Jak přežít vězení?

Nemocné děti jsou nesnesitelné – posteskne si mnohá matka. Ač i mezi malými pacienty najdeme klidné, spavé andílky, realita je často úplně odlišná. Jsou protivní, plačtiví, ale též divocí a nezvladatelní, jako by v nich horečka ještě více podněcovala temperament. Psycholožka Barbora Krčmářová říká: „Děti obvykle odmítají být při léčení v klidu, protože jim chybí ta zkušenost, která dospělému říká, že čím více bude zpočátku odpočívat, tím dříve se opět uzdraví...“

ABY JIM NĚCO NEUTEKLO

Pětiletá Romanka Hůlová trpí od prvních měsíců života opakovanými horečkami. Bez zjevné příčiny jí najednou tělesná teplota vystoupá až ke čtyřiceti stupňům a vydrží děvčátko trápit dva tři dny, občas dokonce celý týden. Farmakologická léčba spočívá pouze v jejím snižování, horečka vždy po čase sama odchází tak, jak přišla. Jediným „řešením“ stavu bývá zůstat v klidu ležet v posteli. Jenže byť teploměr uhání do nejvyšších sfér, malá pacientka by se nejraději honila s bratrem. Stanislava Hůlová, Romanina matka, si stýská: „Někdy tyhle situace nezvládám. Romanka je úplně zchvácená, celá hoří, ale v posteli vyvádí, až mám obavy, že teplota ještě více stoupne. Nejraději se stočí na koberec, kde chvílemi naříká, ale pak najednou začne zpívat a chce si hrát s bráchou.

Mám obavy, že to musí být strašný nápor na srdíčko, když nevydrží aspoň půl dne úplně v klidu odpočívat v posteli...“ Barbora Krčmářová vysvětluje: „Dětská mentalita je samozřejmě odlišná od té naší dospělácké. Dítě žije především současností, okamžikem. Až v předškolním a mladším školním věku začínají děti chápat pojetí času. Proto je pro ně velmi obtížné akceptovat fakt, že ‚teď‘ musí ležet v posteli a léčit se, aby ‚později‘ byly zdravé. Každý proležený okamžik je pro ně ztrátou času. Obávají se, že by o něco důležitého mohly přijít. Že se venku děje něco, co se už ‚nikdy‘ nebude opakovat. Nemohou přece ležet v postýlce, když je kolem tolik příležitostí k tolika zajímavým činnostem.

Mimochodem, stejně tak se děti zpočátku obávají spánku, jako doby, kterou nemají zcela pod kontrolou a která je omezuje.“

PROČ MUSÍ LEŽET V POSTELI?

Jde-li o kojence nebo batole, které ještě nechápe abstraktní pojem „čas“, nemá smysl mu vysvětlovat, že díky dostatečnému odpočinku bude zítra, pozítří, za týden zdrávo. Tento argument není pro nemocné dítě žádnou motivací. Jednou z možností, jak mu dobu léčení přiblížit, je udělat čas hmatatelným. To znamená, že na kalendáři můžeme třeba označit den, kdy dobereme léky nebo kdy půjdeme k lékaři na kontrolu, a do té doby večer co večer ke každému dni nalepíme například samolepku.

Výhodné také je postavit vedle skutečných hodin hodiny papírové, na kterých pokaždé dítěti ukážeme, kdy si změříme teplotu, vezmeme další lék a podobně. Jinou možností je zhmatatelnit (nakreslit, vymodelovat) bacily, které vždy, když dítě bez dovolení vstane z postýlky, jej třeba kousnou do bříška a tím prodlouží dobu rekonvalescence. Výrobci hraček dokonce už tento nápad realizovali v podobě plyšových původců nejrůznějších nemocí. Pořídíte tak například roztomilou měkoučkou neštovici, rýmu, kašel, kvasinku, ale také třeba špínu, popřípadě, pro ty starší i plyšového „beďara“.

Jenže co si počít, když ani tak dítě v posteli neudržíte? Barbora Krčmářová doporučuje: „Není dobré dopředu se vzdávat. Z ležení v posteli lze udělat přednost. Maminka nebude dělat žádnou jinou práci. Bude sedět u maroda, bude si s ním číst, bude s ním koukat na televizi, bude mu hrát maňáskové divadélko, bude s ním tvořit z modelíny. Každé dítě má rádo, když se maminka věnuje výhradně jemu. Jde-li o temperamentní dítě, které ani toto dlouho nevydrží a potřebuje se „vybít“, použijte systém odměn.

Za každou hodinu, kterou dítě vydrží ležet, dostane bod a podle počtu bodů získá po uzdravení dárek. Za nedodržování klidu jej ale netrestejte a hlavně nezoufejte. I splnění jen poloviny doby nařízené lékařem je úspěch. A nechce-li dítě odpočívat za žádnou cenu, zřejmě mu není tak zle, jak to vypadá...“ Značnou psychickou zátěží bývá období onemocnění dítěte i pro rodiče. Psychologové proto doporučují, abyste si i vy v této době odpočinuli od všech domácích prací a nemoc dítěte brali jako příležitost užívat si výhradně jeho přítomnosti. Všechno zlé je k něčemu dobré – zkuste mu tedy věnovat tolik času, kolik jindy nemáte možnost. Pojměte tuto dobu jako dovolenou (zhlédnout pár pohádek denně nemusí být úplně k zahození). A pokud už opravdu nemůžete, zkuste zapojit babičky nebo se střídat s partnerem.

Ověřené tipy a triky

Možná vás odpovědi maminek v následující anketě mohou inspirovat v době, kdy vaše dítě onemocní, ale postel pro ně bude nepřítelem. Ptali jsme se, jak svého nemocného drobečka dokážou udržet „v klidu na lůžku“:

• Máme speciální cestovní stoleček na kreslení. Vypadá stejně jako stolek na „snídani do postele, ale má na sobě omyvatelný potah se Shrekem a spoustu kapsiček, dá se krásně umístit na peřince a nabízí jak možnost malování, tak hraní pexesa či člověče, nezlob se. (Jana V., čtyřletý Lukáš)

• Pokusy dostat Péťu na týden do postele jsem vzdala. Máme v kuchyni polorozkládací křeslo, na kterém bych se já asi nevyspala, ale pro něho je akorát. Takže je v „posteli“, ale zároveň v centru dění. (Ludmila M., šestiletý Péťa)

• Na dobu nemoci máme vymyšlenou hru „co jsme dělali jako malí“. Vyprávíme dětem s manželem historky, jak jsme v dětství zlobili, co jsme vyváděli, takové polopohádky, polopravdy a všichni se docela nasmějeme. (Zlata K., dvojčata 7 let)

• Máme doma bednu „nemocných“ hraček. To jsou hračky, které vyndáváme, jen když děti stůňou – provlékací botičky, korálky, elektronický Ferda Mravenec, zkrátka věci ideální na hraní v posteli. Jindy si s nimi hrát nemohou, tak se do postele s nachlazením docela těší. (Veronika H., Jana 4 roky, František 6 let)

• Moje děti vystřihují z kartonu panáčky a zvířátka, přilepí k nim zezadu špejli a pak hrají divadlo. Aspoň na dva dny se tím zabaví. (Veronika A., Vítek 5 let, Šimon 7 let)