[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Někde je toho moc i na děti. Tělo někdy už nedokáže bojovat a zvolí strategii rezignace. V takovém případě pak dříve či později nastupuje pomoc zvenčí - ať už alternativní, anebo chemická.
O depresi, přetížezní anebo vyhoření (které je zatím jako diagnostický termín usazeno pouze u dospělých) se tolik nemluví. Přitom i děti jsou v průběhu svého života vystavovány zásadním stresovým situacím, které někdy mohou z veselých dětí udělat děti nešťastné a prst na tepu doby je tlačí stejně silně jako nás.
Stres, depresi nebo vyhoření jim nemusí způsobit jen traumatické situace jako ztráta někoho blízkého, rozvod rodičů či vážná nemoc. Některé rizikové spouštěče a dlouhodobý stres můžeme jako uvědomělí rodiče včas eliminovat.
Nejrizikovější situace, jež odborníci považují za spouštěče dětské deprese, stresu a pocitu vyhoření, jsou následující:
Dítě, které je vystaveno těmto tlakům bez možnosti „upouštění stresu“ (například pravidelnou podporou rodičů společným povídáním, hledáním řešení a posilováním sebedůvěry a psychické pohody), začne vykazovat odchylky v chování a rodiče tímto zoufalým způsobem upozorní, že se něco děje, samo si neví rady a potřebuje jejich pomoc.
My dospělí obvykle pláčeme na rameni kamarádky anebo si vyhledáme návod k řešení na internetu. Děti však takovou možnost nemají, proto rodiče často zpozorní ve chvíli, kdy si poněkolikáté řeknou: „Tu naši Marušku jako by nám někdo vyměnil…“ Dítě se totiž začne měnit.
Kojenci: Depresivní kojenci vypadají smutně, více pláčou, reagují pomaleji na podněty, zpomaluje se jejich motorický vývoj, je narušen spánek i příjem potravy.
Batolata: U batolat dochází ke zhoršení sociálních dovedností, k celkovému intelektovému útlumu, ztrátě zvídavosti a iniciativy, nespavosti a plačtivosti.
Předškoláci: Vypadají velmi smutně, omezeně komunikují, působí „zpomaleně“, nesoustředí se, omezují zájmy a aktivity, objevuje se plačtivost a bolesti břicha.
Školáci: Často si stěžují na bolesti hlavy a břicha, mívají špatnou náladu, jsou nesoustředění, velice úzkostliví, podráždění, přestávají si rozumět se svými vrstevníky, zhoršuje se jim školní prospěch.
Dospívající:Jejich deprese má mnoho společného s depresí dospělých – objevuje se ztráta zájmů a společenských aktivit, poruchy spánku, příjmu potravy, pocity beznaděje, únava, nespavost, kolísání nálad, u těžších forem mohou přijít i sebevražedné myšlenky.
Stres se však může projevovat i mnohem nenápadnějšími symptomy, jakými mohou být třesoucí se nebo zpocené ruce, objevuje se také nadměrná plačtivost a lítostivost anebo naopak agresivita včetně lhaní a krádeží. V takovém případě je nejvyšší čas si s dítětem promluvit a situaci začít pokud možno radikálně a co nejdříve řešit.
Rodič by měl dát dítěti najevo pochopení a fakt, že za ním stojí, že se o něj dítě může opřít. Mluvit s ním jako rovný s rovným a s respektem, stejně jako by naslouchala vaše kamarádka vám – bez zbytečných soudů, poznámek a zlehčování.
Dítěti se uleví také tím, když v něm rodič vzbudí dojem, že si s takovou situací umí poradit, že to společně zvládnou, popřípadě přidá-li rodič vlastní podobný příběh či zkušenost. Vyprávění stylem: „Vím, co cítíš, a dokážu si představit, jak moc je to nepříjemné. Když mi bylo asi tolik co tobě, stalo se mi, že…“ A v příběhu lze dítěti ukázat řešení. Pokud si však rodič sám se situací neví rady, rozhodně by měl požádat o radu odborníka nebo učitele.
To bývá mnohdy jediným východiskem, které dítěti i rodičům přinese zaslouženou úlevu. Během uzdravující terapie je vhodné současně posilovat identitu dítěte, jeho sebepojetí a sociální dovednosti. Navrch se doporučuje naučit dítě vhodnou relaxační techniku (například hluboké dýchání nebo propínání nohou a kývání hlavou), která by mu pomáhala k úlevě tak, jak byste si ve stresových dnech ulevovala i vy sama.
(Článek vyšel v časopise Maminka 4/2014)