[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
A je to za vámi! Děťátko je na světě a perné chvilky tlačení a bolestivých kontrakcí jsou ty tam. Nicméně vás čeká ještě jedno poslední zatlačení! Během porodu spatří světlo světa nejen děťátko, ale i úžasný, trochu magický a mýty opředený dočasný orgán – placenta neboli plodové lůžko.
Placenta se začíná v miniaturním tělíčku plodu tvořit okolo třetího týdne po oplodnění vajíčka. Aby ne, vždyť jde o orgán, který plod zásobuje kyslíkem, zajišťuje jeho výživu a také odvádí zplodiny z jeho metabolismu. Ale to není vše! Plodové lůžko je důležitým zdrojem hormonů, které se podílejí na udržení těhotenství, a zároveň se také stará o to, aby imunitní systém maminky rostoucí plod nijak nepoškodil (vždyť jde o cizí organismus v těle!). Placenta je v podstatě jakousi druhou maminkou, která se o děťátko stará, co může, a za plod nakonec položí i život. Porodem totiž její funkce a tedy i „život“ končí.
Jakákoliv porucha funkce placenty pak ohrožuje rychle rostoucí plod přímo na životě. Není tedy divu, že si mnohé přírodní národy – možná spíše intuitivně – placenty tolik vážily a její porod i „pohřbení“ byly nedílnou součástí porodních rituálů.
Placenta se rodí v 3. době porodní neboli v době k lůžku. Ta začíná porodem děťátka a končí právě porozením plodového lůžka (to váží v průměru 0,5 kg a měří 20 cm). Jakmile novorozenec spatří světlo světa a poprvé se nadechne, děloha se stáhne a „odpočívá“, po několikaminutovém klidu se ale opět probere k práci a začne se opět stahovat, již však ne zdaleka tak razantně a bolestivě, jak tomu bylo u porodu miminka. Díky stahům se placenta odlučuje od děložní stěny a putuje pochvou za děťátkem. Maminka obvykle ucítí jemné nucení k tlačení, k němuž jí ostatně vyzve i porodník. Pokud jde vše přirozeně a hladce, maminka zatlačí a úžasný dočasný orgán opouští spolu s plodovými obaly tělo. Ale nebojte, porod placenty nebolí a zpravidla jej ani nepostřehnete! Plodové lůžko bývá po vypuzení zevrubně prohlédnuto, zda je celé a není potřeba drobného zákroku, který by odstranil jeho případné zbytky či pozůstatky plodových obalů z dělohy. Porod placenty urychluje hormon oxytocin, jeho tvorbu vydatně podporuje přiložení miminka k prsu anebo jeho nitrožilní podání.
Jestliže nedojde k vypuzení placenty zhruba do 30 minut po porodu anebo maminka silně krvácí, musí plodovému lůžku na svět pomoci lékař. A to vždy v lokální anebo dokonce celkové anestezii. V některých porodnicích je však zvykem, že placentě pomáhají podáním oxytocinu, což dle odborníků napomáhá předcházet komplikacím v podobě větších krevních ztrát. Jinde nechávají porod placenty „na přírodě“ – samozřejmě vždy jen tehdy, probíhá-li porod bez komplikací. Nicméně dle doporučení Světové zdravotnické organizace by se maminka neměla v porodnici rozhodně setkat s tím, že placentě bude pomáháno razantním taháním za pupeční šňůru a podobnými praktikami.