[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
V našem současném světě se tak pomalu vytrácí přirozenost koloběhu života, narození a smrt jsou jen pojmy ohraničující to, co řešíme stále dokola - jak naplnit náš život. Děti si přivážíme z porodnice rovnou nastrojené v krásných zavinovačkách a na druhé straně staroušky odvážíme do zařízení do seniory, kde je jim poskytována odborná péče až do posledních dní.
Zrození i smrt odkládáme do bezpečných prostor institucí k tomu určených, společně s tím předáváme i zodpovědnost. Smrt je totiž bezprostředním nástrojem uvědomění si, že za svůj život si můžeme sami.
Jestliže je téma smrti ve vaší rodině tabu u vás (dospělých) samotných, je pravděpodobné, že bude i u vašich dětí. A tak, když dojde k úmrtí někoho blízkého, jak o tom budete mluvit se svými dětmi? Obzvlášť, když odejde někdo, s kým měli vytvořené silné citové pouto třeba na základě společných prožitků?
Chceme vůbec své děti na odchod blízkých připravovat? A jak jsme na to připraveně my sami? Spousta otázek, bez jejíchž odpovědí se neobejdete.
Své děti velmi usilovně ochraňujeme a proč s nimi vlastně hovořit, že my nebo kdokoliv blízký může zemřít? Nebudeme je tím spíše zbytečně stresovat a ubližovat jim? Je obecně funkční teorie, že to, na co se svými představami připravíme, se nám následně lépe přijímá a snáší.
Děti ve svých imaginárních světech často smrt prožívají. Když se jich zeptáme, jak ji prožívají, obvykle nám odpoví, že je to taková jiná smrt, ne opravdová. Tu opravdovou vidí kolem sebe, ve zprávách, ale dokud se jich nedotkne příliš osobně, neřeší ji.
Vybavuje se mi vytřeštěný výraz mojí tehdy desetileté dcery, když se dozvěděla, že dědeček je v nemocnici. Tehdy si uvědomila, že smrt může nastat kdykoliv a vzlykavě povídala: “Mamí, ale já nezvládnu, když umřeš ty nebo táta nebo kdokoliv z naší rodiny, to umřu raději taky." Tenkrát jsme si dlouho povídaly, co vidí za tím, když někdo zemře, zda je téma smrti běžné mezi kamarády. A především ji zajímalo, jak to vidím já.
Kolem desátého roku mohou děti zažívat úzkost spojenou s uvědoměním, že i ony mohou zemřít. V tomto věku je důležité povídat si s nimi o jejich smyslu života a bez posuzování či předsudků vyslechnout jejich sny a touhy.
To jak si s dětmi povídáme o smrti a co přichází po smrti hodně souvisí s naší filozofií v co věříme. Jak to máte se smrtí vy sami, to budete předávat svým dětem.
Nabízím několik inspirací ….
Dětem nabízíme své modely života a pohled na život a smrt je jedním z nich. A žít tady a teď také.
Líbí se mi zakončit téma smrti slovy Dalajlámy.
“Existují dva dny v roce, kdy není možné nic udělat - jmenují se včera a zítra. Dnes je ten čas žít.”
Akademie rodičovství - místo kde najdete pochopení, podporu a informace vy i vaše děti. Místo, kde se zabýváme vztahy v rodinách… Kurzy nejsou zázračným návodem na výchovu dětí, ani strohým souborem pomůcek.
Povídáme si o tom, co pro nás znamená být rodičem a co je pro vás ve výchově důležité a jak změnit zažité výchovné vzorce a vychovat zodpovědného člověka. Jak vychovat osobnost, která obstojí v životě a bude spokojená.