Maminka.czPéče o dítě a jeho výchova

Jak vychovat samostatné dítě? Začněte usínáním bez rodičů

Barbora Vajsejtlová 8.  7.  2019
Nechcete mít doma mamánka, ale zároveň není jednoduché najít v sobě sílu a dát dítěti dostatek volnosti i důvěry, že to samo zvládne. Pátrali jsme po tom, jak vychovat samostatné dítě, a nepřijít přitom o rozum.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Moje čtyřletá dcera projevila přání upéct bábovku. Ale pozor: „Chci ji upéct sama, úplně a vopravdicky SAMA!“ Zvolila k tomu jak jinak než ideální načasování, kdy jsem poletovala domácností a chystala se na příchod návštěvy. Měla jsem v zásobě asi tak milion rozumných důvodů, proč to nejde, ale Tereza vytasila svůj pohled s pracovním názvem „žadonící štěně“ a ten spolehlivě rozbije všechny racionální argumenty.

Následující půlhodinu jsem si skoro rozkousala rty a ohlodala všechny nehty při přihlížení na rozpatlaná vajíčka, závěje mouky a máslo na kuchyňské lince i dětských teplácích. Musela jsem se v duchu plácat přes ruce, abych odolala nutkání zasáhnout a dát výrobě bábovky nějaký řád a úroveň. Stálo mě to spoustu psychických sil a musela jsem sama sebe přesvědčit, že přinejhorším nasypu návštěvě do misky sušenky a bábovku nenápadně vyhodím do koše.

5 věcí, kterými rodiče svým dětem nejčastěji brání v rozvoji

K mému nezměrnému úžasu to ale klaplo. Bábovka byla skvělá, ale ještě mnohem lepší byla radost a hrdost Terezy z toho, že to zvládla. Tak to totiž s vedením dětí k samostatnosti je. Trpíte, když je poprvé necháváte na týden u babičky, jste nervózní, když spí poprvé u kamaráda, a o první samostatné cestě do školy ani nemluvím. Ale o to víc jste potom pyšní na to, že to zvládli potomci i vy a zase jste se posunuli o kousek dál. 

Začněte s usínáním 

„Děti, které jsou vedeny k samostatnosti, mají vyšší sebevědomí, jsou zodpovědnější a také mají větší víru v sebe sama, protože mají zkrátka vyzkoušeno, že spoustu věcí zvládnou a také jsou zvyklé nést důsledky svých rozhodnutí a svého chování,“ říká psycholožka Eva Malá. 

A kdy je čas na cvičení samostatnosti? „Obvykle dřív, než se většina rodičů domnívá,“ tvrdí psycholožka a doporučuje začít se samostatným usínáním. Toho je dítě schopné zhruba od šesti měsíců a samozřejmě tím není míněno, že máte dítě odložit beze slova do postýlky a odejít pryč.

„Vytvořte si rituály, které budete před usnutím praktikovat a které dítě uklidní, připraví ho na přechod mezi aktivním denním režimem a usínáním. Koupel, ukolébavka nebo čtení pohádky tuto funkci výborně splní. Ale není potřeba u postýlky čekat, dokud dítě neusne, anebo ho ukolébávat ke spánku,“ radí psycholožka. Důvěřujte mu, že to zvládne samo, a uvidíte, že to tak také bude. Kromě toho, že si tím výrazně zjednodušíte život, dopřejete mu i první možnost vyzkoušet si svou samostatnost. 

Děti příliš chráníme a tím brzdíme jejich vývoj. Rady, čeho se vyvarovat

Období vzdoru

Velkou zkouškou samostatnosti a trpělivosti rodičů je batolecí období, k němuž se váže období vzdoru a okřídlená věta: „Já sám!“ I když máte pocit, že si nejspíš půjdete pro umístěnku do Bohnic, přistupujte k tomuto období jako k tomu, v němž si dítě testuje svou samostatnost. „Děti se poprvé vymezují vůči rodičům, proto se o něm někdy mluví jako o první pubertě. Je potřeba najít rovnováhu mezi situacemi, kdy dítěti vyhovíte či mu dáte na výběr, a situacemi, kdy budete dodržovat pevně stanovené hranice,“ říká psycholožka. 

Takže ho například nechte, ať se samo obleče (i když vám u toho tečou nervy), ale trvejte na tom, že jsou věci, o kterých se nediskutuje a musí zkrátka respektovat vaše rozhodnutí. Vaše důvěra mu dodá sebevědomí, zatímco pevné hranice jsou zase důležité pro pocit bezpečí a jistoty. 

 

Zvyšujte sebevědomí

Děti, které jsou vedeny k samostatnosti, mají vyšší sebevědomí a jsou zodpovědnější...

 

„Důležité je nebrat batolecí projevy vzdoru jako výraz neposlušnosti nebo dokonce osobní útok. Jde o zcela normální průvodní znak osamostatňování dítěte,“ dodává psycholožka. Pokud mu budete většinu věcí zakazovat a nenecháte ho téměř nic udělat samotné (protože zrovna nemáte čas, nemáte trpělivost, bojíte se, aby se něco nestalo…), dáváte mu tím najevo, že mu nevěříte. A tím podkopáváte i jeho vlastní sebedůvěru. Spíš než abyste propadali panice, kdykoli se vaše batole pokusí vylézt na židličku, naučte ho bezpečně slézat a důvěřujte mu, že to zvládne. 

Samostatná hra 

Snažíte se věnovat svým dětem každou volnou minutu a hrajete si s nimi do roztrhání těla? Paradoxně jim tím prokazujete medvědí službu. „Samostatnost dítěte se dá pěstovat například i tím, že je necháte hrát si a zabavit se samotné,“ doplňuje Eva Malá. Tím, že děti necháte, aby si samy hru vymyslely, samy si ji zorganizovaly i absolvovaly, se naučí samostatně zabavit a odborníci se shodují, že pro děti je velmi prospěšné, pokud zažijí i pocit nudy a nicnedělání. Organizováním jejich času a vymýšlením programu spíše zadupáváte jejich samostatnost do země. 

Všichni mysleli, že otec pláče radostí ze syna. Ale to nebyl ten důvod!

Nechte je pomáhat 

V předškolním období už by měl narůstat počet věcí, které dítěti svěříte a necháte ho udělat je samostatně. V tomto věku už jsou také děti schopné dělat řadu domácích prací, které mohou mít na starosti, a kromě samostatnosti tak posilovat i zodpovědnost. Už čtyřleté dítě může bez problémů například dávat příbory na stůl, uklízet si hračky na své místo, zalít květiny nebo utřít prach. 
Nebojte se dítě přiměřeně zaúkolovat, rozhodně mu tím nekazíte dětství. Naopak bude určitě nadšené a poctěné tím, že může dělat to, co dospělí. Samozřejmě, že nemůžete očekávat, že budou domácí práce v podání dětí provedené dokonale, a je dost možné, že alespoň zpočátku škody předčí užitek, ale berte to jako ideální cvičení dětské samostatnosti. 

Proč by měly děti pomáhat s domácími pracemi? Podívejte se na video

Cesta ze školy 

U starších dětí jsou obvykle významnými milníky samostatnosti přespávání u kamarádů, delší čas strávený mimo domov bez rodičů, ale i samostatná cesta do školy nebo ze školy. „Nelze říci, že by existovala nějaká univerzální hranice, že například v sedmi letech je dítě zralé dojíždět samo do školy. To samozřejmě závisí na řadě faktorů a jedná se o individuální záležitost. Obecně se dá říci, že prvním předpokladem pro to je zájem dítěte,“ říká psycholožka. Opět se ale snažte projevit svému dítěti maximum důvěry a nevyjadřujte obavy z toho, jestli to vůbec zvládne. Je přirozené, že máte žaludek na vodě při představě, že jde vaše zlato samo ze školy, ale domluvte se třeba na tom, že zpočátku pojedete pár dní s ním, budete ho sledovat zpovzdálí a hlídat. Projděte spolu případné krizové scénáře, podle kterých by se mělo zachovat, kdyby například nastoupilo do špatného autobusu, zabloudilo, oslovil ho cizí člověk a podobně. Uvidíte, že s každým dalším překonaným milníkem bude vaše úzkost menší a naopak budete na své dítě hrdí. 

Domácí mazlíček 

Speciální situace potom nastává v případě, že dítě touží po domácím mazlíčkovi. Starost o domácí zvíře je pro budování samostatnosti a zodpovědnosti vynikající a posune vaše dítě o velký kus dál. Nicméně pouze v případě, že jste si jisti, že už je na péči o zvířátko dostatečně zralé a celá záležitost neskončí tím, že to nakonec budete vy, kdo bude venčit psa a krmit křečka. Tak totiž předáte dítěti poselství, že ani starost o živou bytost není závazná a může se ze svých povinností vyvléct, protože je za něj udělá někdo jiný. 

Tresty snižují sebevědomí dítěte, varuje psycholožka
Názor psychologa: Radši ať je dítě přechválené, než aby se krčilo v koutě
Témata: Děti, Časopis Maminka, Rodina a vztahy, Rodiče, Péče o dítě a jeho výchova, Rodina a vy, Sam, bábovka, domácí mazlíček, Zac, První předpoklad, Cizí člověk, Usínání, Bert, Racionální argument, Individuální záležitost, Batolecí období, Usnutí, Domácí práce, Bohnice, Kuchyňská linka, Předškolní období, Čtyřletá dcera, Zlato, Organizování