Maminka.czRodiče

Jak se přestat o své děti bát? Nepřenášejte na ně své úzkosti!

Simona Procházková 31.  10.  2020
Dělám všechno správně? Nejsem moc přísná nebo naopak až přehnaně benevolentní? Neonemocní moje děti? Nestane se jim ošklivý úraz? Vyrostou z nich slušní a úspěšní lidé? Pokud se vám hlavou často honí podobné obavy a úzkostné myšlenky, můžete se naučit s nimi bojovat. Jak na to? A co s tím, abyste své strachy nepřenášela na své ratolesti?

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

„Trpím úzkostnou poruchou už od mládí a vždy mi komplikovala život. Ovšem od chvíle, kdy se mi narodily dcery, je to ještě horší. Bojím se, že kvůli mým přehnaným reakcím a obav o ně z nich vyrostou stejně úzkostné bytosti, jako jsem já. Když byly starší dceři dva roky, vylezla jednou nepozorovaně na balkon (bydleli jsme ve třetím patře) a mě v tu chvíli popadla taková panika, že mě málem manžel křísil.

Mám strach z výšek, sama na balkon vycházím jen v nejnutnějších případech, pronásledují mě utkvělé myšlenky, že určitě musí spadnout. Podobné nervové vypětí mi ale dokáže způsobit třeba situace, kdy tchyně vezme holky do lesa nebo si s tatínkem vyjedou na výlet na kole. Místo odpočinku jsem vždy po celou dobu jako na jehlách a v jednom kuse přemýšlím, co všechno se může přihodit. Stejně tak, když někam jedeme autem, nemůžu z hlavy vyhnat, že do nás někdo nabourá. A tak bych mohla pokračovat,“ přiznává Veronika (38), maminka Verunky (6) a Adélky (8).

Epidemie úzkostí! Jak poznáte že se týká i vás?

Veronika není se svými „strašáky v hlavě“ zdaleka jediná, určité obavy a úzkosti o zdraví a blaho svých dětí, kdy se člověku zničehonic udělá mdlo, stoupne tlak a rozbuší srdce, zná dobře každá máma. Vždy je ale potřeba udržet tyto emoce ve správné míře tak, aby nezasahovaly do každodenního života až příliš a neproměnily se v chronickou úzkostlivost nebo duševní poruchu.

Koronavirová krize způsobuje deprese u dětí! Jak jim můžete pomoci?

Úzkostnou poruchou trpí podle odborníků v Česku zhruba dva miliony lidí, tedy každý pátý z nás. Úzkost můžeme popsat jako duševně vypjatý emoční stav, při kterém cítíme silně nepříjemné pocity, neopodstatněný strach, zvýšený tep a bušení srdce, celkovou slabost, třesavku nebo dokonce poruchy zraku. Dokáže nás zcela ovládnout a objevuje se obvykle jako reakce organismu na stres nebo nějakou hrozbu. Jde o zcela přirozenou reakci a většinou samovolně odezní. Pokud ovšem podobný stav přetrvává nebo se s ním potýkáme čím dál častěji, jde již o problém. Žijete pak permanentně ve stresu a nervovém vypětí, pronásledují vás obavy o budoucnost, děsíte se, co všechno může potenciálně nastat. Chronické úzkosti je na místě řešit s odborníky.

Špatné počasí neexistuje! Nechte se inspirovat u Skandinávců a vyžeňte děti ven

Jak nevychovat úzkostné dítě?

Jak se vyvarovat toho, abyste své strachy a úzkosti přenášela na své děti, které tím mohou být do dalšího života velmi negativně poznamenány? „Někdy mi pomáhá meditace, jóga, dechové cvičení nebo čaj z třezalky či meduňky, pravda je jednoduše taková, že moje reakce nejsou pokaždé úplně „zdravé“ a mám výčitky, že tím zatěžuji dcery a celou rodinu,“ přiznává Veronika.

Podle Mayry Mendez, Ph.D., psychoterapeutky v Santa Monice v Kalifornii, má úzkost své kořeny jak v genetice, tak ve výchově a okolním prostředí: „Nemůžeme ovládat vrozenou genetickou „zátěž“, protože u potomků úzkostnějších rodičů existuje větší pravděpodobnost a vyšší sklon k úzkosti, která se projevuje stejně jako u jiných stavů,“ říká. A nabízí několik praktických postupů, které doporučuje rodičům vyzkoušet, aby eliminovali úzkostné stavy u svých potomků a pomohli jim podobným stavům příliš nepodléhat.

*Umožněte dětem získávat nové životní zkušenosti

Jistě, obáváte se o jejich zdraví, snažte se ale své nejistoty a strachy držet ve zdravých mezích a nebraňte jim v emočním osamostatňování a „rozletu“. Samozřejmě úměrně jejich věku. Není třeba podléhat panice, když si chce dítko samo ukrojit krajíc chleba nebo dojít bez doprovodu na návštěvu za kamarádem k sousedům. Zvládne to.

*Nevytvářejte katastrofické scénáře

Držte svou „tragickou“ představivost na uzdě. Jistě, obezřetnost a opatrnost jsou při výchově na místě, nezacházejte ale do extrémů. Osmiletý potomek je schopen přejít silnici, aniž by ho srazil první projíždějící náklaďák, neděste ho hororovými popisy, co všechno by se mohlo stát. Soustřeďte mysl vždy na to dobré, co se povedlo, nezatěžujte hlavu jen negativními očekáváními, a hlavně je před dětmi neventilujte.

Moderní rodič je tolerantní a optimista. Jste to i vy? Tohle se naučte

*Trénujte zdravé reakce

Když se dvouleté batole blíží k noži, který jste nechala ležet na stole, ovládněte paniku, nekřičte, jednejte s rozmyslem, ať ho nevyděsíte. Místo jekotu, zběsilého máchání rukama a hysterického stíhání dítěte ho prostě jen rychle seberte a uložte, kam patří. Ano, zachovat klid a rozvahu chce cvik a sebedisciplínu.

*Nebuďte jako vrtulník

Nadměrná ochrana je jedině na škodu! Takzvaní rodiče s vrtulí jsou charakterističtí tím, že mají potřebu neustálého dohledu a kontroly nad dětmi, nejraději by vše dělali za ně. Ve skutečnosti je důvodem takového jednání skrytý strach ze selhání v roli rodiče, úzkost z toho, zda všechno dělají správně. Negativně tím ale zasahují do přirozeného vývoje svých dětí, brzdí je a omezují v získávání nových dovedností.

*Nic si nevyčítejte

Na roli rodiče se nikdo nedokáže předem připravit a popasovat se s ní vyžaduje moře trpělivosti, tolerance a neúnavné důslednosti. Naučit se ale musíte rovněž být trpěliví ve vztahu k vlastní osobě. Děláte chyby, dopouštíte se přešlapů a omylů, trápí vás výčitky z toho, co jste možná neudělali zrovna dobře. Tak se prostě omluvte. Odpusťte si, nenechte se pronásledovat výčitkami, nezatěžujte mysl zbytečnými obavami. A své ratolesti neustále ubezpečujte, že tu jste pro ně a uděláte maximum, abyste jim pomohli a podporovali je.

Psycholožka a koučka Jitka Nesnídalová: Hygge porod? Proč ne!
Strach musí jít stranou. Dejte dětem prostor a naučte je správně padat!
Témata: Děti, Rodina a vztahy, Péče o dítě a jeho výchova, Výchova, Rodina a vy, Rodiče, úzkost, Strach, Kalifornie, Scénář, Adélka, Obezřetnost, Krajíc, Česká republika, Koronavirová krize, Scéna, Ratolest, Selhání, Tolerance, Reakce, Obava, Optimista, Výčitka, Přešlap