[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Rodiče malých dětí si často stěžují, že kdykoli vznesou na adresu potomka nějaký požadavek nebo i nepatrný úkol, nebere je vůbec na vědomí. Pokud se situace opakuje několikrát za den, dojde zpravidla na zvyšování hlasu, výhrůžky, zákazy a příkazy, které ale obvykle vzájemnou nevraživost jen vyhrotí. Výjimkou pak nejsou záchvaty vzteku a pláč na straně dítka a pocity neskutečné frustrace i obviňování u rodiče. Dobrou zprávou je, že existuje řešení. Vyzkoušejte několik snadných komunikačních strategií, díky kterým se vám určitě povede zlepšit komunikaci i s tou nejsvéhlavější a nejtvrdohlavější ratolestí. Pamatujte si zásadní pravidlo: Čím předvídatelnější jsou „signály“ ze strany rodičů, tím předvídatelnější bude i chování dítěte.
Mluvte na dítě jasně, srozumitelně a zcela konkrétně. Když vás poslechne na první pokus, snažte se, aby se mu jeho úsilí vyplatilo. Nešetřete pochvalou, uznáním, úsměvem, náklonností a pozorností. Tím ho nenápadně přimějete k tomu, aby bylo dobrovolně „povolnější“, rychle se naučí, že čím dříve splní váš požadavek, tím dříve se může vrátit ke své zábavě. A co víc, každý prcek se upřímně snaží, aby udělal rodičům radost, tak ji dejte patřičně najevo.
Když dítě neposlechne na první výzvu, vyslovte varování ve smyslu, co se stane, jaký bude pro něj důsledek, když neudělá, co po něm vyžadujete. Dítě si tak může vybrat, jestli se mu to líbí, nebo ne a jak s tím naloží. Tím, že mu předvídatelně ukážete, že varování vyslovujete jen jednou a pak následuje důsledek (žádná televize, zmrzlina, pohádka před spaním…), nikoli druhé a další opakované varování v podobě různých výhrůžek, zvýšíte významně pravděpodobnost, že vás poslechne a splní, co jste po něm chtěli.
Někteří rodiče vznášejí četné požadavky následované četnými varováními, přičemž důsledky se objevují zcela nepředvídatelně, příliš pozdě, nebo dokonce nikdy. Zdánlivě věčnému „handrkování“ se zkuste vyhýbat, malé děti potřebují jasně vytyčené mantinely. Jakmile dítko zjistí, že kromě nekonečného domlouvání a opakovaného vyhrožování se obvykle nestane vůbec nic, co by mu znepříjemnilo jeho život a pohodičku, nebude mít žádný důvod splnit, co jste od něj žádali. Bude vás vesele ignorovat nadále, případně se bude víc a víc vzpouzet a čekat, kdy to vzdáte. Vaším úkolem je naučit ho, že jako reakce na jeho chování přijde vždy konkrétní reakce od vás.
Za všech okolností se pokuste zachovat klid. Místo křiku používejte neutrální, ale zároveň důrazný tón hlasu, který má na malé děti až zázračné účinky. Jednejte přímo a hned, jen tak nenecháte dítko na pochybách, co že to po něm zrovna chcete. Pokyny musejí být vysloveny konkrétně, současně ale pozitivně, nejste dozorce. Řekněte dítěti, co MÁ DĚLAT, namísto toho, co nemá dělat. Kdykoli je to možné, vyhněte se používání slov „ne“, „nedělej to“, „přestaň“, „nech toho“ a podobně.
Malé děti mají problém zapamatovat si, natož udělat více věcí najednou. Když po ratolesti něco vyžadujete, řekněte například „ukliď si hračky do boxu“ místo „ukliď si ty hračky, dojdi si umýt ruce a pak přijď k večeři“. To žádný předškoláček ani s největší snahou nepobere. Důležité je také myslet na to, abyste po dětech nechtěli věci, které ještě nejsou ani při nejlepší vůli schopné vyplnit, protože jsou zkrátka ještě příliš malé. Více úkolů obnáší samozřejmě více kroků a děti až do šesti let potřebují, abyste jim pomohli různé činnosti, které od nich vyžadujete, strukturovat, rozdělit na jednotlivé úkony a části. Sáhodlouhé instrukce v nich vyvolají jen zmatek.