[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Každé druhé manželství v ČR končí rozvodem, který je pochopitelně nesmírně těžkým a bolestným okamžikem jak pro oba partnery, tak pro jejich děti. Ty ve většině případů milují jak maminku, tak tatínka úplně stejně a problémy, které mezi sebou rodiče mají, nedokážou posoudit ani hodnotit. Řada rozvádějících se rodičů své děti na rozvod pochopitelně připravuje, vysvětluje a dává dětem najevo, že jsou milované a že za rozvod nenesou naprosto žádnou zodpovědnost.
I tak děti rozchod rodičů řeší, reakce se ale samozřejmě různí dle věku. Zatímco předškoláci mohou stagnovat ve vývoji a ztrácet zájem o hraní, školáci mnohdy zanedbávají školní povinnosti, někdy bývají dokonce agresivní nebo naopak depresivní a uzavření. Ale co nejmenší děti, kojenci a batolata? Skutečně v nich rozvod nevyvolává žádnou reakci, opravdu rozchod rodičů vlastně příliš nevnímají a nereagují na něj?
Dle odborníků je dopad rozvodu rodičů na psychiku malých dětí bohužel stále málo prozkoumaný, a to i přestože je až třetina všech dětí rozvedených rodičů mladší pěti let! „I sedmiměsíční nebo osmiměsíční děti se smějí, když se smějí jejich rodiče, proto je zcela na místě očekávat, že budou se smutkem a úzkostí reagovat na nepřátelské vztahy dospělých. Svůj nepokoj mohou dát najevo pláčem, známky strachu se projevují zvýšeným hlasem a hněvivou grimasou v obličeji,“ upozorňuje britská sociální poradkyně a autorka několika knih, Heather Smith, která přes čtvrt století pracuje v nejrůznějších ústavních zařízeních pro děti. Heather Smith dále upozorňuje na to, že u nejmenších dětí se stres z rozvodu obvykle projeví kupříkladu v podobě zvýšené dráždivosti, plačtivosti a nespavosti. Bohužel nám malé děti ještě nedokážou sdělit důvod svého chování.
To, že si děti často přisvojují vinu za rozchod rodičů, je již všeobecně známé. Děti to ale nemusí vyjádřit vždy přímo slovy – buď toho ještě zkrátka nejsou schopné, nebo se stydí či bojí. Starší batolata a mladší předškoláci si v mnoha případech zcela přirozeně myslí, že rodiče o jejich pocitech prostě ví. Sama úzkost a strach se pak projevují různě; počínaje zvláště u chlapců agresí přes poruchy příjmu potravy po ztrátu kreativity a chuti ke hře. Děti jednoduše nemusí rozumět všemu, co se kolem rozvodu děje, ale vždy vnímají negativní atmosféru a emoce. Velmi často se u dětí objeví též reakce v podobě stagnace ve vývoji.
„…obavy mohou vést k nadměrnému lpění na rodiči nebo k návratu k chování, které už bylo dávno překonáno. Děti ztrácejí schopnost hrát si kreativně a často se vracejí k předchozí fázi vývoje – je to návrat do doby, kdy život byl jednodušší a pochopitelný,“ tvrdí Heather Smith. I děti, které se jeví zcela klidné a vyrovnané, mohou své obavy kompenzovat v noci – mají zlé sny a noční děsy, nebo se dokonce pomočují.
Necháváte miminko vyplakat? Nedělejte to! Škodí to jeho vývoji
Je tedy na nás, na rodičích, abychom v sobě našli nejen sílu k rozdělení nefunkčního vztahu, ale i velkou dávku pozitivní a empatické energie, kterou nasměrujeme ke svým dětem včetně těch úplně nejmenších.