Vidina nepříjemného lékařského zákroku a pobytu v nemocnici je stresující i pro dospělé, takže si jistě dokážete představit, jak velké obavy a úzkosti prožívá vaše ratolest, pokud ji něco takového čeká. Vaším úkolem je uklidnit vyjukaného malého pacienta a připravit ho na vše, co bude následovat. Jak si s tím poradit?
Předchozí negativní zkušenost s přístupem lékařů, narkóza, bolest, to nás, rodiče, děsí někdy možná mnohem více než samotné děti. Je naprosto přirozené, když se děťátko bojí a je vyděšené.
Úzkost a panika jsou často způsobeny tím, že jde pro ně o něco zcela tajemného a neznámého. Cítí se nejistě, netuší, co mají očekávat, zda to bude bolet, jsou vystrašené, jestli je někdo nebude chtít odloučit od maminky.
V některých případech však mohou negativní emoce souviset také s předchozím nemocničním zážitkem, například když blízká, milovaná osoba v nemocnici zemřela poté, co byla zraněná nebo nemocná. Pamatujte, že obavy budou tím menší, čím lépe dítko na plánovaný zákrok připravíte. Jak na to, aby všechno proběhlo, pokud možno, hladce?
Ukočírujte vlastní úzkosti
V první řadě musíte být v pohodě (alespoň relativní) vy. U dětí je mnohem větší pravděpodobnost, že budou cítit napětí, nervozitu nebo strach, pokud tyto emoce pozorují na vás. Nedávejte najevo žádné obavy, neuchylujte se ke zbytečné hysterii a situaci nedramatizujte.
- Chovejte se uvolněně, laskavě a trpělivě vysvětlujte, že je zákrok nutný pro jejich zdraví a všechno bude v pořádku.
- Pokud dokážete zůstat v klidu, nesmírně to pomůže.
- Zjistěte si co nejvíce informací o zákroku, který potomek musí podstoupit, nejasnosti konzultujte s lékařem.
- Informujte se na pooperační průběh i rekonvalescenci.
- Dopředu se zajímejte o předpisy konkrétní nemocnice.
- Je pravidlem, že rodič zůstává celou dobu hospitalizace s dítětem?
- Budete moct ratolest doprovodit na operační sál?
- Dovolí vám dítě vidět bezprostředně po zákroku?
Na rovinu všechno vysvětlete
To, jakým způsobem budete o celé záležitosti s dítětem hovořit a co mu řeknete, závisí samozřejmě na jeho věku a rovněž emoční vyzrálosti. Je jasné, že třináctiletý puberťák zvládne mnohem podrobnější informace než pětiletý předškoláček.
Malým dětem se pokuste průběh věcí budoucích nastínit stručně a co nejjednodušeji (co se stane a proč se to musí stát, například proto, aby si mohly i nadále hrát, běhat, jezdit na kole…). Třeba formou hry „na doktora“ s panenkami nebo plyšáky.
Pokud nevíte, jak na to, abyste dítko ještě více nevyděsili, poraďte se o vhodné formě, jak mu vše vysvětlit, s vaším pediatrem. Povzbuzujte, ať se ptá na cokoli, co ho zajímá, pokud si něčím nejste úplně jisti, nelžete.
Některé nemocnice nabízejí možnost, že můžete s ratolestí přijít na návštěvu a prohlídku už několik dní před nástupem k operaci. Dítě se seznámí s personálem, popovídá s hodnými sestřičkami a na vlastní oči uvidí, jak vypadá pokojíček, kde bude ležet. To všechno pomůže rozptýlit strach.
Pečlivě volte slova
Vzhledem k věku, povaze a emoční stabilitě vašeho potomka si dobře rozmyslete, jak mu celkový průběh situace budete popisovat. Označení „operace“, „chirurg“ nebo „skalpel“ mohou znít velmi děsivě.
Dobře zvažte například rozdíl, jaký je mezi tím, když řeknete svému dítěti: „Pan doktor rozřízne nožem bříško,“ nebo zvolíte šetrnější formulaci: „Pak doktor se podívá do bříška a opraví ho, aby ses cítil lépe.“
Podobně pokud jde o anestezii, buďte obezřetní, zda je vhodné říct dítku, že bude uspané. Může si totiž vzpomenout na zbožňovaného domácího mazlíčka, kterého jste museli kvůli nemoci u veterináře (doktora!) takzvaně „nechat uspat“, což znamená, že umřel a už se nikdy nevrátí. Dítě se pak snadno vyděsí, že to samé se stane s ním. Místo toho raději řekněte, že dostane speciální lék, který mu pomůže během operace krásně si zdřímnout, aby ho nic nebolelo. A že až se zase probudí, budete u něj.
Nelžete a neslibujte
Buďte upřímní. Za všech okolností. Jako rodič chcete samozřejmě své dítě maximálně chránit. Je ale důležité, abyste mu nelhali a neslibovali nic, co ani lékaři nemohou splnit a dodržet. Na všetečné otázky odpovídejte co nejpravdivěji. Maximálně šetrně ale přímo. Pokud neznáte odpověď, nevymýšlejte si ji. Je úplně v pořádku říct, že si nejste jistá. Klidně přiznejte, že nevíte a že se na to společně zeptáte přímo pana doktora. Vaše dítě od vás potřebuje podporu, útěchu a něhu.