Maminka.czBatole

Jak přežít období vzdoru? Chce to trpělivost, empatii a nadhled

Kateřina Prachařová 24.  1.  2021
Jak přežít období vzdoru? Chce to trpělivost, empatii a nadhled
Tahle zkouška čeká dříve či později každého rodiče. Období, kdy se z dosud nevinného andílka, který na nás visel očima, stává osobnost s velkým O, která chce všechno dělat sama a jinak a je schopná se zuřivě vztekat kvůli sebemenší maličkosti. Jedna dobrá zpráva tu je – jako každé vývojové období, i tahle "prví puberta" jednou skončí. A v době té opravdové na ni nejspíš budete vzpomínat s nostalgií a úsměvem.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Když jsem se ptala své mámy, jak moc náročné bylo období vzdoru moje a mého bratra, s úsměvem mi odpověděla, že si vůbec nepamatuje, že by s námi něco takového zažila. Prý jsme se nikdy nevztekali, neváleli se v obchodech po zemi ani neječeli, že ne a ne a ne. Říkám si, jestli třeba náhodou čas neodvál ty špatné vzpomínky a nezůstaly jen ty hezké.

Období vzdoru potká každé dítě

Faktem je, že období vzdoru potká ve větší či menší míře každé normální dítě – a je to tak správně. Protože fáze uvědomování si sebe sama a své vlastní osobnosti patří ke zdravému vývoji, a kdyby jí dítě neprošlo, něco by bylo špatně. Ale stejně jako klasická puberta, i tato rodičovsky náročná část výchovy se u každého dítěte projevuje s různou intenzitou. A tak jsou opravdu maminky, které mohou s odstupem říct, že se zas vlastně tolik nedělo, a jiné, které řadu měsíců bojují s malou saní a denně se modlí, aby to už proboha skončilo.

Očekávání vs. realita. Kresby mateřství, které pobaví i uklidní! Jedeme v tom všichni

Období vzdoru nastává nejčastěji mezi druhým a třetím rokem, ale není výjimkou, že "postihne" už osmnáctiměsíční dítě. Proto je dobré být připraven a v okamžiku, kdy tohle období nastane, pokusit se stát ne-li přímo buddhistickým mnichem, tak opravdu trpělivým, klidným a tolerantním rodičem. Protože reagovat na vztek vztekem celou situaci jen zhorší – i když je někdy opravdu těžké zachovat klid.

Zachovejte klid

Ve chvíli, kdy "to" vypukne a dítě dostane záchvat vzteku třeba v přeplněném supermarketu (jak už to tak bývá), v první řadě se nadechněte a zkuste si připomenout, že váš potomek se tak nechová proto, aby vás trestal či naštval, jinými slovy nedělá to naschvál (to může přijít až ve starším věku a pak je na místě se zamyslet, kde jsme udělali chybu).

 

Období vzdoru nastává nejčastěji mezi druhým a třetím rokem, ale není výjimkou, že "postihne" už osmnáctiměsíční dítě.

 

Dítě se tak chová proto, že to v tu chvíli zkrátka jinak nedovede. Nedokáže pochopit, že když něco doteď šlo, najednou to nejde, když ono to tak stále chce nebo nechce. Jeho ještě nezralá nervová soustava nedokáže pracovat s termíny jako "teď toho musíš nechat, zase až později" a podobně. Dokáže pochopit slovo NE od rodičů, ale neumí ho říci samo sobě. Takže pokud právě teď chce v obchodě popadnout hračku z regálu a s tou si hrát a my ho nekompromisně odtáhneme, je konflikt na světě.

Také občas odvádíte pozornost dětí? Lepší než rozptýlení je však pochopení

Jak to zvládnout?

Co dělat? Ta zdánlivě nejjednodušší, ale v praxi bohužel často nepoužitelná rada, zní – snažit se co nejvíce vyhnout situacím, které u dítěte takovou reakci vyvolávají. Jenže za prvé, nikdy předem neodhadnete všechny takové okamžiky, a za druhé, držet kvůli tomu dítě v izolaci, dokud ho toto období nepřejde, taky nelze. Snažte se tedy o kompromis, jak to jde. Ne vždy je nutné nakupovat v obřím supermarketu plném lákadel, a pokud ano, zkuste se tam vypravit třeba i s manželem, aby se jeden mohl věnovat jen dítěti.

Tip na video: 10 zásad dobrého rodiče

A co dál?

Věnujte dítěti dostatek pozornosti. V tomto období je pro něj obzvlášť důležité cítit dostatek rodičovské lásky, jistotu a bezpečí. Vědět, že rodiče jsou tu pro něj i v emočně vypjatých okamžicích, kdy si samo se sebou neví rady. Mazlete se, navazujte co nejvíce kontaktu.

Snažte se vyhýbat rizikovým situacím hlavně ve chvíli, kdy je dítě unavené. V tomto stavu se ještě více rozčílí a je mnohem složitější ho utěšit. I proto není úplně ideální nechat dítě večer před spaním "řádit" s hračkami v naději, že se unaví a lépe usne. Bývá to přesně naopak a v období vzdoru je navíc nemožné po dobrém vysvětlit, že teď už se končí a jde se na kutě.

Dodržujte režim. O tom, že pravidelnost a rituály působí na dítě uklidňujícím dojmem, asi víte. A v období vzdoru je to obzvlášť důležité. Neznamená to, že mají být dny jeden jako druhý a program se počítá na vteřiny, ale snažte se neměnit nic podstatného, na co je dítě zvyklé, tedy třeba čas jídla, odpoledního a večerního spánku, dobu procházky a podobně.

Mějte pravidla – ale ctěte jednoduchost. Dvouleté dítě už je dávno schopné pochopit, co po něm žádáte, pokud to žádáte jasně, srozumitelně, stručně a především důsledně. Pokud ví, že po nějakém požadavku má z jeho strany následovat vždy stejná reakce – a nestane-li se tak, přichází opět stejná následná reakce ze strany rodiče, bude to respektovat. Říci desetkrát po sobě "Ale teď už opravdu jdeme domů" a pak jen postávat na hřišti a nedělat nic je pro něj signálem, že vás vůbec nemusí vnímat a brát vážně. A když pak najednou pojedenácté zakřičíte, na drama je zaděláno.


Nejoblíbenější produkty

dýně dýně
nabízí 1 obchod za ceny od 200 Kč
Porovnat ceny
kostra kostra
nabízí 1 obchod za ceny od 200 Kč
Porovnat ceny
smrtka smrtka
nabízí 1 obchod za ceny od 200 Kč
Porovnat ceny

Další oblíbené výrobky


Odvádějte pozornost, dejte na výběr. Pokud pozorujete, že se schyluje k nejhoršímu, zkuste odvést pozornost dítěte jinam. Typicky třeba ve chvíli, kdy odmítá spolupracovat při oblékání, protože nechce zkrátka zrovna tento svetr. Lepší je už dopředu připravit třeba dvě varianty – děti se cítí důležité, když mohou rozhodnout, a spíše je přesvědčíte.

Netrestejte. Ani fyzicky, ani slovně. Dítě v tomto věku ještě nerozumí pocitu viny, a pokud kvůli trestu přestane něco dělat, není to proto, že by chápalo jeho oprávněnost. Jediné, co ho to naučí, je dělat něco tajně.

Pokud záchvat vzteku přijde, nechte mu volný průchod. Ano, zrovna v tom supermarketu se to snadno řekne, ale zkuste si představit sebe i dítě v jakési bublině, kde jste jen vy dva, a neohlížejte se na nikoho jiného. Nikomu jinému do toho totiž nic není. V klidu vyčkejte, až se dítě vyvzteká, pak ho zkuste v klidu obejmout, pohladit, ujistit, že ho máte rádi – a pak celou věc uzavřít a nijak nerozebírat.

Co by se naše školy měly naučit od finských? Změnu vybojovali rodiče spolu s učiteli
Výchova a trest: Je horší samotka, mlčení, nebo když dítěti dáte pár na zadek?
Témata: Děti, Chování a vztahy, Batole, Rodiče, Puberta, Vzdor, Soustava, Zac, Hračky, Volný průchod, Nervová soustava, Období, Nadhled, Dostatek pozornosti, Empatie, Nostalgie, Pozornost dítěte, Jak, Vztek