[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Mnoho dospělých podceňuje pocity dospívajících při rozvodu a po něm, neboť „puboši“ toho s rodiči o svých pocitech moc nenamluví, a navíc se často tváří, že jim je úplně všechno jedno a kamarádi a různé aktivity jsou pro ně mnohem přednější než to, co se děje doma. Bohužel opak může být někdy pravdou, nenechme se oklamat! „Děti v této věkové skupině jsou nepochybně velmi rizikovou skupinou. Pocity dítěte se velmi mění a s pokračujícím dospíváním se mění i jejich představy o tom, co a proč se vlastně stalo. Souvisí to částečně s jejich chápáním rozchodu a jejich vlastní součástí v něm, ale částečně také s chováním lidí, kteří jsou pro ně důležití,“ upozorňuje Heather Smith, sociální poradkyně a autorka několika knih pracující přes 25 let v nejrůznějších ústavních zařízeních pro děti.
Klamou tělem – jsou velcí, působí takřka dospěle, ale jsou velice křehcí!
„Dospívající mladí lidé jsou velmi zranitelní, protože se rmoutí stejně jako malé děti, ale současně už začínají chápat svět dospělých, neboť se sami považují za dospělé. Obávají se také, zda dokážou v budoucnosti navázat důvěrné vztahy a zda budou někdy šťastní,“ tvrdí Heather Smith. Dospívající děti mohou zvláště na nenadálý rozchod reagovat velice výrazně. Pocity zrady, osamění i ztráty jistoty a zázemí jsou v tomto citlivém věku pak extrémně silné.
Někteří dospívající se neproniknutelně uzavřou, mohou se začít kupříkladu sebepoškozovat či mít problémy s příjmem potravy (zvláště dívky). Jiné děti se stávají nezvladatelnými a snaží se co nejvíce distancovat od situace v rodině, zkrátka se vymezit, což může vést i k nebezpečnému chování (drogy, alkohol apod.).
V každé situaci by se i proto měli rodiče vyvarovat emotivního rozkrývání dávných tabu a tajemství před dětmi (překonaná nevěra, nevlastní sourozenec apod.). Tito kostlivci ve skříni mohou jejich potomkům značně ublížit – vždyť jde o velmi intimní a extrémně citlivé informace, které by je nečekaně a hluboce zasáhly v tu nejnevhodnější dobu!
Mami, tati – nechcete jít raději od sebe?
Pochopitelně existují i značně problematické partnerské vztahy, kdy samotné děti nabádají rodiče, aby se rozešli, neboť dospívající potomci cítí, že to bude pro všechny tím nejlepším řešením. Tyto situace bývají méně časté a obvykle jsou důsledkem dlouhodobé a hluboké partnerské krize, které se děti přímo účastní. Někteří dospívající pak tvrdí, že mají pocit „ukradeného dětství“, tyto děti bývají často mentálně i sociálně dospělejší než jejich vrstevníci. To však bohužel neznamená, že nemají pocit vykořenění a dojem, že vlastně nikam nepatří – že jsou trosečníky uvízlými na ostrově, kteří se musí spolehnout pouze na sebe a vždy si nakonec sami poradit.
Přemýšlejte, než budete sdílet informace na sociálních sítích
6 věcí, které jim rozchod pomohou zvládnout
Základem je pochopitelně komunikace – s dětmi je nutné si od nejútlejšího věku povídat (popovídat) a především jim naslouchat! Ne vždy naši potomci potřebují znát náš názor či „rozhřešení“, netouží po tom být vyslýcháni a zpovídáni, chtějí být vyslyšeni.
Rodiče by neměli prát špinavé (a uleželé) prádlo před dětmi. Zejména se to týká nevěry a problémů v intimní oblasti apod. Vzpomínky na to, kdy jeden rodič očerňuje a uráží druhého, patří k těm nejhorším, neboť děti milují oba dohadující se rodiče povětšinou stejně.
O partnerovi (expartnerovi) je vždy vhodné v jeho nepřítomnosti mluvit slušně a s respektem, vlastně tak, jak byste chtěli, aby on mluvil před dětmi o vás. Vždyť nemluvíte pouze o člověku, se kterým se rozcházíte, ale i o někom, koho vaše dítě miluje.
I dospívající děti musí slýchat a cítit, že je rodiče bezpodmínečně milují (i když se při tom naši miláčci občas tváří všelijak).
Nikdy nedělejte ze svých odrůstajících dětí důvěrníky vašich vztahových peripetií. Dcera opravdu nechce poslouchat, jak jí matka vypraví, proč je její otec nemožný chlap!
Nepasujte své děti ani do role soudců, pro děti je to příšerné břemeno! Vždyť tak po nich v přeneseném smyslu chceme, aby posoudily, kdo je lepší a kdo horší rodič.