[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Pojem workoholismus neboli neschopnost přestat pracovat se k nám dostal před pár lety, a jak je vidět ze zkušenosti dnešních manažerů, v mnoha firmách se rychle uhnízdil. Možná znáte ve svém okolí někoho, kdo bere svou práci smrtelně vážně a věnuje jí tolik času, až se zdá, že ostatní věci pro něj ztratily smysl. Workoholismus je závislost na práci a dá se připodobnit k závislosti na alkoholu.
Častěji se stávají workoholiky lidé pracující mentálně. Tráví v práci deset dvanáct hodin denně, a když už opouští kancelář, většinou tak činí s těžkým srdcem a notebookem pod paží. V práci často pokračují i doma. Změní sice pracovní stůl, ale jejich myšlenky jsou neustále upřeny na práci. Workoholiky jsou častěji muži, ale objevují se stále častěji i mezi ženami. Osobní volno či víkendy považují za ztracený čas a zcela nevědomě vytěsňují ze svého života přátele, rodinu, koníčky.
Do práce chodí, i když jsou nemocní. Představa jejich nepřítomnosti jim nahání panickou hrůzu z toho, že by ztratili kontrolu nad něčím důležitým. Workoholici bývají často chaotičtí, nevrlí, od svého okolí vyžadují nadměrné pracovní tempo a neumí si rozvrhnout strategii práce. Pokud hodnotí práci někoho jiného, pak jen velmi kriticky. Sami workoholici si nikdy nepřiznají, že jsou závislí.
Svůj problém si neuvědomují. Přitom prvním signálem workoholismu jsou už nutkavé pocity typu „Ostatní věci nemají žádný smysl“, „Nemůžu přece odpočívat, když je třeba udělat ještě tolik práce“ a podobně. Nejhorším důsledkem workoholismu bývají zdravotní problémy - zhoršená koncentrace, zvýšená únava, žaludeční potíže, bolesti hlavy, migréna a vyhoření spočívající v tom, že člověk ztratí veškeré tělesné i duševní síly a není schopen normálního pohybu. Ruku v ruce se somatickými potížemi ztrácí i hlavní opory svého života, svou rodinu.
Jak se vyvarovat toho, aby se z vás nestali workoholici? V první řadě je důležité důsledně oddělit pracovní a volný čas - umět relaxovat, udělat si čas na partnera, děti, rodinu, přátele a dovolenou využívat skutečně k odpočinku. Zkrátka nacházet radosti v maličkostech. Pokud neumíte lenošit, můžete si třeba přečíst knížku, podívat se na film nebo posedět s přáteli u sklenky vína. Důležité je udělat to bez výčitek svědomí, že vám v práci utíká cosi podstatného. Heslo „Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek“ je sice chvályhodné, nicméně pomůže stanovit si priority.
Důležité úkoly se snažte udělat dnes především kvůli vlastnímu dobrému pocitu a ty méně důležité počkají do zítřka. Zejména jako vedoucí pracovníci byste se měli naučit delegovat úkoly a zabývat se víc tím, jak své lidi různé záležitosti naučit řešit, než je zvládat stále jen vlastními silami. Zkuste se také zamyslet nad reorganizací firmy a nad tím, jak odbourat různé zbytečnosti, které vás v práci zbytečně zdržují a vytvářejí pocit, že stále nic nestíháte. Buďte podřízeným autoritou, která je bude usměrňovat a pozitivně ovlivňovat. Workoholikem se totiž člověk může stát i tak, že si sice umí stanovit cíle, ale neumí k nim dojít. Plní tisíce podružných úkolů, ale jeho hlavní cíl se mu vzdaluje. Co z toho plyne? Že proti workoholismu se dá bojovat pouze nastavením funkčního systému práce. Tak s tím neotálejte.