[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Najít pediatra, který se vyjádří do článku o pediatrech a jejich způsobu komunikace, bylo jako hledat jehlu v celém stohu slámy. Ale našli jsme. Laskavou a temperamentní MUDr. Martinu Milkovičovou, která provozuje praxi v Semilech. Nebála se přiměřeně střílet do vlastních řad, ale také vysvětlovat, v čem práci komplikujeme zase my, rodiče, pediatrům samotným.
VIDEO: Teplota u dětí: Jak ji správně změřit a kdy je čas volat lékaře?
Jak už víte, dětští lékaři si zaměření vybírají až po ukončení studia všeobecného lékařství. „A po fakultě tak žádný pediatr vůbec netuší, že ho čeká zvláštní trojka dítě–doktor–rodič, setkání tří silných osobností. A každý z nás si pak musí projít vývojem od jakéhosi pediatrického prvoka až po pediatra rozumného. I já jsem byla v začátku krutopřísná. Každé dítě jsem rozebrala na molekuly, rodiče stavěla do pozoru, nad maminkami, které si nedokázaly zklidnit dítě, jsem stála se zvednutým obočím, obsáhle jsem informovala mámy v šestinedělí, že se rozkojí každá, úplně každá, a ne že ne. Můj primář mi tehdy říkal: Budeš dobrý doktor, jen přestaň tlačit na pilu. A já mu nerozuměla, dneska si to opakuju denně,“ přiznává lékařka s tím, že její pohled a přístup změnil příchod jejích vlastních dětí.
„U každé maminky si představím, že jsem na jejím místě. Jak mám dítě, které mi zvrací, bojí se injekce, dítě, které odmítá sirup… Dokonce jsem každý sirup i tabletu ochutnala, abych věděla, co vlastně předepisuji. A hodně se mi osvědčilo věnovat se maminkám už od poradny pro miminka, získávat si jejich důvěru. Tam jsem schopná věnovat čas vysvětlování, poslouchání i chválení. A právě to se mi pak dál vrací v dobrém smyslu slova jako bumerang,“ popisuje MUDr. Martina Milkovičová vlastně úplně ideální postup.
„Zároveň jsou ale mantinely, které já jako lékař nepřekročím. Například pokud jde o očkování, v klidu vysvětluji, že nejsme antivax ordinace. Neupírám maminkám právo se rozhodnout, nesoudím je, ale vysvětluju. Nestačí mi, že si podepíšeme nějaký papír. Chci, aby věděly nezbytné a aby znaly obě strany problému. Také nejsem odpůrcem alternativní léčby, nicméně mám klasické lékařské vzdělání, tedy slovo antibiotika ode mě také určitě uslyší… A když nám to ani tak nefunguje, připomínám, že mají možnost volby a nemusí si hledat pediatra jen podle vzdálenosti od domu,“ popisuje dál lékařka, která spolu se svou sestrou vychází při diagnózách a řešení problémů také z celých rodinných anamnéz.
Protože funguje na malém městě, zná vztahové pozadí v rodinách, sociální situaci a pracuje s psychosomatikou. Neřeší tedy každé bolesti bříška jen nějakými léky, ale počítá i s takovými parametry, jako je to, jestli náhodou dítě neodráží jen neustálé hádky svých rodičů a tzv. nesomatizuje.
To jsou ty z nás, které dávají víc na anonymní rádkyně na chatu, sociálních sítích, které se chytí každé nepodložené informace a s tou pak operují jako s pravdou a jdou za každou cenu proti pediatrovi. „Já úplně chápu, že když mají maminky problém, kouknou na internet. Taky to dělám. Rozsvítí se mi varovná kontrolka na spotřebiči, kouknu na net, co s tím, zkusím to opravit, a když to nefunguje, volám odborníka. Ale už mu pak neříkám, že něco dělá špatně, protože na Facebooku říkali… Ohledně medicíny je internet malinko zavádějící. Lidi mají pocit, že medicínu načtou na netu, a to je obrovský omyl. Absolvent medicíny je také nabušený informacemi, taková chodící Wikipedie… Ale to nestačí. Medicínu si musíte osahat, nakoukat, prožít. Na to internet nestačí,“ vysvětluje trpělivě MUDr. Martina Milkovičová s tím, že tím rozhodně neříká, že nemáte hledat informace. Informovaný pacient nebo jeho zástupce, jeho zvědavost… To je všechno naopak plus. Oboustranně. Šetří to čas.
„Problém je, když mě matky konfrontují s názory z internetu, které obvykle nemají s medicínou nic společného. Já jsem se dostala do stadia, když je v podstatě mlčky vyslechnu. Neoponuji. Je to marné. Ale je mi vždy smutno. Sedím tam já, živý člověk z masa a kostí, kterému ony svěřily své dítě do péče, dávám jim své know-how, svá doporučení musím obhájit, protože vím, že nesmím udělat chybu. A mým soupeřem je neznámá osoba s divnou fotkou, s cool přezdívkou, neznámého pohlaví, věku a národnosti, která když na internet něco napíše, tak za 10 minut nato již neexistuje. Ale i přes to má u matky navrch,“ uzavírá pediatrička Martina Milkovičová.
A co podle MUDr. Martiny Milkovičové můžete dělat jinak?
Zkuste si po radě lékaře odpustit konstatování: „No jo, to tvrdíte vy, ale na internetu psali…“ Místo toho se zeptejte: „Pane doktore, představte si, na internetu jsem četla... Myslíte si, že by to mohla být pravda, nebo je to úplná hloupost?“
Zkuste a priori doktorovi věřit. Jakmile nevěří matka, nevěří ani dítě. Nikdy. Děti na to mají čidlo. Takže potom máme v ordinaci skupinku nevěřící naštvaná matka – nevěřící řvoucí dítě – naštvaný nevěřící doktor. A to je přesně ten moment, když zaděláváme na problém jednomu zúčastněnému, a to dítěti. Jakmile svému lékaři nevěříte, je čas najít si jiného. Když máme v ordinaci maminku, se kterou ztratíme vzájemnou důvěru, je zle. V tom momentě já osobně začnu mít strach a jsem upřímně ráda, když se toho ujme jiný kolega, než se nám žabomyší válkou povede ublížit dítěti.
Zkuste lékaře postavit na stupínek před internet, před kamarádku. Protože když lékaři vehementně vysvětlujete, jak rozumíte například vakcinologii a imunologii, neboť používáte selský rozum, ale za dva dny u něj hystericky brečíte s dítětem v teplotách, tak to u lékaře přístup laskavého kamaráda nevzbudí. Kdysi dávno mi jeden kolega, pediatr par excellence, řekl: "Pediatrie je krásný obor, nebýt těch rodičů." A jsou dny, kdy na něj opravdu hodně myslím.