[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Rozvod není zrovna nejpříjemnější životní událostí. Vy si dokážete vysvětlit, proč jste ten krok musela udělat, ale vaše děti jsou na tom jinak. Jejich jistoty jsou rozmetány a ony se nezřídka stávají zbraní v souboji dvou lidí, které milují nejvíc ze všeho. Mají také tisíc otázek, na něž se bojí zeptat, a v dané situaci tedy tápou ještě víc.
I když se děti tváří, že je jim rozvod vlastně ukradený a v psychologické poradně řeknou, že se to týká jen mámy s tátou, není to pravda, a to je problém. Jizvy z rozvodu si po necitlivém přístupu rodičů totiž nesou většinou celý život. Třeba je v sobě máte i vy. A chcete něco takového udělat i svým dětem?
Není pravda, že kdo se dohodne kultivovaně, dítěti neublíží. Psycholožka Milena Nováková tvrdí: „Rozchod rodičů je pro děti vždy zátěží. Je to pro ně hodně stresová událost, která radikálně změní jejich život. Rozhodně jim to ale můžete ulehčit. Důležité je především to, abyste si s dětmi včas citlivě promluvili a na jejich případné vyptávání jim vždy dali odpověď.“
Nejvíc dětem škodí právě to, když nevědí, na čem jsou a co se bude dít dál. Zmizely jim dosavadní jistoty i opěrné body a rodiče, místo aby poskytli jasné odpovědi, mlčí nebo nejrůznějším způsobem mlží. V těchto chvílích děti trpí strachem z budoucnosti, mnoho z nich navíc považuje rozvod rodičů za své vlastní selhání.
Ze všeho nejlepší je dětem vysvětlit všechno na rovinu a nevymlouvat se. „Je třeba, abyste si s ratolestmi sedli oba, otec i matka, a vysvětlili jim, že je máte moc rádi a vždycky zůstanete jejich rodiči. Na tom se nic nezmění a určitě je nebudete ani jeden mít méně rádi, ani nikam navěky neodcházíte.
Řekněte jim i důvod, samozřejmě adekvátně věku dítěte,“ radí psycholožka. „Většinou je při prvním rozhovoru s mladšími dětmi dobré říct, že se s druhým rodičem hádáte a už to mezi vámi není takové jako dřív, a proto bude lepší, když spolu nebudete bydlet. Když se děti budou ptát, co se stalo, zkuste jim to nějak šetrně, ale jasně vysvětlit, řekněte, že se to prostě někdy stává, ale že se nemusejí ničeho bát, protože táta a máma tu pro ně budou pořád,“ dodává Milena Nováková.
Děti si často myslí, že to, že se vy rozvádíte, by nemělo nijak zasáhnout do pravidelného rytmu, na jaký jsou zvyklé. „Máma se rozvedla s tátou, jenže nejvíc jsem to odnesl já, protože táta se mnou přestal chodit na fotbal. A našel si jinou paní a s jejím synem chodil,“ stěžuje si sedmiletý Vítek na chování tatínka. „Proč teda neřeknou, že už nás nemají rádi a nezajímáme je… Sliboval mi všechno a normálně se na mě vykašlal,“ lituje Vítek, jak se tatínek zachoval.
Devítiletou Marušku pro změnu nejvíc trápilo to, že kdykoli jela v autě s jedním z rozvádějících se rodičů, musela poslouchat výčitky na adresu toho druhého. „Máma se zlobila na tátu, že nás opustil kvůli té paní z účtárny, táta si zase stěžoval, že máma mu nikdy nerozuměla. Ale mě nezajímají jejich hádky. Mámu by taky nemělo zajímat, jestli se bavím s Ninou z céčka, nebo ne. Nebo aspoň ne v prvním plánu. Zato po mně pořád chtěli vědět, kdo má pravdu. Ale co mám dělat, když je mám ráda oba? Pak jsme se pohádali všichni a já jsem prý podle nich nevděčný spratek.“
V dnešní době rozvod už není stigmatem, stejně se ale v okolí dítěte můžou vyskytnout drby, jež mu ublíží. Obzvlášť maminky maminek a tchyně bývají v tomto směru vynalézavé. Psychologové doporučují rodičům, aby s „rodinnými drbnami“ situaci probrali a zakázali jim o ní mluvit. Nebo alespoň tak, aby mentální úroveň dítěte stačila pojmout, co milého jim chce babička z jedné nebo druhé strany říct. Děti se jedovatostí bojí a ty rodinné jim dokážou skutečně dost ublížit. Když kvůli ničemu jinému, tak proto, že se jim rozbila rodina i další pevná součást širší rodiny.
Další situace, na které desetiletý Michal nerad vzpomíná, jsou předávky: „Vždycky jsem si připadal jako nějaká hračka. Mluvili o mně jako o věci nebo jako o plánu a ten že musejí do neděle dodělat. Nakonec jsem kvůli tomu nechtěl k tátovi chodit. On nechápal, že mu nechci otrávit víkend. Ale já jsem přece jeho syn, ne věc.“ Pokud tedy můžete, vyvarujte se před dítětem nevhodné komunikace, která by mu mohla ublížit a způsobit šrámy na duši.
Obzvlášť ženy mají v čase těsně po rozvodu tendenci stěžovat si na bývalé partnery. Opravdu by ale děti měly slyšet, jací jsou chlapi hrozní a že je lepší být sama? „Moje máma si každý den dávala trochu vína a pak mi vyprávěla, že bych radši měla být na holky, že ty si tolik neubližují a že chlapi jsou hrozní šmejdi. Tak jsem se radši rozešla s Petrem a bojím se, že nikdy nebudu schopná mít normální vztah. Že bych totiž mohla skončit stejně jako moje máma,“ svěřila se se svými pocity sedmnáctiletá Katka.
Desetiletá Markéta si zase nese do života smutek z toho, že maminka zesměšňovala dárky od tatínka a naopak: „Já nechci, aby naši takhle soutěžili, já chci jenom, aby mě měli rádi. Jsem přece pořád jejich holka!“
Pokud momentálně řešíte rozvodovou situaci a trápíte se tím, jak to všechno vlastně prožívá vaše ratolest, podívejte se po knížce Julie mezi slovy od Petry Dvořákové. Desetiletá Julie v ní prožívá rozvod rodičů spojený se stěhováním na vesnici, přitom si vytváří jakýsi slovník „rozvodových pojmů“, které pronikají ze světa dospělých k dětem právě během rozvodového řízení. Tím de facto vede čtenáře k zamyšlení se nad tím, jak slova (a s jakými významy) používáme v běžné mluvě. Knížka se velmi citlivě dotýká tématu rozvodu a dětem umožní lépe se vyrovnat s touto situací.
Naše ratolesti jsou doslova barometry psychického napětí a rodinné nepohody, takže jakýkoli nesoulad velice brzy vycítí. Některé děti si navíc napětí mezi rodiči dávají za vinu. Kdyby neměly špatné známky, kdyby si po sobě uklízely, kdyby nebyly drzé… třeba by se na sebe táta s mámou nezlobili. „Děti ale potřebují vědět, co bude dál, potřebují cítit jistotu alespoň v podobě nějakého řádu. Buďte jim oporou, budou totiž potřebovat mnohem větší pocit jistoty a bezpečí než dosud,“ vysvětluje psycholožka.
A za jak dlouho se s rozvodem rodičů děti vyrovnají? „Může to trvat dlouho a ještě i za pár let vám to mohou vyčíst,“ varuje odbornice. „Jestliže uvidíte nějaké změny v jejich chování, které přetrvávají, například zvýšenou plačtivost, kousání nehtů, pomočování, různé strachy a úzkosti, agresivitu, ztrátu zájmu o koníčky nebo o kamarády, problémy ve škole a podobně, určitě jim věnujte pozornost.
Nejefektivnější je poradit se s dětským psychologem a zároveň s dítětem hodně mluvit o jeho pocitech, o tom, co ho trápí, co mu chybí, co by si přálo a co by mu pomohlo. Dítě, které rozchod rodičů přijalo a zvládlo, nemívá problém s odchodem či návratem k druhému rodiči. Všechno tedy hodně záleží na nich samých, jak rozchod zvládnou,“ dodává psycholožka.