[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Vůbec jsme netušili, že je Majda (2) nemocná. Než ji diagnostikovali epilepsii. „Občas jakoby na chvíli vypla,“ popisuje první příznaky toho, že se děje něco divného, Tereza. „Ze začátku jsme tomu nevěnovali pozornost. Jen jsme si říkali ‚Hele, Majda zase kouká do blba‘ a snažili se ji probrat voláním jejího jména, na což samozřejmě nereagovala.“ „Pokaždé to po pár vteřinách přešlo. Majda se rozkoukala a pokračovala v tom, co dělala před tím, jako by se nic nestalo. Pak se to ale začalo stávat častěji a častěji, klidně šestkrát sedmkrát denně. Když jsme na Majdu v tomto stavu ‚zpomalení‘ - či jak to nazvat - zkoušeli volat či na ni luskat prsty vůbec nereagovala.
Oči se jí ani nepohnuly. Byla absolutně pohroužená do sebe, zkrátka mimo. Řešit jsme to začali v okamžiku, kdy se Majda v jednom z těchto stavů počůrala. Po probrání udiveně pohlédla na loužičku pod sebou a rozplakala se. ‚Ale já jsem se nepočůrala. Nepočůrala.‘ vrtěla celá nešťastná hlavou.
Pediatrička nám okamžitě napsala doporučení na dětskou neurologii, kde to celé konečně začalo dávat smysl. U Majdy byla diagnostikovana dětská epilepsie. Dostali jsme léky, poučení, jak upravit Majdě režim, a hlavně varování: nesmíte dceru nechat ani na chvíli samotnou bez dozoru,“ líčí Tereza.
Dětská epilepsie není nemoc v pravém slova smyslu, jde spíše o soubor příznaků, které jsou projevem nesprávné činnosti mozku. Spektrum příznaků je na rozdíl od dospělé formy epilepsie velmi široké. Od nenápadného zakoukání se (absence), až do záchvatů provázených bezvědomím. Proto to často trvá tak dlouho, než rodiče na její existenci u dítěte vůbec přijdou.
Její léčba se sestává především z úpravy životosprávy dítěte a podávání léků, tzv. antiepileptik. Děti trpící epilepsií by neměly být podrobovány příliš velké zátěži a to jak psychické, tak fyzické. Měly by mít dostatek spánku, ale hlavně v noci a minimum přes den, aby se fáze usínání a probouzení, které jsou často se záchvaty spojené, eliminovaly na minimum. Rovněž se doporučuje nepřehánět to s televizí či počítačem.
„Musím říct, že po lécích se Majdin stav zlepšil,“ svěřuje se Tereza. „Absence už nemívá tak často a zdá se mi, že jsou kratší. Lékařka nás uklidňuje, že většina dětských pacientů se z epilepsie do dospělosti vyléčí. Do šesti let věku prý probíhají v mozku dítěte tak překotné změny, že se může vyskytnout dočasná porucha, která však s věkem a stabilizací mozkových funkcí sama odezní. Pevně doufáme, že to bude i náš případ,“ uzavírá s nadějí v hlase Tereza.