[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Základem úspěšné výchovy je podle psycholožky Kristiny Zemánkové vazba a respekt. Tedy bezpečný vztah dítěte s rodiči založený na oboustranné důvěře, zdravých hranicích, respektu k jeho prožívání a na smysluplnosti toho, co se děje. „Pokud dítě vyrůstá v podmínkách, které jsou nejasné, nejsou dobře komunikovány hranice, je tu něco, co nedává dítěti v rodině smysl, například hádky mezi rodiči, tabu, nerespektující či zahanbující výchovné postupy, dítěti se nevyvine zdravý vztah k sobě samotnému. Jeho sebevědomí bude pokřivené, dítě bude úzkostné, agresivní, nepřizpůsobivé, nezdravě závislé,“ vysvětluje psycholožka.
Jinak to nejde, ale základem dobré výchovy je dobrá komunikace. To ale může být podle Kristiny Zemánkové náročné, protože nás, rodiče, to většinou nikdo neučil. „Ráda říkám, že ve výchově je potřeba myslet víc srdcem než hlavou. To znamená opravdu dítě a jeho potřeby vnímat, snažit se mu porozumět, mít skutečný zájem o jeho svět. A přijmout, že je možná jiné, než bych chtěla. Neplnit si prostřednictvím dítěte své sny, ale nechat mu prostor, aby bylo samo sebou,“ říká psycholožka. Jaké chyby dělají rodiče při výchově neúspěšných dětí nejčastěji?
Podle mnoha studií jsou děti rodičů, kteří jim neumožnili dostatek svobodného rozhodování, v budoucnu méně sebevědomé a hůře odolávají tlaku vrstevníků. To platí hlavně v období dospívání. „Ve skutečnosti je to tak, že aby mohlo být dítě zdravě nezávislé, potřebuje být nejdřív zdravě závislé. První roky života je nesmírně důležité budovat citovou vazbu s dítětem, důvěru v dospělé. A pak později v pubertě díky tomu, že má dítě naplněné potřeby bezpečné vazby, může experimentovat a zkoumat svět a vztahy s dalšími lidmi, protože ví, že má rodiče, se kterými si může promluvit, když tápe, rodiče, kteří za ním stojí,“ říká psycholožka Zemánková.
Drsná disciplína plná příkazů, zákazů, křiku a urážek může být pro budoucí úspěch dětí velmi škodlivá. Výzkumy ukazují, že drsná slovní výchova má stejně negativní účinky jako fyzické tresty. „To, jak s námi mluví rodiče, se stane naším vnitřním hlasem – způsobem, jak nakonec mluvíme sami se sebou. To, jak se k nám chovají rodiče, se stává základem toho, jaký vztah máme sami se sebou. Když jsou k nám rodiče hrubí, budeme nakonec hrubí sami k sobě a s tím se nám bude těžko žít. Vlastně pak budeme sami sobě v životě podrážet nohy a s takovým přístupem je těžké uspět,“ vysvětluje Kristina Zemánková.
Cílem výchovy je vychovat samostatného jedince. Je jistě dobře, když se o své děti zajímáme, ale neustálá kontrola a umetání cestiček jim kradou jejich sebedůvěru a autonomii. „Nemůžeme očekávat, že budeme dělat vše za dítě, usnadňovat mu život, jak to jen jde, a chránit ho před všemi výzvami. Naopak, dítě ze všeho nejvíc potřebuje cítit, že mu věříte, že mu fandíte a že to dokáže samo,“ říká psycholožka. Potřebuje cítit vaši důvěru a zároveň mít prostor pro dělání chyb. „Abyste za jeho snahou, která mu třeba nevyšla, viděli spíše tu snahu než to, že to nevyšlo. Abyste na jeho chyby nereagovali výčitkami, ale podporovali ho v tom, ať samo zkusí najít řešení, jak situaci napravit,“ dodává odbornice. Rolí rodičů je být průvodcem, ne sluhou.
Nemusíte křičet a být hrubí, stačí, když budete až přehnaně tvrdí. Musí vaše dítě dostat vždy jedničku? Za dvojku už přijde výtka či trest? Součástí výchovy jsou jen samé příkazy a zákazy? Ani to není ideální, pokud chcete, aby bylo dítě úspěšné a spokojené. „Je vědecky dokázáno, že lidská schopnost učit se a vyvíjet se je extrémně snížena, když člověk, v tomto případě dítě, zažívá strach. Za druhé je dokázáno, že autoritářská výchova, příkazy a tresty vedou k rozvoji vnější motivace, nikoli vnitřní,“ vysvětluje psycholožka Zemánková. Děti ale potřebují právě tu vnitřní motivaci, autentickou chuť něco dělat, protože to dítěti přijde důležité, přínosné nebo zajímavé. „To podporuje kreativitu a rozvoj. Autoritářská výchova založená na strachu ze selhání ve skutečnosti ničí potenciál dítěte. Aby se mohlo rozvíjet, potřebuje mít možnost dělat chyby a být přijímáno takové, jaké je. Vnější motivace živená strachem nevede k dlouhodobým pozitivním výsledkům,“ dodává psycholožka.