[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Nové vztahy rozvedených rodičů přináší nejen lásku a radost (Konečně nejsem sama či sám!), ale mnohdy i bolest duše a starost (To není můj tatínek, nemám ho rád!). Nejeden nový partnerský vztah ztroskotal na tom, že si nový partner nerozuměl s vyvdanými či vyženěnými dětmi. Vzhledem k padesátiprocentní rozvodovosti mnozí vědí, že být macechou či otčímem není vůbec lehké.
Existují nějaké osvědčené způsoby, jak docílit toho, aby vás nevlastní potomek měl rád, aby vás akceptoval? Aby k vám měl pozitivní vztah a přijal vás jako člena domácnosti – milující tetu či strýce?
„Zdá se, že k tomu, aby vás nevlastní dítě mělo rádo, existuje jednoduchý klíč: Je třeba toto dítě respektovat a dát mu najevo, že tolerujete a přijímáte oba jeho rodiče. Také nesmíte zapomínat mít rádi sami sebe, a to samozřejmě předpokládá, že budete schopni pevně stanovit hranice,“ tvrdí populární francouzská lékařka, psychopatoložka a autorka knih o výchově Edwige Antier.
Je všeobecně známé, že není příliš vhodné přivést domů „nového tatínka či maminku“ ihned po rozchodu. Děti potřebují čas, aby rozchod svých rodičů zpracovaly. Potřebují si být naprosto jisté, že ony nejsou jeho příčinou, a také musí bezpodmínečně vědět a prožívat, že je oba rodiče stále milují, i když už spolu nežijí.
Nový partner by měl být připravený na to, že ho děti nemusí ihned přijmout. A obvykle si jej dokonce dříve nebo později otestují! Bude je zajímat, jak jim nastaví hranice a co si k němu mohou dovolit. Není na tom nic divného, naopak! I vy byste v jejich situaci jednali podobně, ale asi méně přímo než děti, které mají srdce na dlani a na nic si nehrají.
Mnohdy se jako „nový rodič“ dostanete do situace, kdy máte pocit, že jste vyzkoušeli všechno, a vaše vztahy s potomky nového partnera jsou stále na bodu mrazu. Bude to znít podivně, ale možná není chyba ve vás ani v dítěti! „Pokud neustále dochází k překračování mezí, znamená to, že dítě chce za každou cenu útočit na vaše místo vedle vašeho partnera.
V takovém případě je nutné si promluvit s partnerem jako dospělý s dospělým a zjistit, co by mohlo trápit jeho druhého rodiče, protože to dítě tímto způsobem dává najevo,“ radí mnohdy naprosto bezradným rodičům Edwige Antier. A dále dodává: „Ve chvíli, kdy se rodiče navzájem usmíří a najdou způsob, jak spolu vycházet, přijme dítě stanovené meze mnohem snadněji.“