[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Jsem náruživá a věčná čtenářka. Čtu neustále, všude a všechno. A měla jsem to tak vždycky. V dětství jsem si četla s baterkou pod peřinou, při hodinách pod lavicí a mezi vánočními dárky pátrala po nezaměnitelném tvaru zabalených knih.
Knihy jsou moje opravdová vášeň a nikdy mě nepřestane fascinovat jejich schopnost přenést čtenáře během vteřiny do libovolného světa a dovolit mu prožít ty nejneuvěřitelnější příběhy.
O to hůř nesu skutečnost, že mému sedmiletému synovi jsou knihy úplně fuk. Je ochoten poslouchat, pokud mu něco předčítám já (a pokud zrovna neprobíhá nějaká konkurenční akce, jako například fotbal), ale sám od sebe by nikdy po knize nesáhl.
A když se mu snažím vysvětlit, jak úchvatný je svět stránek, dívá se na mě jako na mimozemšťana. Vychovat z dětí malé čtenáře, kteří budou mít rádi knihy, není zkrátka nic jednoduchého. Pátrali jsme po vyzkoušených tipech, jak na to.
S dětskými čtenáři to v České republice není nijak slavné. Průzkum projektu Čtení pomáhá z roku 2015 zjistil, že čtyřicet pět procent dětí ve školním věku přečte jednu (nebo také žádnou) knihu za měsíc.
Když si v roce 2013 nechala podobný průzkum zpracovat Národní knihovna ČR, ukázalo se, že za posledních deset let se o sedm procent snížil počet dětí, které pravidelně čtou a téměř třetina dotázaných uvedla, že nepřečtou za rok ani jednu knihu. Dívky čtou víc než kluci a ke knihám mají také větší vztah děti vysokoškolsky vzdělaných rodičů, kteří jsou sami silnými čtenáři.
Také odborníci se shodují na tom, že při výchově malých čtenářů byste měli začít především sami u sebe: „Pro malé děti jsou přirozeným a největším vzorem vlastní rodiče,“ říká psycholožka Eva Malá.
„Chtějí se jim podobat a spontánně je napodobují. Pokud rodiče širokým obloukem obcházejí zeleninu, lze těžko očekávat, že ji budou jejich děti milovat. Stejně tak, když vidí děti, že jejich rodiče mají rádi knihy, je pravděpodobné, že i ony budou inklinovat ke čtení.“
Když vás potomci uvidí zabrané do knih, budou čtení vnímat jako něco samozřejmého a přirozeného. Navíc vzbudíte jejich zvědavost a budete mít vynikající příležitost nenásilně jim vysvětlit, proč je svět knih tak fascinující a zajímavý.
Nikdy proto neodbývejte dětské dotazy na obsah vaší dospělácké knihy s tím, že jsou na to ještě malé a stejně by to nepochopily. Je jen na vás, abyste svou odpověď přizpůsobili jejich chápání a podali ji tak, aby děti zaujala a vzbudila v nich touhu po čtení.
Základy ke čtenářství se budují už od časného dětství a je dokázáno, že pokud rodiče dětem pravidelně předčítají, je pravděpodobnější, že i děti samy se v budoucnu stanou čtenáři.
Kromě toho pravidelné předčítání rozvíjí u dětí představivost, porozumění i jazykové schopnosti (od slovní zásoby, přes větnou stavu, až po samostatné vyjadřování).
Výzkum z roku 2015, jehož výsledky byly zveřejněné v magazínu Pediatrics, dokonce dokázal, že předčítání rodičů stimuluje mozek dětí a pobízí ho k větší aktivitě. Pozor ale, nejintenzivněji byly stimulované ty děti (autoři výzkumu to měřili magnetickou rezonancí), kterým předčítali rodiče v domácím prostředí.
Takže předpoklad, že dítěti stačí pohádka přečtená ve školce paní učitelkou, je mylný.
Video: Jak vypadá bestseller pro děti - kniha Mapy?
„Většina odborníků doporučuje číst dětem už prakticky od narození. I když děti významu slov nerozumí, uklidňuje je hlas rodičů a prohlubuje se tím jejich vztah. V pozdějším věku rozvíjí předčítání nejen slovní zásobu dětí, ale i jejich fantazii, paměť nebo třeba schopnost soustředit se,“ říká psycholožka.
„Hlasité předčítání rodičů nikdy nemůžou nahradit televize nebo pohádky nahrané na cédéčku, protože v takovém případě děti pouze pasivně naslouchají. Při čtení s rodiči ale probíhá plnohodnotná interakce, protože děti mohou do příběhu vstupovat, ptát se na to, čemu nerozumí, klást otázky i nabízet vlastní doplnění děje. Takto strávené společné chvíle jsou nenahraditelné.“
U malých dětí se pravděpodobně budete při čtení potýkat s tím, že nedokáží dlouho udržet pozornost a naslouchat. Zkuste proto příběh na několika místech přerušit a popovídat si s dítětem o tom, co jste právě četli.
Můžete mu klást otázky, ptát se ho na názor ohledně chování postav nebo ho například nechat, aby vymyslelo, jak bude příběh dál pokračovat. Dítě může současně malovat obrázek o tom, co mu právě čtete. Ptejte se ho, jak si představuje, že postavy příběhu vypadají.
Snažte se zkrátka předčítání oživit. Kromě toho, že tak lépe udržíte jeho pozornost, zároveň rozvíjíte fantazii i vyjadřování.
Buďte také flexibilní. Vzdoruje knihám? Možná jsou pro něj příběhy v nich příliš dlouhé a náročné na pozornost. Zkuste mu tedy nabídnout komisky nebo časopisy.
Důležité je, aby četlo a zvykalo si na kontakt s tištěným písmem: „V případě čtení dětí zcela jasně platí souvislost mezi tím, jak dítěti čtení jde a do jaké míry ho baví. Pokud mu čtení dělá potíže a je pro něj namáhavé, logicky ho také příliš nebaví,“ dopotýká psycholožka.
Netrvejte proto na tom, aby nutně četlo pouze knihy, ale klidně začněte u méně rozsáhlých textů.
Jestliže máte doma malého čtenáře, který už zvládne číst sám, nezapomeňte projevovat zájem o to, co zrovna čte. Zajímejte se, vyptávejte a nechte si od něj vyprávět obsah přečtených příběhů. Váš zájem ho ve čtenářských aktivitách podpoří a bude ho motivovat i do budoucna.