[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Bohužel, ve vztahu k vlastním dětem děláme někdy zásadní chyby, aniž bychom si to často vůbec uvědomovali, a můžeme tím způsobit velké škody a zkomplikovat jim život. „Dítě, kterému chybí sebevědomí, přistupuje jen neochotně k novým výzvám a zdráhá se, pokud má zkusit něco nového, protože se bojí, že selže nebo zklame své okolí. To mu může dost znepříjemnit pozdější život a bránit v úspěchu. Nepřátelé sebevědomí se jmenují strach a pesimismus,“ říká americký psycholog Carl Pickhardt.
Podporujte dítě ve všem, co ho baví a co touží vyzkoušet. Pomáhejte mu vytvářet nové výzvy a ukazujte mu, jak důležité je naučit se překonávat překážky a těžké úkoly, nevzdávat se při prvním neúspěchu. Cesta je často důležitější než cíl. Takže ať už váš syn dal při fotbalovém zápasu vítězný gól nebo omylem kopl míč do autu, oceňte ho, že bojoval a že to zkusil.
Nesnažte se ochránit dítě před veškerými potížemi. Pokud za potomka děláte to nejtěžší vy, nikdy se u něj nerozvine schopnost a dostatek sebevědomí, aby se naučil hledat řešení sám. Pro příklad – pro dítě je mnohem lepší, když dostane pár dvojek nebo trojek, než když od začátku školní docházky nosí samé jedničky. Takhle se totiž učí (nebo alespoň má možnost učit se), jak řešit problémy a zlepšovat se.
Dovolte dítěti chovat se jako dítě, tedy úměrně jeho věku a schopnostem. Neočekávejte, že se bude projevovat jako dospělý a pokaždé podle vašich představ a přání. Nerealizujte si na dítěti své nenaplněné ambice, vyvarujte se přehnaných požadavků, které na něj kladete. Pokud se totiž musí nepřetržitě snažit plnit vaše nereálná očekávání, spíše to jeho sebedůvěru srazí k nule.
Malé dítě se učí kopírováním, nápodobou. Buďte mu proto tím nejlepším vzorem a svým vlastním chováním ukazujte, co je správně. Není nic horšího, než když takzvaně „kážete vodu, a pijete víno“. Nabídněte názorně sami sebe jako model. „Vztah rodiče s dítětem je budován na silné důvěře. A právě důvěra ve vztahu se rozkmitá, když chování rodiče není v souladu ohledně toho, co říká a jak sám žije. Například po dítěti chcete, aby nekradlo, a sami před ním neupozorníte prodavačku na nezaplacenou čokoládu v košíku nebo necháte své dítě odnést hračku z hřiště, protože ji tam nějaké jiné zapomnělo,“ upozorňuje Mgr. Iva Kyselá, zakladatelka a lektorka Akademie rodičovství.
Nesnažte se za každou cenu potomka ochraňovat před nedorozuměními a hádkami a řešit je tajně. Je ale potřeba ukázat mu model, jak se konflikty správně řeší a to, že je běžné se do nich občas dostávat. Každá hádka by měla mít konstruktivní řešení, aby dítě vidělo, že po ní přichází smír, řešení nebo dohoda. Učí se tím to, že lidé mohou mít rozdílné názory, a především to, jak konfliktní situace řešit.
Dítě potřebuje naučit se reagovat na pestrou škálu lidských emocí, proto je před nimi neskrývejte. V životě se bude neustále setkávat s rozdílnými emocemi a potřebuje vědět, jak na ně reagovat a jak se s nimi vyrovnat. Vaše dítě si bedlivě všímá, když se naštvete, rozčílíte, vidí, co při tom děláte, ví, co říkáte a také jak emoci zpracujete. Neschovávejte se s negativními emocemi, pusťte je ven. Jen je vždy důležité dítě ujistit, že ono za váš křik nebo špatnou náladu nemůže, pojmenujte své pocity a zdůrazněte, že s ním to nemá nic společného. Tím ukazujete, že emoce jsou v pořádku a že každý je za ně sám zodpovědný.
Psycholog Pickhardt je přesvědčen, že jako rodiče jste zodpovědní za „rozšiřování životního rozhledu a zkušeností dítěte tak, aby si vypěstovalo dostatek sebevědomí na to, aby obstálo ve světě“. Vystavovat děti neznámým věcem, předkládat jim stále nové podněty a vytvářet inspirující prožitky znamená, že se učí každý den a zcela přirozenou formou.
Někdy může být nekončící proud zvídavých dětských otázek únavný, přesto v nich potomka podporujte. Kladení všetečných otázek je velmi důležité pro jeho vývoj, protože to znamená, že si dítě uvědomuje, že na světě jsou věci, kterým nerozumí. Když pak vaše ratolest nastoupí do školy, kde je tázání se během vyučování vítané, má velkou výhodu oproti svým spolužákům, protože je již z domova zvyklé na přijímání informací a jejich vysvětlování. Je pro něj proto snadnější vnímat a vyhodnocovat nové poznatky a informace od učitele. Jednoduše řečeno se učí rychleji a lépe.
Nic nesrazí dítěti sebevědomí víc než vaše kritika jeho úsilí. Dát mu smysluplnou zpětnou vazbu a návrh na další postup je v pořádku, nikdy mu ale neříkejte, že si vede špatně. Pokud má strach selhat, protože se bojí, že budete smutní nebo naštvaní, nikdy se mu nebude chtít cokoli nového zkoušet. „Učení se z chyb zvyšuje sebevědomí,“ vysvětluje psycholog Pickhardt. To je ovšem reálné jen v tom případě, že vy, rodiče, k tomu takto přistupujete. Berte selhání jako příležitost k dalšímu růstu. Dovolte dětem dělat chyby a pomozte jim porozumět, jak se mohou k úkolu postavit příště. Vysvětlujte, že téměř vše, co se pokazí, se dá zase napravit.