[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
S pětiminutovými kontrakcemi přijíždím do soukromé gynekologickoporodnické kliniky v centru Tokia. Ujímá se mě klidná, milá a usměvavá porodní asistentka „džosanši“. V Japonsku je to osoba, která provádí ženu porodem za předpokladu, že byl celý průběh těhotenství bez problémů. Pokud dojde při porodu vedeném porodní asistentkou „džosanši“ ke komplikacím, okamžitě je zavolán doktor.
V mém případě například kvůli nevyhnutelnému nástřihu a následnému šití. Jak uvádí porodní asistentka Monika Kolaříková, v Čechách může v závislosti na rozhodnutí pracoviště provádět nástřih hráze sama asistentka. „V porodnici ve Valašském Meziříčí, kde pracuji, vede porod porodní asistentka, a proto rozhodnutí o provedení nástřihu a následný nástřih je zcela na ní. Anestezii a šití po poranění provádí v naší porodnici lékař. V Krajské nemocnici Tomáše Bati ve Zlíně provádějí šití porodní asistentky.“ Japonské asistentky se obecně snaží ženám porod co nejvíce usnadnit, a to povzbuzováním, radami, ale třeba i masážemi bederní páteře a akupresurních bodů.
Při druhé době porodní obvykle palcem zamačkávají rodičce konečník, což ji chrání před jeho vyhřeznutím při tlačení a následnými komplikacemi. Podle zkušeností mých i mojí kamarádky Anny má zatlačování konečníku další příjemný vedlejší účinek. „Nejprve jsem vůbec nechápala, proč mi asistentka konečník zatlačuje, ale mezi kontrakcemi a tlačením jsem neměla vůbec sílu o tom diskutovat. Když si pak něco chystala a jednu sérii kontrakcí vynechala, byla jsem úplně překvapena velikostí bolesti. Můj subjektivní dojem byl takový, že zamačkávání působilo podobně jako masáž akupresurních bodů na bedrech a ventilovalo bolest z těla ven,“ vysvětluje Anna.
Porodní asistentka Monika Kolaříková má však na věc jiný názor. „O něčem takovém jsem nikdy neslyšela a nemyslím si, že by to mohlo rodičce nějak pomoct. Z vlastní zkušenosti vím, jak mi bylo velice nepříjemné, když mi při porodu asistentka stahovala hráz a prsty roztahovala pochvu, a toto si představuji nějak podobně.“ Další zajímavostí je, že povolání porodní asistentky je v Japonsku mužům zcela zapovězeno a mohou je vykonávat pouze ženy.
Se zkušenostmi z Japonska ostře kontrastuje můj zážitek při druhém porodu ve francouzské státní nemocnici. Moje porodní asistentka byla muž, velmi vzdělaný profesionál, který kromě francouzštiny ovládal také angličtinu, němčinu a španělštinu. V té chvíli jsem si pomyslela: „Vyndejte ze mě to dítě! Kdokoli!“ Zpětně jsem ale velmi ocenila jeho profesionalitu a klid. I přes to, že byl porod překotný a nebyl čas na jakoukoli přípravu, i přes to, že se dítě začalo škrtit pupeční šňůrou, nepodlehl ani trochu panice a přesně mi říkal, co mám dělat. Byl také dostatečně kvalifikovaný k následnému šití.
Francouzské asistentky a asistenti „sage-femme“ se o ženy starají i během těhotenství, připravují je na porod, pomáhají v otázkách prevence těhotenství a antikoncepce a mimo jiné ženám nabízejí také takzvané „rééducation périnéale“ neboli posílení svalstva hráze po porodu. Jedná se o speciální metodu, kdy počítač zaznamenává kontrakce svalu a ukazuje jejich sílu na monitoru. Kromě toho vysílá do svalů hráze malé elektrošoky, které napomáhají jejich efektivnějšímu stahování. Ve Francii je tato terapie plošně předepsána všem ženám po porodu.
Moje kamarádka, Američanka Katie, která žije v Kanadě, byla v těhotenství postavena před nelehkou volbu. „Zdravotní péči v Kanadě hradí stát a můžeme si vybrat, jestli budeme mít porodní asistentku, nebo doktora. Obojí není možné. Situace v Kanadě je velmi odlišná od mých rodných Spojených států, kde si zdravotníci dělají z porodů byznys tím, že uměle navyšují počty císařských řezů. Tomu jsem se chtěla vyhnout.
Zůstala jsem tedy v Kanadě a zvolila si porod s porodní asistentkou, což bylo možné i díky tomu, že moje těhotenství probíhalo bez komplikací. Ženy s rizikovým těhotenstvím musejí docházet k lékaři. Po porodu jsem velmi ocenila návštěvy asistentky u nás doma, na které lékaři nechodí. Jsem velmi ráda, že jsem zvolila právě asistentku, a v budoucnosti to určitě udělám zase.“
„Dala mi sílu dělat informovaná rozhodnutí ohledně toho, jakou péči budu chtít pro sebe a své nenarozené dítě, a díky tomu začala moje cesta k mateřství se silným pocitem sebejistoty. Vždy jsem si myslela, že nehledě na cestu, kterou zvolím, mě nikdo nebude soudit a že volba je na mně. Znala jsem své tělo a své dítě nejlépe.
Tento pocit mi při porodu dodal důvěru v sebe sama i své miminko. Díky péči porodní asistentky jsem mohla většinu porodu strávit doma a do nemocnice jsem musela jen na závěrečnou hodinu před narozením Emmy.
Domovní návštěvy, na které k nám asistentka přicházela post partum, byly klíčové pro úspěšné zahájení a pokračování kojení. Můžete si nastudovat v knize, jak jezdit na kole, ale potřebujete mít někoho po boku, kdo vás povede a podpoří vás. Na základě své zkušenosti jsem teď velkou zastánkyní porodních asistentek,“ říká maminka Katie z Kanady.
Příběh Češky Heleny, která dlouhodobě žije ve španělské Barceloně, vypovídá o tom, že v této zemi můžete klidně porodit, aniž byste se s porodní asistentkou vůbec setkala. „Mé těhotenství probíhalo bez komplikací a na pravidelné kontroly jsem docházela ke gynekologovi. Zaplatila jsem si soukromou zdravotní péči, protože ta státní není ve Španělsku na moc dobré úrovni.
Můj porod probíhal hodně rychle, a tak se mnou byl celou dobu doktor. S žádnou španělskou porodní asistentkou jsem se nesetkala.“
O svých zkušenostech s porodem v Indii vypráví Rami: „V Indii v minulosti existovaly duly, které pomáhaly ženám při porodech doma. Dnes se s nimi lze setkat jen v hodně malých vesnicích, kde se stále ještě rodí doma. Při běžnějším porodu v nemocnici je přítomný doktor a sestra. Po porodu nám s koupáním dětí a péčí o ně pomáhají na to zaměřené zdravotní sestry.
Pokud je rodina bohatá, obvykle si po návratu domů zaplatí specialistku, která o miminko asi měsíc pečuje, koupe ho a masíruje. Často také masíruje šestinedělku, což se hodně doporučuje. Jen málo lidí si však takový servis může dovolit.“ Na příkladu Indie je vidět, že jsou země, kde povolání porodní asistentky tak, jak ho známe, neexistuje. I v rámci evropských a jiných zemí západního světa se náplň práce těchto profesionálek hodně liší.
Spojuje je však jejich poslání, díky němuž by je mnoho matek popsalo jako anděla, který pomohl jejich děťátku na svět.