[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Záněty středního ucha (neboli otitida) postihují nejčastěji nejmenší děti v kojeneckém a batolecím věku a jsou častou komplikací při respiračních potížích, rýmě a onemocnění horních cest dýchacích. Podle zkušeností lékařů je možné v některých rodinách sledovat určité dědičné sklony k zánětům středního ucha. Mezi rizikové faktory pro vznik zánětu patří například předčasný porod, nízká porodní hmotnost, zbytnělá nosní mandle, špatná technika smrkání, chladné počasí i pasivní kouření.
Mezi nejčastější příznaky zánětu středního ucha patří vedle rýmy, bolesti v krku další typické respirační obtíže, horečka, neklid, plačtivost a podrážděnost. U dítěte, které ještě nemluví a nedokáže říct, co přesně ho bolí, poznáte problém tak, že si často sahá na ouško, tahá za něj, nechce si na něj lehnout a podobně. Jelikož ucho hodně bolí, nenechá si od vás dítko na něj sáhnout a bolest mu dělá problémy se spánkem (často se s pláčem budí) a usínáním.
Potíže se obvykle vystupňují právě ve večerních hodinách. S odstupem několika málo dnů pak mohou nastoupit nespecifické příznaky jako bolest hlavy, výtok z ucha, závratě, kašel, apatie a nechutenství. V nejhorším případě může dítě trpět dlouhodobými následky v podobě přetrvávající nedoslýchavosti.
V prvních třech letech života dochází často u dětí k recidivám zánětů středního ucha, zejména po akutních respiračních nákazách. Ptáte se, jaké jsou možnosti prevence?
Zdravý životní styl, strava bohatá na vitaminy, častý pobyt venku na čerstvém vzduchu a pravidelná pohybová aktivita, to vše posiluje přirozenou imunitu. Spolehlivou ochranou je pak očkování proti pneumokokovým infekcím, které dokáže zabránit šíření a rozvoji bakterií způsobujících zánět a posílí obrannou reakci organismu. Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že účinek vakcíny není 100%, nechrání před jinými mikroorganismy, které záněty středouší způsobují. Nejmenším dětem v kojeneckém věku hradí vakcínu zdravotní pojišťovny.
Domácí léčba spočívá v pobytu v teple a dodržování klidového režimu. Při horečce podávejte dítěti paralen, brufen nebo nurofen (těm malým nejlépe ve formě sirupu), tedy léky, které snižují tělesnou teplotu a tlumí bolest. Důležité je udržovat volně průchodný nos, v případě malých pacientů, kteří ještě neumějí smrkat, pravidelně odsávat hleny. Lékaři doporučují jako první pomoc přikládat studené obklady na bolavé ucho. A pozor na babské rady typu česnek do ouška. To nedělejte! Česnek by mohl způsobit zánětlivou reakci zvukovodu! Vždy je každopádně na místě vyhledat co nejdříve lékaře, pediatra nebo přímo ORL specialistu. Ten dítě vyšetří a rozhodne, co dělat.
Rodiče často trochu tápou v otázce, zda nechat při zánětu ouško samovolně prasknout, jelikož se obávají trápení potomka v ordinaci ORL lékaře nebo prostě věří, že se zahojí samo. Jak to je?
„Lepší je přijít hned s prvními náznaky středoušního zánětu – zalehlá ouška, občas v nich píchne. To se pak dá vyléčit, často i bez antibiotik i jakéhokoli instrumentálního zásahu. Stále platí, že šetrná paracentéza (propíchnutí bubínku) při nepříjemném nálezu na bubínku je lepší. Především pro to, aby polevil středoušní tlak patologické sekrece na vnitřní ucho (orgán sluchu a rovnováhy) a na sklípkový systém za uchem. Praskne-li dítěti samovolně bubínek (od bolestí po prasknutí uplyne řádově pár hodin – výtok z ucha a úleva jsou překvapením) dřív, než stihnete dojít na ORL, nic se neděje. Jestliže to proběhne takto rychle, většinou to je akurátní bubínek, který si zavčasu ulevil – udělá se na něm třeba i jen vlásková trhlina, která dobře zaroste. To, co nás učili o potrhaném bubínku, není až tak docela jednoznačné,“ říká MUDr. Maja Stříteská.