[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Mnoho dětí s Aspergerovým syndromem se celé hodiny zabývá jedinou konkrétní činností nebo věcí. Většina rodičů se shodne, že si jejich potomek neuvěřitelně dlouhou dobu hraje například s jediným autíčkem nebo listuje jedinou knihou stále dokola.
Děti s Aspergerovým syndromem mají na svůj věk neobvykle širokou a vyspělou slovní zásobu a dokáží tvořit i značně složité věty. Zároveň však bývají obvykle upnuté na jediné téma, o kterém chtějí mluvit pořád dokola.
Problémy při běžných sociálních situacích jsou pro děti s Aspergerovým syndromem časté. Je pro ně například velmi obtížně číst řeč těla, sledovat neverbální komunikaci, umět udržet téma hovoru nebo jej naopak nenásilně střídat.
Proto je pro ně náročná například skupinová práce ve třídě, kdy nepoznají, že ostatní čekají na jejich vyjádření, a naopak nedají prostor ostatním.
Děti s Aspergerovým syndromem potřebují pevný, neměnný řád. Pokud je něco jinak, jsou zmatené a nešťastné, nedokážou se přizpůsobovat nečekaným změnám. Ideální je, pokud se vše děje ve stejnou dobu a stále stejným způsobem. Čas jídla, mytí, ukládání ke spánku. Má-li přijít nějaká nečekaná událost, je dobré na ni dítě přivykat postupně, neustále o ní mluvit již několik dní předem.
Zejména ve chvílích, kdy jsou zahlceny přílišným množstvím podnětů, mohou se děti s Aspergerovým syndromem emočně hroutit. Velmi snadno je rozruší jakékoli narušení zaběhnuté rutiny nebo když se nenadále zhroutí plány, s nimiž počítaly. Viz bod 4.
Někdy to tak působí jen zdánlivě, ale pravdou je, že většina dětí s Aspergerovým syndromem má problém vcítit se do pocitů někoho jiného. Nedokážou pochopit, že jiný člověk má jiné pocity nebo přání a potřeby. Jsou ve své bublině.
Pro lidi s Aspergerovým syndromem je velmi obtížné porozumět přesně mluvené řeči. Berou každé slovo a větu doslova a nedokážou rozlišit významový posun daný například přízvukem nebo tónem hlasu. Stejně tak nechápou vtip, sarkasmus či ironii. Nepoznají, zda si mluvčí dělá legraci, nebo mluví vážně.
Stejně jako mají „aspergici“ problém číst řeč těla jiných, sami mohou být svou neverbální komunikací pro okolí matoucí. Používají neobvyklé postoje, gesta či výrazy v obličeji nebo je použijí v naprosto neodpovídajícím kontextu. Někteří na ostatní lidi dlouho doslova zírají, jiní se naopak důsledně vyhýbají jakémukoli očnímu kontaktu.
Zpozornět by měli rodiče, jejichž děti se výrazně opožďují ve vývoji motorických schopností a dovedností. Ať už jde o psaní, jízdu na kole, házení míčem nebo třeba zavazování tkaniček. Některé děti jsou samozřejmě šikovnější více, některé méně, vždy by ale měl být patrný nějaký pokrok.
Řada dětí s Aspergerovým syndromem je citlivější na zvuky, nejrůznější zrakové vjemy i třeba doteky. Může jim vadit hluk, silné světlo, záblesky, ale také neobvyklý vzor na povlečení nebo třeba textura na oděvu, která je jim osobně na dotek nepříjemná.
Domníváte-li se, že vaše dítě může trpět Aspergerovým syndromem, vyhledejte co nejdříve pomoc odborníka. V případě, že vaši domněnku potvrdí, nepropadejte malomyslnosti a panice.
Aspergerův syndrom není konec cesty pro vaše dítě. Včasná diagnóza vám pomůže navigovat jej na cestě o tolik odlišné, než po jaké jdou jeho „neurotypičtí“ vrstevníci. Buďte mu nejlepší matkou, jakou můžete být.
Aspergerův syndrom měli údajně také Albert Einstein, Ludwig van Beethoven, Thomas Alva Edison, Thomas Jefferson, Carl Jung, Franz Kafka, Wolfgang Amadeus Mozart, Friedrich Nietzsche, Richard Strauss, Mark Twain, Vincent van Gogh, Alfred Hitchcock, Andy Warhol, Woody Allen, Bob Dylan nebo Bill Gates.