. Nebojte se toho, takový proces je velmi ozdravný.
Právě tím, že pocity fyzicky prožijeme a pustíme ven, jizvu a tkáň léčíme, oživujeme a tím vracíme i citlivost na místa, která byla jakoby zamrzlá. Informujte partnera, že procítění a vyjádření těchto prožitků je přirozené a že s tím nemusí nic dělat, jen být láskyplně s vámi a umožnit pocitům, aby se projevily a odešly.
Není třeba nic říkat, nic řešit. Dobré je také najít si někoho, kdo se léčení jizev věnuje, díky tomu se lépe obeznámíte i s tím, jak s jizvou a se sebou dál pracovat i doma,“ dodává Denisa Říha Palečková.