[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Nedávno jsem četla článek na téma budování vůle (ano, záhy poté, co jsem nenápadně loupila dětem sladkosti, které jsem jim pro jistotu zamkla a dávala na příděl. A ano, i přesto, že jsem si už po stopadesáté řekla, že s cukrovinkami končím.). No nic. Každopádně mě zaujala jedna věc: Děti do sedmi let prý ještě nemají dovyvinuté spoje v přední části mozkové, takže slova jako „vydrž“ nebo „počkej“ vyřčená jejich směrem jsou v podstatě marná.
Zároveň to ale neznamená, že na rozvoji silné vůle není třeba pracovat. Jak ale tedy? Vůle nám umožňuje chovat se tak, abychom z toho měli v budoucnosti užitek. Třeba když každé ráno vstaneme o hodinu dřív, stihneme přes den všechno, co potřebujeme.
A pokud je naše vůle v dobré kondici, prostě ráno ten budík „nezamáčkneme“. Ani po dvou týdnech. Jednoduše to znamená vidět za vším, co dělám, důsledky. Jenže tohle obzvláště malým dětem, které žijí hlavně tady a teď, fakt nic moc neříká.
Robert Sapolsky, neuroendokrinolog ze Stanfordovy univerzity, zastává názor, že silná vůle je biologický instinkt, který nás má ochránit od toho, co by nám mohlo ublížit. Činnost čelního laloku, který odpovídá za schopnosti sebekontroly nebo soustředění na cíl, se přitom dá dobře trénovat. To je ale cíleně možné jen u starších dětí.
U těch malých při tréninku a posilování vůle tedy postačí bohatě soustředit se na to, jak s vůlí pracujeme my rodiče. Přirozený příklad je u dítěte naprosto zásadní a ničím jiným u něj silnou vůli nepostavíte na pevnějších základech. Je to stejné jako třeba s pohybem. Když u nás dítě uvidí, že se rádi povalujeme na gauči a natáhneme se, jakmile přijdeme domů, pravděpodobně to bude dělat taky tak. Aktivní rodiče, kteří sportují a hýbají se, nemají tolik práce s přesvědčováním, aby se jejich dítě taky hýbalo. Naše děti zkrátka věrně zrcadlí to, co děláme my.
„Síla vůle či výkonová motivace je do velké míry naučená, převzatá z okolí. To znamená, že ji lze rozvíjet. Ideálně příklady v okolí dítěte. Podle jedné studie kojenec vydržel prokazatelně v úsilí déle, když předtím viděl dospělého potýkat se s nějakým problémem, šlo tuším o otevření láhve. To znamená, že i takto malé dítě dokáže vnímat, že překonávání těžkostí může vyžadovat úsilí, že to nejde hned,“ potvrzuje dětský psycholog Mgr. Martin Zajíc. Aby základy, na kterých začnete silnou vůli svých ratolestí pomalu a vesměs nenápadně stavět, držely opravdu pevně, stačí prckům už od miminka namíchat tu správnou „výchovnou směs“. Patří do ní předvídatelné prostředí, ve kterém žije, pevná vazba s vámi, zdravá strava a správně nastavená vzájemná komunikace.
Budovat u dítěte silnou vůli je v dnešní době lákadel, která jsou všude kolem nás, docela oříšek. A nemyslím apriori jen podlehnutí svodům při pohledu na pestrobarevné bonbonky, kterými se obchody jen hemží, ale kompletně celý nastavený systém dnešní společnosti, ve kterém naše děti vyrůstají. Aby tolik nepodléhaly svodům, pomůže jim samozřejmě prostředí, které je nebude neustále nabádat. Vezmeme-li si opět příklad sladkostí, pohled na mističku čokoládiček ležící na stole jim ve snaze „dát bříšku zdravé papání, aby nebolelo a tělo hezky rostlo“, rozhodně nepomůže.
Školákům, kteří vidí, jak máma prokrastinuje na sociálních sítích, místo aby se věnovala něčemu užitečnějšímu, můžete dokola vysvětlovat, že se má věnovat svým školním povinnostem… Samozřejmě je třeba nastavit jim pevná a jasně vymezená pravidla a hranice, přes které nemůžou jít, což se ale současně nevylučuje s láskou, porozuměním a empatií, kterou bychom měli dětem naservírovat opravdu ve velkém.
V neposlední řadě je fajn, když se dítě naučí pracovat s chybou, která právě v tréninku sebekontroly a sebevědomí hraje velkou roli. I my dospělí často vnímáme chybu jako selhání (ostatně jsme k tomu byli vedeni tak trochu už ve škole pod hrozbou stupně dolů za každý omyl). Chyba je ale tady proto, aby nás něco naučila, a právě poučit se z ní je strašně důležité. Bát se dopředu chyb do budoucna dítěti rozhodně v ničem nepomůže. Zkuste proto děti učit, že chyba je tady pro to, aby ukázala, na čem je potřeba zapracovat, aby se s ní naučili žít jako s něčím, co jim má přinést užitek. Když naučíme dítě, aby si věřilo, bude snadněji překonávat překážky. Čím dříve pochopíme, že neúspěch je pouze to, co za neúspěch označíme a že každá životní událost je zkušenost, na základě které rosteme, tím lépe pro nás.
V tréninku silné vůle vám může mimo jiné hodně pomoci v dnešní době hodně oblíbená technika mindfulness. Můžete ji praktikovat s dětmi zhruba od pěti let. A o co že vlastně jde? Je to trénink pozornosti, jde v podstatě o jednoduché techniky, které pomáhají dětem věnovat pozornost tomu, co se děje právě teď a přimět je, aby byly v kontaktu se svými tělesnými pocity. Tím se jim zlepšuje schopnost sebekontroly, lépe zvládají stres a jsou trpělivější. Tyhle schopnosti se jim do života budou rozhodně hodit a budou je moci použít pokaždé, když přijde problém se soustředěním.
Trénovat můžete třeba s oblíbeným plyšáčkem. Nechte dítě ležet na zádech (vy se položte vedle něj) a dejte si každý na břicho plyšáka. Poté zkoušejte zhluboka se nadechnout do břicha tak, aby se plyšák zvedl. Pak pomalu výdech, který by měl být zhruba dvakrát delší než nádech, aby plyšoun zase klesl dolů. Tohle jednoduché cvičení nejenom koncentruje mysl, která se soustředí na dech, ale uvolňuje i celé tělo.
Sebekontrola je hlavním předpokladem pro dosažení životního úspěchu. Kde je vůle, tam je i cesta, říká známé rčení. Stejně jako ve všem, i v tréninku silné vůle platí zásada, že nic se nemá přehánět. Rozhodně to neznamená, že musíte dítě učit, jaké je to sáhnout si na dno svých sil. Žádný extrém není dobrý a u dětí to platí dvojnásob!